CHVALOZPĚV ACHNATONŮV NA SLUNCE

Chvalozpěv Achnatonův na Slunce

Král Horního i Dolního Egypta Nefercheprure, pán obou zemí Votienre, syn Reův:

Žijící v pravdě, pán korun: Achuenaton - kéž dosáhne vysokého Věku - a velká manželka krále, jeho miláček, paní obou zemí: Nefernofruaton Nefertiiti - kéž jest živa, zdráva a Sěží na Věky Věkův - praví:

 “Záříš krásně v horizontu nebes, ó Slunce žijící, jež jsi žilo na prapočátku. Když vycházíš na východním horizontu, naplňuješ celou zemi svou krásou.

Jsi velké, krásné, lesknoucí se, vznášející se vysoko nad celou zemí. Tvé paprsky objímají svět až na konec všeho toho, co jsi stvořilo. Ty jsi Re; přicházíš až ke konci světa a podmaňuješ jej svou láskou. 

Ačkoli jsi vzdáleno, tvé paprsky dopadají na zemi, když jsi před jejím obličejem ve dne, když konáš svou cestu, když ukládáš se k odpočinku v západním horizontu, země jest v temnotě, jakoby mrtva. 

Lidé leží ve svých pokojích, majíce zahaleny hlavy jejich nosy jsou ucpány a oko nevidí oka. Kdyby jim byly ukradeny všecky věci, jež mají pod svými hlavami, nevěděli by o tom. Všichni lvi vycházejí ze svých doupat a všichni plazi koušou. Temnota vládne a země jest v mlčení, dokud to, jež tvořilo ji, odpočívá ve svém horizontu.

Když se rozednívá, vycházíš na horizontu; záříš, jsa Sluncem ve dne a temnota utíká. 

Rozdáváš své paprsky a obě země jsou ve slavnostním lesku. Lidé procitají a staví se na nohy; ty jsi je zdvihlo. Myjí se, chápou se svých šatů a jejich ruce vzdávají chválu tvému zjevení. 

Celý svět vykonává svoji práci. 

Dobytek těší se ze své píce, stromy a traviny se zelenají, ptáci vylétají ze svých hnízd a křídla jejich vzdávají chválu tvému duchu. Skot poskakuje po svých nohách. Všecko, co létá i co poletuje, žije, když ty jim vyjdeš. Lodi plují po proudu i proti proudu a všecky cesty se otvírají, protože jsi vyšlo. I ryby v řece vyskakují blíže k tobě, neboť tvé paprsky pronikají i do hlubin oceánu.

Ty spojuješ muže se ženami. Vytváříš sémě v lidech, dáváš život synu v lůni jeho matky a konejšíš ho, aby neplakal. Ty jsi kojná dítěte v lůně mateřském, dávajíc dech, aby naživu udrženo bylo každé děcko, které jsi vytvořilo. A když vyjde z lůna na denní světlo, v den svého zrození, otvíráš ústa jeho, aby mluvilo, a staráš se o jeho každodenní pokrm. 

Ptáčátko ve vejci ozývá se ze skořápky a ty dáváš mu vzduch v jeho vnitřku, aby bylo udrženo naživu. Když učinilo jsi je dokonalým, proklobává se z vejce, aby křičelo podle své schopnosti, a běhalo po svých nohách, když z něho vyjde. 

Jak mnoho jest toho, co jsi stvořilo! Není tajnosti před jediným bohem, jemuž není rovného. Ty jsi stvořilo svět podle své vůle, jsouc samojediné, s lidmi, dobytkem, skotem i se vším, co jest na zemi a chodí po svých nohách i se vším, co létá, mávajíc svými křídly.

Cizince, Syřany a Etiopce i Egypťany, každého usadilo jsi na jeho místo a opatřuješ jim jejich potřeby, takže každý má svoji potravu. 

Spočítán jest věk každého, jazyky rozlišeny jsou řečí a postava jejich i pleť jejich zrovna tak.

Ty jsi rozlučitel, jenž rozloučil cizí národy. 

Ty stvořilo jsi Nil v duatu a přivedlo jsi jej sem ze své vůle, aby živil lidi, jak jsi je stvořilo. Ty jsi pán jich všech. Jsi k nim milostivo, pane země, a svítíš pro ně,denním Sluncem, i všecky vzdálené cizí země jsou šťastny, že dopřáváš jim života. 

Ty umístilo jsi vodstvo v nebi, aby sestupovalo k nim, vlnilo se na kopcích jako oceán a napájelo jejich pole u jejich měst. 

Jak znamenité jsou tvoje záměry, pane věčnosti! 

Nebeské vodstvo přikázalo jsi cizincům a veškeré zvěři pouště, jež běhá po svých nohách, a Nil, vycházející z duatu, přikázalo jsi i Egypťanům. 

Tak postaralo jsi se o obživu všem polím. Dokud budeš vycházeti, budou lidé tebou žíti.

Ty stvořilo jsi roční počasí, abys životem obdařovalo všecko, co jsi stvořilo: 

zimu, aby ochlazovala je; žár, aby rozehříváni byli. 

Ty stvořilo jsi vzdálené nebe, abys vycházelo a dívalo se na všecko, co jsi stvořilo.

Ty jsi jediné, jež vycházíš ve své podobě živého Slunce. 

Vycházíš a svítíš, odcházíš a vracíš se. 

Stvořilo jsi, jsouc samojediné, ze sebe sama miliony bytostí, osady, města i vesnice, cesty i řeky. Oči všech vzhlížejí k tobě, když jsi nad zemí, denním Sluncem. 

Ty jsi v mém srdci, ale nikdo nezná tebe tak jako tvůj syn Nefercheprure Votienre. 

Dej, a jest silný v provádění tvých záměrů a vření tvé moci!

Překlad pochází samozřejmě od dr. Lexy, ponechal jsem rovněž prvorepubliková jména, která již neodpovídají současným trendům v egyptologii. Pokládám zveřejnění tohoto chvalozpěvu za velmi potřebné, kult Slunce prosazovaný Achnatonem stojí za studium, neboť poznamenal vývoj ostatních unitárních náboženství včetně křesťanství hlubokými šrámy a lze nalést poměrně značnou podobnost mezi tímto chvalozpěvem a pozdějšími Ježíšovými výroky i výroky jeho následovníků, ačkoliv je dělí propast tisíciletí. Patrick Zandl