čtvrtek 7. června 2012

SPIRITUÁLNÍ VĚK



Dřívější doby jsou rozdílné - ba pro naše dnešní materiální nazírání dokonce velmi rozdílné.
Když duše sestoupila sama pracovala na těle během všech svých vtělení.
Práce, kterou člověk nyní může konat na svém hustém těle fyzickém, je poměrně nepatrná.
Co se děje v lidské duši, to vše přetváří stavbu lidského těla.
Lidská bytost, která byla zralá, aby pokračovala sama ve svém vlastním vývoji, byla jakýmsi způsobem vyloučena z mateřské bytosti.Zhuštěním podstaty člověka v kosmu je spojeno jeho sestupování do materiálního světa. A s tím je spojen vývoj jiné síly, která by se bez tohoto sestupu vůbec nemohla vyvinout: egoismus. Ten má dobrou i zlou stránku. Je základem lidské samostatnosti a svobody. Avšak jeho rub je důvodem všeho špatného a všeho zla. Aby se člověk mohl naučit konat dobro ze svobodné vůle, bylo nutno aby prošel silou egoismu. Silami, které ho dříve vedly, by byl nutně nabádán vždy jen k dobru.Bylo nutné aby nabyl možnosti jít sám vlastní cestou. Právě tak, jako sestoupil, musí nyní opět vystoupit do duchovnosti.
Jako je tento sestup spojen se vzrůstem egoismu, tak je vzestup závislý na tom, že nesobeckost, pocit sympatie mezi lidmi, bude sílit.
Spirituální věk znamená překonání egoismu.
 "Kdo neopustí otce, matku, ženu, dítě, bratra, sestru, ten se nemůže stát mým učedníkem".
Tato slova poukazují, že na místo všech krevních svazků má vstoupit duchovní svazek mezi dušemi, mezi jednotlivými lidmi. Vyvstává otázka, jakými cestami dosáhne lidstvo spirituality, překoná materialismus a dosáhne sbratření, vytvoření všeobecné lásky? Mohli bychom si myslet, že je zapotřebí, abychom s největší váhou zdůrazňovali všeobecnou lidskou lásku a že tato lidská láska se musí již brzo dostavit, nebo že je nutné zakládat sdružení, která si stanoví za cíl pěstovat všeobecnou lásku mezi lidmi.
Naopak, čím více člověk mluví o všeobecném bratrství a lidství v tom smyslu, že se těmito hesly opájí, tím egoističtějšími se lidé stávají. Neboť právě tak, jako je smyslová rozkoš, je i rozkoš duševní. Dokonce je rafinovanou rozkoší říkat: "Chci se stále více a více povznést v mravnosti."Je to v základě myšlenka, která nepůsobí sice obvyklý egoismus, avšak zato egoismus rafinovaný.
Vznik lásce a soucitu v průběhu lidského vývoje nedáme tím, že je zdůrazňujeme. Lidstvo bude vedeno k bratrství spíše něčím jiným, a sice samotným spirutuálním poznáním.
Kdyby se mluvilo sebevíce o lásce a sbratření, kdyby se zakládalo na tisíce sdružení, nepovedou k cíli, byť by byla sebelépe míněna.Důležité je, abychom konali to, co je správné, vědět, jak je nutné toto bratrství založit. Jen lidé, kteří žijí ve společné, pro všechny lidi platné esoterní pravdě, spojí se též v jedné pravdě.
 Jako slunce spojuje květiny, které se k němu obracejí a z nichž každá je přece individualitou, tak musí být pravda, o kterou všichni usilujeme, jednotná. Pak se na této cestě shledají všichni lidé. Lidé musí o pravdu energicky usilovat a pracovat, pak teprve mohou žít spolu harmonicky.
Nemusíme se odvolávat na to, že mohou být různá hlediska pravdy. Je nutné získat zkušenost, že je jen jedna jediná pravda. Ta nezávisí na hlasování lidu, ale je pravdivá sama v sobě. Neboť můžeme dát hlasovat o tom, že tři úhly v trojúhelníku se rovnají 180ti stupňům? Je lhostejné, zda to připustí miliony lidí, nebo ani jeden. Jestliže jsme poznali tuto pravdu, pak pro nás platí, je pro nás pravdivá. V pravdě není demokracie. Kdo se s tímto názorem ještě nedokáže ztotožnit, ten nepronikl ještě dost daleko v pravdě, a odtud pochází veškerý spor o pravdu.
Pokud jeden tvrdí to, druhý ono, pak je jedno z toho nepravda. Často panuje nepřístojnost usuzovat o věcech spirituálních dříve, než z nich člověk něčemu rozumí.
Cílem a posláním šestého poatlantského lidstva: popularizování spirituálních pravd v nejširším okruhu. Vnášet tyto pravdy všude do života a tam je bezprostředně prakticky upotřebit.
Odtud pochází škola nového zasvěcení, která přímo počítá s tím, že je nutné vést lidstvo do nového časového okruhu. Tak se váže princip lidského vývoje s pojmem zasvěcení.

Poznání nejvyšších životních zásad přichází často později než jsme je použili.
Kdyby lidstvo chtělo čekat se zažíváním, až by poznalo zákony zažívání, pak by nebyl možný jeho vývoj.
Copak dítě zná mluvnická pravidla řeči, když se naučilo mluvit?
Proto musíme klást váhu na to, aby člověk přistoupil pomocí spirituálních nauk k tomu, co ho bezprostředně obklopuje, dříve než se zabývá tím, co lze najít v nejvyšších světech, co poskytuje vědomosti o astrálním a dévachanském světě.Neboť jen tak chápeme, co se děje v našem okolí, do kterého musíme sami zasahovat.
Kdo poznává za účelem poznání a nahlížení do vyšších světů, ten si počíná egoisticky. Kdo však poznání vnáší do bezprostřední praxe denního života, ten pracuje na dalším postupu příštího vývoje lidského.
Spirituální esoterní moudrost vytváří příští lidstvo.

Pohlédneme-li trochu do budoucna, neplatí již pojmy, kterých jsme použili v minulosti nebo v přítomnosti. Hlavní věc je, aby člověk to, co uvedl v krásný pojem, nepokládal za věčnou moudrost. Musíme si zvykat na to, abychom učinili pojmy pohyblivými a poznali, že se mění. Možnost přejít od pevných, ztuhlých pojmů k pojmům pohyblivým, tento život od dogmatu k pohyblivému, tvárlivému pojmu je nutné vypěstovat mezi lidmi, kteří chtějí být nositeli budoucna. Neboť jako se mění doby, musí se měnit i naše pojmy, chceme-li tyto doby chápat.

RUDOLF STEINER - Budoucnost lidstva

Žádné komentáře: