hravje: Pistis Sofia-gnostický text

pondělí 25. června 2012

Pistis Sofia-gnostický text

Pistis Sophia

Kniha Pistis Sofia, tedy Věrnost a Moudrost nás patrně nejlépe z dochovaných spisů seznamuje s povahou učení gnostického. Jak známo, je tento kodex druhým ze tří dochovaných kodexů vykládajících učení koptské gnose, jsou v něm tedy patrny zřejmé narážky na dohasínající, avšak stále živou mytologii egyptskou, jakož i na chápáni světa v podobě předsothérovské.
Pistis Sofia je významná již pro svůj charakter zvěsti: jedná se o Ježíšovo vyprávění k apoštolům na hoře Olivetské po jeho proměně. Vyprávění je prosyceno odkazy ke starozákonním proroctvím, otázkami apoštolů a Ježíšovými komentáři a vysvětlováním.
Nepřeložený úryvek začíná Ježíšovými slovy:
“Radujte se a jásejte od tohoto okamžiku, neboť přišel jsem na místa, z nichž jsem vyšel. Ode dneška budu mluviti s vámi zjevně od počátku pravdy až k jejímu konci a budu mluviti s vámi bez podobenství. Od tohoto okamžiku nebudu vám nic zakrývat z toho, co dotýká se výše a místa pravdy, neboť byla mi dána moc od Nevyslovitelného a od Prvního Tajemství všech tajemství, abych mluvil s vámi od začátku až do konce, od vnitřku ke vnějšku a od vnějšku až ke vnitřku. Poslouchejte tedy, a já vám všecko povím.”
Již z tohoto počátku je zřejmo, že zvěst Pistis Sofia je radikálně odlišná od zvěsti tak, jak ji přinášejí kanonická evangelia. Ježíš v ní hovoří přímo, bez přirovnání obvyklých právě v kánonu evangelií. Lze tedy soudit, že soupisem Pistis Sofie nebylo sledováno rozšíření víry ve světě athénské modrosti, jenž nebyl uvyklý židovské a rabínské exegetice zákona.
Zatímco evangelia vykládají židovský svět helénskými termíny, Pistis Sofia nepoměrně více připomíná zcela odlišný pól. Nenajdeme zde ani filipiku attickou, jak uvykli jsme v ostřejších polemikách náboženských, nenalezneme tu ani příměry evangelistů. Není zde hloubka brahmánského nazírání na svět tak, jako v některých apokryfech, není zde skotačivá povrchnost snílků římských. Co tedy? Soustředěnost na výklad stylem, jenž pro gnosi stal se typickým. Soustředěnost, kterou ne zbůhdarma hledali bychom ve světě Egypta.
Když dr. František Lexa připomněl, že Pistis Sofia více než výrazně připomíná egyptský mýtus o oku Reově, než aby podobnost označil s přihlédnutím k místu zrodu za čistě náhodnou, obávám se, že nelze, než s ním souhlasit - je třeba ovšem míti na paměti lehký závan syrského smýšlení; konec konců Sýrie a Samaří byly rodištěm gnose.
Máme-li hovořit o stáří Pistis Sofia, pak by bylo patrně vhodno opřít se o Schmidtovu úvahu datovat spis do 2. poloviny 3. století. Je tedy zřejmo, že Pistis Sofia je nadmíru schopna podat nám patrný obraz stavu gnose v době jejího maximálního rozmachu.
Zatímco zde jsou předkládány jen zlomky druhé a prvé knihy Pistis Sofia, již dnes jsou známy téměř celé knihy, ku kompendiu nám jest chybící fragmenty 3. a 4. knihy.
Zde končí zasazení do historického rámce – chystám se ještě poněkud přihlédnout k obsahu Pistis Sofia, který některým duším nemusí být zcela jasný – naznačení dějové linie může přijít vhod.
Zde uvedený překlad pochází z období první republiky, bohužel jméno autora se mi nezachovalo - odhadoval bych to na Lexu nebo Šalkovského.
V době, do níž sahá tento překlad - kolem roku 1920 - bylo známo jenom několik fragmentů celého díla, takže zde uvedený český překlad je kompletním tehdy známým cyklem. Od té doby byly v Istambulu nalezeny další části díla, takže text je v podstatě kompletní a máme o něm solidní ucelenou představu.
Anglický překlad díla naleznete zde - přeloženy jsou zde i fragmenty, které v českém překladu nejsou. Bohužel se sám asi nedostanu k tomu, abych to přeložil z angličtiny, natož pak z řečtiny.
Koptský text s latinským překladem byl vydán: “Pistis Sophia, opus gnosticum Valentino adiudicatum e codice manuscripto coptico Londinensi descripsit et latine vertit” M G. Schwartze, edidit gencie J. H. Peterman (1851).
Tangero
Kapitola 30
Ježíš vypravoval svým učedníkům, řka:
“Když Pistis Sofia byla v třináctém aionu, sídle všech svých bratří a neviditelných - což jsou dvacet čtyři emanace Velkého Neviditelného - pohlédla z rozkazu Prvního Tajemství vzhůru a spatřila Světlo v zácloně pokladu světla. I zatoužila vejíti do onoho místa, ale nemohla se tam dostati. Přestala vykonávati mystérium třináctého aionu a zpívala chvalozpěvy Světlu ve výši, jež spatřila v zácloně pokladu světla.
Když opěvovala sídlo ve výši, všichni archonti, kteří bydleli ve dvanácti spodních aionech, pojali k ní nenávist, protože přestala vykonávati jejich mystéria a zatoužila vystoupiti do výše, jež byla nad nimi všemi.Nenáviděli ji a zlobili se na ni oni i pyšný, velký trojmocný, jenž jest třetí z trojmocných, jenž sídlí ve třináctém aionu a jenž byl neposlušný, nevyzářiv ze sebe všecku čistou sílu a neodevzdav svého světla, když archonti vydali všecku čistou sílu v nich tkvící, chtěje se státi pánem celého třináctého aionu i těch aionů, které jsou pod ním.
Když archonti dvanácti aionů rozzlobili se na Pistis Sofii, jež byla nad nimi, a pojali k ní velkou nenávist, pyšný, velký trojmocný připojil se k archontům dvanácti aionů a pojal také závist k Pistis Sofii a velice ji nenáviděl, že usmyslila si vystoupiti ke Světlu, jež jest ve výši nad ním.
I vyzářil ze sebe velkou sílu se lví tváří a ze své hmoty, kterou měl na sobě, vyzářil ještě množství hmotných emanací velice silných, a poslal je do spodních míst, do části chaosu aby tam nastražily léčku Pistis Sofii a odňaly jí její sílu za to že toužila vystoupiti do výše, jež jest nad nimi všemi že přestala vykonávati jejich mystérium že trvale byla zarmoucena a toužila po Světlu, které spatřila. Nenáviděli ji archonti, kteří. vytrvali při mystériu, které vykonávali, a nenáviděli li i všichni strážcové u bran aionů.
Potom pyšný, velký trojmocný, jenž jest jedním ze tří trojmocných, svedl z rozkazu Prvního Tajemství Sofii ve třináctém aionu, aby pohlédla do spodních oblastí, aby spatřila tam jeho světelnou moc se lví tváří, zatoužila po ní, sestoupila tam a byla oloupena o své světlo.
Kapitola 31
A Pistis Sofia pohlédla dolů a spatřila světelnou sílu ve spodních oblastech. Nevěděla že je to síla trojmocného pyšného, nýbrž myslila si o ní, že jest ze Světla, jež spatřila dříve ve výši, v zácloně pokladu světla a umínila si: “Půjdu na ono místo beze svého soudruha, přinesu světlo a vytvořím si z něho světelné aiony, abych mohla vejíti ke Světlu světel ve výši výšin.” Toto tedy umínila si, odešla se svého místa třináctého aionu a sestoupila do dvanáctého aionu.
Archonti aionů napadli ji pojavše k ní hněv, protože umínila si povznésti se. Prošedši dvanácte aionů sestoupila do sídla chaosu a přiblížila se ke světelné síle se lví tváří, aby ji pozřela. Ale všecky hmotné emanace pyšného obklíčily ji a velká světelná síla se lví tváří pohltila světelné síly Sofie, a očistivši její světlo, pohltila je rovněž. hmota Pistis Sofie uvržena byla do chaosu, jehož jedna polovice jest oheň a druhá polovice temnota, to jest Jaldabaoth. Všecky hmotné síly pyšného rázem obklíčily Sofii a soužily ji.”
Kapitola 35
A Ježíš pokračoval zase v řeči, řka:
“Pistis Sofia pokračovala a vzdávala chválu v druhém nářku takto:

Světlo světel! V tebe jsem věřila. Nenechávej mne v temnotě až do konce mého času!
Pomoz mi, zachraň mne skrze svá tajemství! Obra» ke mně svoje ucho a vysvoboď mne!
kéž síla tvého světla mne zachrání a ty kéž vyneseš mne do vysokých aionů! Nebo» ty (jsi to, jenž) můžeš mne zachrániti a vynésti mne do výšin svých aionů!
Vysvoboď mne, světlo, z ruky této síly se lví tváří a z rukou emanací božského pyšného!
Nebo» ty jsi to, světlo, v jehož světlo jsem věřila a jehož světlu jsem od počátku důvěřovala.
A věřila jsem v ně od onoho okamžiku, kdy ono mne vyzářilo. Ty samo (jsi to, jež) dalo jsi mne vyzářiti, a já věřila jsem ve tvé světlo od počátku.
A když věřila jsem V tebe, vysmívali se mi archonti aionů, říkajíce: „Ustala ve svém mystériu!” Ty (jsi to, jenž) mne zachráníš, ty jsi můj spasitel, ty jsi moje tajemství, ó Světlo!
Moje ústa jsou plna chvály, abych neustále mluvila o tajemství tvé velkosti
Nuže tedy, světlo, nenechávej mne v chaosu až do konce celého mého času! Neopouštěj mne, světlo!
Vzaly mi všecku moji světelnou sílu a obklíčily mne všecky emanace pyšného; chtěly mi vzíti všecko moje světlo a pásly po mé síle,
říkajíce si vespolek: “Světlo ji opustilo! Zmocněte se jí a vezměte jí všecko světlo, které jest v ní!”
Proto, světlo, neopouštěj mne. Obra» se, světlo a vysvoboď mne z rukou nemilosrdných!
Ať padnou a bezmocni jsou ti, kteří chtějí mi vzíti mou sílu! Ať temnotou jsou obklíčeni, a» v bezmocnosti se octnou ti, kteří mi chtějí vzíti mou světelnou sílu která jest ve mně!

To jest tedy druhý nářek jejž proslovila Pistis Sofia, vzdávajíc chválu světlu,"
Kapitola 58
A Ježíš pokračoval zase dále v řeči a pravil svým učedníkům:
“Když Pistis Sofia dopověděla tato slova nastal čas aby byla vyvedena z chaosu, a já sám ze své vůle bez Prvního Tajemství vydal jsem ze sebe světelnou sílu a poslal jsem ji dolů do chaosu, aby vyvedla Pistis Sofii z hlubokých míst chaosu a aby uvedla ji do nejvyšších míst chaosu než přijde rozkaz Prvního Tajemství aby byla z chaosu vůbec vyvedena. A moje světelná síla vyvedla Pistis Sofii k nejvyšším místům v chaosu.
Když emanace pyšného zpozorovaly že Pistis Sofia byla odvedena do nejvyšších míst chaosu, rozběhly se za ní do výše chtějíce ji zase zavléci do spodních míst chaosu ale moje světelná síla kterou jsem poslal, aby vyvedla Sofii z chaosu, velice zářila. Když emanace pyšného rozběhly se za Sofií když byla odváděna do nejvyšších míst chaosu, ona vzdávala chválu a volala ke mně řkouc:

Budu vzdávati chválu tobě, Světlo, chtějíc přijíti k tobě. Budu vzdávati tobě chválu Světlo, nebo» ty jsi můj spasitel.
Nenechávej mne v chaosu, zachraň mne, Světlo výše nebo» ty jsi to, jemuž jsem vzdávala chválu.
Ty poslalo jsi mi ze své vůle svoje Světlo a zachránilo jsi mne. Vyvedlo jsi mne do nejvyšších míst chaosu
kéž spadnou dolů do spodních míst chaosu emanace pyšného jež mne pronásledují, a a» nedostanou se ke mně do nejvyšších míst chaosu!
Kéž velká temnota je přikryje a černá tma jim vzejde! Nedopusť, aby mne spatřily ve světle tvé síly, kterou jsi mi poslalo, abys mne zachránilo aby se mne zase nezmocnily!
Nedopusť, aby se jim podařil jejich úmysl, který pojaly, chtějíce mi vzíti mou sílu- Smluvily-li se proti mně, že mi vezmou moje světlo, vezmi jim jejich vlastní místo mého!
Řekly že mi vezmou všecko mé světlo, ale nemohly je vzíti protože tvá světelná síla byla se mnou. Protože uradily se bez tvého rozkazu, Světlo, proto nemohly mi vzíti mé světlo.
Protože jsem věřila ve tvé světlo, nebudu se báti. Světlo jest můj spasitel, nebudu se báti!"

Kapitola 81
Když Ježíš dopověděl svým učedníkům všecko co přihodilo se Pistis Sofii v chaosu i jak vzdávala chválu Světlu až ji zachránilo a vyvedlo z chaosu a dovedlo do dvanáctého aionu, i jak vysvobodilo ji ze všech jejích útrap jimiž sužovali ji archonti chaosu, protože toužila dostati se ke Světlu pokračoval (Ježíš) zase v řeči a pravil svým učedníkům:
“Po tom všem vzal jsem Pistis Sofii a odvedl jsem ji do třináctého aionu jsa ohromným světlem. Nesmírné bylo světlo, jež tkvělo na mně. Vstoupil jsem do místa dvaceti čtyř neviditelných, jsa ohromným světlem. Oni upadli do velkého zmatku; vyhlédnuvše, spatřili Sofii, jež byla se mnou, a poznali ji, mne však nepoznali, kdo jsem; domnívali se, že jsem emanace země světla. Když Sofia spatřila svoje neviditelné soudruhy, zaradovala se velice a zajásala. Chtějíc pověděti jim o divech, které jsem pro ni vykonal dole na zemi člověčenstva, abych ji zachránil, vstoupila doprostřed neviditelných a vzdávala mi chválu v jejich středu, řkouc:

Vyznávám ti Světlo že jsi můj spasitel a můj ochránce v každém čase.
Budu zpívati tento chvalozpěv světlu, že mne vysvobodilo a zachránilo z rukou archontů, mých nepřátel
Ty vysvobodilo jsi mne ze všech míst chránilo jsi mne ve výši i v hlubinách chaosu i v aionech archontů sféry,
i když vstoupila jsem do výše a bloudila jsem v místech v nichž není světla nemohouc najíti zpáteční cesty do svého sídla třináctého aionu,
protože nebylo ve mně světla ani síly, když má síla zanikla.
Ale světlo vysvobodilo mne ze všech mých útrap. Vzdávala jsem světlu chválu a ono mne vyslyšelo, když mne trýznili,
a vedlo mne do (stvoření) aionů aby dovedlo mne do třináctého aionu mého sídla.
Vyznávám, ti, světlo, že ty jsi mne zachránilo; [vyznávám] tvé divy [vykonané] v pokolení lidském.
Když postrádala jsem (své síly), dal jsi mi sílu, a když postrádala jsem (svého) světla naplnil jsi mne čistým světlem.
Byla jsem v temnotě a stínu chaosu, byla jsem svázána mocnými pouty chaosu a nebylo ve mně světla,
protože přestoupila jsem rozkaz Světla a zhřešila jsem. Rozhněvala jsem Světlo, protože jsem odešla ze svého místa.
A když sestoupila jsem dolů pozbyla jsem své síly a byla jsem beze světla, nikdo mi nepomohl.
Ve své bídě vzdávala jsem chválu Světlu a ono vysvobodilo mne ze všech mých útrap.
Roztrhlo všecka moje pouta a vyvedlo mne z temnoty a trápení chaosu
Vyznávám ti, Světlo že ty jsi mne zachránilo a že tvé divy [to byly, jež] staly se v pokolení lidském.
Ty vylomilo jsi hořejší brány temnoty a těžkou závoru chaosu
Ty dalo jsi mi uniknout i z místa, v němž [jsem se octla] když jsem zhřešila a když odňata mi byla moje síla protože jsem zhřešila.
Opustivši tajemství, sestoupila jsem k branám chaosu
a když byla jsem týrána, vzdávala jsem chválu Světlu. A ono vysvobodilo mne ze všech mých útrap
Ty poslalo jsi svůj výron on dal mi sílu a vysvobodil mne z veškeré mé bídy.
Vyznávám ti, světlo, že ty jsi mne zachránilo. [Vyznávám] tvé divy [vykonané] v pokolení lidském.