‘Prve tu máme populaci. Dnes je na světě 6.8 miliard lidí. To povede k nějakým 9 miliardám. Když teď odvedeme opravdu dobrou práci na nových vakcínách, zdravotní péči, na službách reprodukčního zdraví, mohli bychom to snížit třeba o 10 možná 15 procent.”.’
“Farmaceutičtí výrobci vakcín nehovoří o enormním poškození zdraví v důsledku kojeneckého očkování a množství neuro-muskulárních deformit, které byly vysledovány zpětně až k toxickým pomocným látkám a konzervantům, které se využívají ve většině vakcínách. …
Michael Laitman
Úryvek z úvodu:
Očkování patří k hojně diskutovaným a velmi kontroverzním tématům. V posledním desetiletí se objevilo mnoho oponentů, kritiků a odpůrců očkování. I vědecké důkazy svědčí pro to, že systém povinného očkování je třeba v zájmu zdraví budoucích generací přehodnotit. (...)
V době předvakcinační děti procházely dětskými nemocemi, které byly považovány za přirozené "školení" imunitního systému dítěte. Komplikace a život ohrožující stavy s těmito nemocemi spojené byly s postupujícím vývojem společnosti stále méně časté. Prožitím nemoci dítě získalo nejen imunitu na celý život, ale zpravidla prodělalo i skok ve svém mentálním vývoji. Onemocnění dětskou nemocí tedy představovalo určitý vývojový předěl a zároveň přispívalo k vytváření kolektivní (stádní) imunity.
Z obavy před komplikacemi dětských nemocí vytváří medicína generaci jedinců s dysfunkčním imunitním systémem. Můžeme sledovat podivné a nikým nepředvídatelné zásahy do stádní imunity, jejíž vytvoření bylo a je cílem vakcinologů, epidemiologů a hygieniků. Zdraví dětí je narušováno přídatnými látkami ve vakcínách - rtutí, hliníkem, formaldehydem, viry a fragmenty DNA. Následky očkování jsou většinou nenápadné a projevují se postupně. Avšak statistiky z USA jsou výmluvné a některá čísla si v knížce uvedeme. Kolik dětí se musí vystavit riziku očkování, aby se jedno zachránilo od případných komplikací běžných dětských nemocí? Kolik dětí je poškozováno následky lékařské péče?
Můj syn měl patologickou reakci na očkování, tři dny neutišitelně plakal, měl horečku, špatně spal, nepil a měl veliký rudý otok na zadečku. Byla jsem čerstvě atestovaná lékařka, ale nevěděla jsem, co se děje. Syn to odnesl "jenom“ hyperaktivitou, agresivitou, lehce zhoršenou imunitou a alergií na kravské mléko. Dnes bych podobnou chybu neudělala, dnes už vím, jak očkování funguje.
Vakcína je upravený virus, bakterie nebo toxin, spolu se stabilizátory a imunitními adjuvanty. Jako adjuvans se používají soli hliníku. Když se do vakcíny přidá hliník, je imunitní odpověď silnější i při nižším počtu bakterií a virů. Ještě před několika málo lety se vakcíny prodávaly v několikadávkových baleních, která se konzervovala rtutí. Podstatné je vědět, že po přidání hliníku a rtuti do vakcín se nikdo neobtěžoval testovat jejich toxicitu. Přestože byly známy případy intoxikace rtutí i hliníkem.
To já nevím. Myslím si, že to byla kombinace lhostejnosti a nedomýšlení věcí. Hliník byl považován za biologicky inertní, ale to platí jenom při příjmu potravou, i tak se ho ale malé množství vstřebává do těla. Jenže vakcíny se aplikují do svalu.
Vpíchnutím dochází k poškození tkáně v místě vpichu včetně obnažení DNA. Organismus reaguje vysláním bílých krvinek a dalších imunitních buněk. Teorie říká, že hliník navázaný na antigen bakterie nebo viru dokáže donutit krvinky k tomu, že vytvoří protilátky proti tomuto antigenu. Jenže tak jednoduché to není. Hliník totiž nemusí být na antigen navázán, může být jenom poblíž. Takže vzniká šance, že vaše bílé krvinky začnou tvořit protilátky proti všemu, co bude v postiženém místě, včetně vaší DNA nebo buněčné struktury. Jak má krvinka poznat, proti čemu má tvořit protilátky? Použití hliníku je vlastně jednostranné přehození výhybky – nastartuje tzv. TH2 imunitu. Tvoří protilátky proti nemocem, ale zároveň způsobuje alergie a astma. Druhým problémem použití hliníku je, že při aktivaci imunity TH2 se oslabí imunita TH1, která se stará o boj s infekcemi.
To jsou mezi vědci známá a dobře zdokumentovaná fakta. Pokud vědec potřebuje na výzkum nemocné myši, "vyrobí“ si je tak, že jim píchne směs hydroxidu hliníku s nějakým antigenem. Za tři týdny má klec plnou alergických myší. Předloni bylo celé jedno číslo prestižního časopisu Lupus věnováno syndromu ASIA – "autoimunitnímu syndromu indukovaného adjuvanty".
Nepopírám, že existují lidé naočkovaní horem dolem, kteří jsou zdraví. Mohou hovořit o štěstí. Jejich imunitní systém, genotyp a aktuální zdravotní stav byly zrovna v rovnováze a vypořádali se s tím. Ale u spousty lidí se něco stane. Není náhodou, že je kombinace alergie a oslabené imunity tak častá. Hliník i rtuť jsou neurotoxiny. Navíc rtuť s hliníkem vykazuje synergickou toxicitu, kdy se i v menších dávkách účinky látek při vzájemné přítomnosti násobí. Ale vlastně nikdo, možná ani výrobce neví, co všechno ve vakcínách je. Rozhodně to neví lékař, který vás očkuje a nevíte to ani vy. Protože evropská legislativa nepožaduje po výrobcích vakcín uvádět zbytkové látky z výroby, oni je neuvádějí. Týká se například formaldehydu, zbytků antibiotik, živných půd, ale třeba i rtuti, která i v povoleném zbytkovém množství ve vakcíně překračuje bezpečnostní limity pro kojence.
Je až zarážející podobnost mezi reakcemi dětí na očkování a otravou hliníkem. Děti často po očkování přestávají broukat a žvatlat, až na měsíce, přestanou se usmívat a omezí oční kontakt, jsou plačtivé nebo naopak apatické, špatně spí, můžou se objevit febrilní křeče. U větších dětí může vzniknout až autismus, dítě přestane mluvit, přestane sociálně interagovat a změní se typickým způsobem pro tuto nemoc. Podle studií hliník zasahuje stejné oblasti mozku, které jsou poškozeny při autismu. Příznaky chronické otravy hliníkem jsou ztráta řeči, ztráta kognitivních schopností, demence, křeče a v nejhorším případě smrt.
Regresivní autismus v posledních dvaceti letech epidemicky narůstá a je prostě nesmysl tvrdit, že je to způsobené čistě geneticky. Výskyt genetických nemocí se může z generace na generaci zvýšit maximálně o 3 %. Cystická fibróza, hemofilie a podobně mají standardní výskyt. Takže pokud se její výskyt zvětší o víc než 5 % za generaci, pak je jasné, že hraje roli životní prostředí. Poslední čísla z USA ukazují, že jeden z padesáti čtyř chlapců trpí autismem. To jsou naprosto otřesná čísla.
Kdo někdy viděl autistické dítě, jeho příznaky nepřehlédne. A i kdyby byla pravda, že jsou jen lépe diagnostikovaní, kde jsou ty zástupy dospělých autistů? Kde je to celé jedno procento dospělých autistických mužů? Kdo z dnešních čtyřicátníků kdy v dětství viděl autistu? Dnes tyto děti vidíte pomalu na každém pískovišti.
Dítě ještě nemá vyvinutou hematoencefalickou bariéru, která jej chrání. Začíná se tvořit v půl roce a dotváří se až v pubertě. To je důvod, proč máme omezení pro konzumaci různých látek dětmi. Víme, že alkohol jim poškodí mozek mnohem rychleji, když není bariéra dokončena. A největší dávku hliníku - tři dávky hexavakcíny a pneumokokové vakcíny, dostanou děti ještě předtím, než začne bariéra fungovat. U dospělých se poškození očkováním projeví spíše únavovým syndromem, depresí, demencí, neurčitými potížemi,poruchou imunity apod. A dospělí se neočkují tolika dávkami tak rychle za sebou, navíc dítě dostane v jedné hexavakcíně víc hliníku než 10x těžší dospělý v tetanovce. Nejen na kilo hmotnosti, ale i absolutně.
Podhlášenost se oficiálně odhaduje na více než 90 %. Jeden výzkum na Slovensku ukázal, že pouze 3 % reakcí zapsaných v dokumentaci se hlásilo na Státní ústav pro kontrolu léčiv. Představte si, kolik reakcí asi ani nezapsali, protože podle lékaře nesouvisely s očkováním. Když lékaři nevědí, co ve vakcíně je a jak funguje, těžko poznají příznaky poškození. Na vakciny.net najdete seznam reakcí podléhajících hlášení. Přestože je to jenom špička ledovce, i tak poslouží jako návod. Najdete tam třeba encefalitický křik, stejně jako zřetelnou změnu chování. Obojí je příznakem postižení mozku.
Řekla vám vaše lékařka, že očkováním vyměňujete jedno riziko za druhé? Nebo vám řekla, že neočkováním jen riskujete a očkováním něco získáte? Navíc nejde jen o pár oslabených jedinců.Studie potvrzují, že když zdvojnásobíte počet vakcín, zdvojnásobíte kojeneckou úmrtnost v dané zemi. Očkování děti zabíjí. Já to klidně takhle natvrdo řeknu, protože je to prokázané studiemi (1,2).
Když zlepšíte prenatální péči, porodnictví, neonatologii, výživu, hygienické standardy a edukaci matek v péči o děti, pak je logickým vyústěním pokles kojenecké úmrtnosti. Ale třeba v Británii byl v 70. letech odvysílán pořad o poškození dítěte následkem DTP očkování, následně výrazně poklesla proočkovanost. Asi na třicet procent, v Británii je totiž očkování dobrovolné. Okamžitě se to projevilo ve snížení kojenecké úmrtnosti.
Vakcína proti černému kašli je totiž notoricky špatně účinná. Četla jsem studii, podle které se odhadovala asi na 24 % - to je méně než placebo efekt. Když se neočkovalo proti černému kašli, většina lidí ho prodělala jako dítě, přežila to a získala tak doživotní imunitu. Nejvíc nebezpečný je černý kašel pro nejmenší děti. Ženy, které jako malé prodělaly černý kašel, ale při kojení přirozeně dítě chránily svými protilátkami. Děti pak nemoc prodělaly ve věku od čtyř do deseti let, tedy kdy je to běžné a léčitelné.
Obrna se nevymýtila očkováním, ale změnou diagnostických kritérií. Obrna po válce kulminovala, existují názory, že k tomu přispěly i environmentální faktory jako používání DDT. Před očkováním se na ni nedělaly laboratorní testy – stačilo mít typické příznaky. V Americe tehdy byla opravdu velká společenská poptávka po vakcíně. Ale ukázalo se, že nefunguje, dokonce sama způsobovala ochrnutí. Vyřešili to změnou kritérií nemoci. Před očkováním stačilo, aby ochrnutí trvalo jeden den, po zahájení očkování to muselo být 60 dnů, zvlášť se začala vykazovat aseptická meningitis. Před očkováním byl velký pytel s různými bakteriologickými a virologickými onemocněními způsobujícími zánět předního rohu míšního – akutní poliomyelitis. Pytel se vysypal, roztřídil a pouze jeho malá část se nově začala vykazovat jako obrna. Na stránkách Státního zdravotního ústavu zjistíte, že v České republice je několik set případů, které by se dříve vykazovaly jako polio.
Očkování proti neštovicím nefungovalo, přesto se začaly kampaně za očkování a v mnoha zemích bylo povinné. Je jednodušší věřit, že ošklivý bacil způsobí nemoc, než si přiznat, že lidé umírají kvůli příšerným životním podmínkám. Největší neštovičné epidemie přišly v nejproočkovanějších zemích a většinou skončily stejným způsobem – hygienickými opatřeními. V době, kdy Světová zdravotnická organizace zahájila kampaň proti neštovicím, už byly dávno na ústupu. Organizace ale nespoléhala jenom na očkování, ale i na osvědčenou epidemiologickou metodu – jít do ohniska, izolovat nakažené, deratizovat a dezinfikovat. Stále přitom existují nákazy pox viry, příbuznými pravých neštovic, co mají stejný klinický obraz. Udělalo se s nimi vlastně totéž, co s obrnou. Rozumím, že idea očkování je lákavá, ale prostě to nefunguje. I kdybyste se ochránili před těmi cca patnácti nemocemi, proti kterým se očkuje, tak jsou tisíce dalších, vůči kterým budete náchylnější.
Vakcína nezabrání tomu, aby se vir dostal do vašeho těla. I jako očkovaná se nakazíte, otázkou je, jak proběhne interakce mezi vámi a mikrobem. Pokud je vaše imunita špatná, nemusíte na nákazu reagovat, nemáte příznaky nemoci a roznášíte ji. Nebýt nikdy nemocný není nutně známkou zdraví, možná váš imunitní systém není schopen reakce. Zdravé je reagovat, mít horečku, rýmu, kašel, průjem, bojovat. Četla jsem analýzu úmrtí jednoho kojence v Izraeli na černý kašel po jedné dávce vakcíny. Všichni v rodině byli očkovaní, stejně jako okolí a kolektivy, kam chodily starší děti. Při výtěrech lékaři zjistili, že ze 100 % proočkované školky bylo pět dětí bacilonosiči. Takže je nesmysl tvrdit, že neočkovaní jsou bacilonosiči, to není pravda. Naopak očkovaní bez pořádných příznaků, co by je udržely doma v posteli, mohou roznášet černý kašel.
Mezi pediatry a lékaři toto není moc známo. Výzkum o tom, co dělá hliník s imunitou, je starý maximálně dvacet let. Praxe za vědeckým výzkumem zaostává až o dvacet let. Pokud doktor sám informace nevyhledává, nevěnuje čas dalšímu vzdělávání a nemluví anglicky, nebude to vědět. Protože oficiálními kanály k němu informace nedoputují. Ale když se to lékaři dozvědí, měli by začít přemýšlet a možná i odložit jehly, protože jsme všichni skládali Hippokratovu přísahu, začínající slovem Neuškodíš.
O tento problém by se měly zajímat státy, které po občanech vakcinaci požadují. Občané jsou ji navíc nuceni hradit ze svého zdravotního pojištění. Stát by měl udělat studii porovnávající následný zdravotní stav očkovaných a neočkovaných dětí, spočítat, kolik nás to stojí, a pak rozhodnout, jestli se vůbec vyplatí očkovat. Já si myslím, že ne, protože by se snížil počet alergiků, astmatiků, autistů a dalších nemocných, jejichž léčba nás stojí každý rok spousty peněz.
Autor: Magdalena Havlíková pro iDNES.cz
Zdroj:http://ona.idnes.cz/rozhovor-o-negativnich-vlivech-ockovani-ffu-/zdravi.aspx?c=A130725_004650_zdravi_haa
SOUVISEJÍCÍ:
http://www.slobodavockovani.sk/
Rozcestník
Prečo potrebujeme slobodu v očkovaní?
Úvod do očkovania:
• MUDr. Ludmila Eleková
• Dr. Taťjana Obuchanyč
• Dr.med. Karl-Reinhard Kummer
• MUDr. Stanislava Tóthová
Úvod do epidemiológie
Epidemiologický slovník
Čo hovoríme na argumenty zástancov povinného očkovania? odpoveď 1, odpoveď 2, odpoveď 3, odpoveď 4, odpoveď 5, odpoveď 6, odpoveď 7
Mýty a fakty o očkovaní ľudí a psov
Očkovací kalendár na Slovensku s príbalovými letákmi vakcín
Prehľad očkovacích látok + ich zloženie
• Jednotlivé zložky vakcín podľa abecedy
Právna stránka očkovania
• Najčastejšie otázky
• Ako odmietnuť povinné očkovanie?
• Petícia za slobodnú voľbu v očkovaní
Zdravotná stránka (ne)očkovania
Skutočné príbehy zo života
Články o očkovaní:
• podľa dátumu vydania
• podľa témy
Čo sa píše o očkovaní na iných stránkach?
Komentáre k iným článkom a aktuálnemu dianiu
Knihy a videá o očkovaní, odkazy na iné zdroje
O nás, Poďakovanie pomocníkom a darcom
Ako nám pomôcť? Ako nás podporiť?
Viac tu: http://www.slobodavockovani.sk/
Žádné komentáře:
Okomentovat