|
SINTRA.PORTUGAL | |
****************************************************
MYSTERIÓZNÍ JESKYNĚ V CHUA-ŠAN
*Podzemní město objevené v čínských horách Chua-šan bývá přirovnáváno k
pyramidám, Noemově arše či k záhadě Bermudského trojúhelníku. Nádherné
jeskyně jsou vytesané lidskou rukou.
**************************************************
|
DERINKUY-TURECKO |
****************************************************
Prehistorická podzemní města
Autor : F. Javůrek.
O nedávné historii Země máme jen kusé informace, ovšem o prehistorii
této planety nemáme informace žádné. Proto je nanejvýš obdivuhodné a pro
nás nepochopitelné,
když se objeví natolik technicky vyspělá díla z pradávné minulosti, jako
jsou například nedávno archeology objevená podzemní města v Turecku.
Podzemní civilizace ?
Z několika velmi starých "písemností", ale i ústně předávaných legend a v
neposlední řadě i Bible, se dozvídáme, že v dávné minulosti na naší
Zemi existovala i civilizace,
která se uchýlila k životu v podzemních městech. Podle jedné legendy to
bylo ze strachu před návratem legendární planety Nibiru, jejíž návrat k
Zemi po extrémně elipsoidní
dráze vždy zpustošil život na Zemi. Podle druhé legendy to bylo z důvodu
zvyšující se nesnášenlivosti, agresivity a neustálého válčení jiných
národů žijících na Zemi.
V každém případě těmto legendám věřili jen skalní zastánci záhad.
Ostatní tvrdili, že v dobách "předbiblických" by rozhodně nebylo
technicky možné taková
města vybudovat. Ať tak, či onak, donedávna to byly jen nepotvrzené
legendy, o nichž bylo možné jen spekulovat.
Podzemní města v Turecku
V Turecku u Derinkyu bylo archeology objeveno podzemní město, kde v
mnoha poschodích, sahajících hluboko pod zemský povrch, žilo podle
zjištění asi 20.000 obyvatel.
Vzhledem k tomu, že šlo o velmi propracovanou infrastrukturu, je celkem
jisté, že se jednalo o trvalé osídlení podzemí, nikoliv nějakou
improvizaci. Byly objeveny velké
společenské prostory, celé kompletní bytové jednotky s obývacími pokoji,
ložnicemi, a kuchyněmi, dále stáje pro dobytek, vinné sklepy, obchody,
dokonce i vodárenské nádrže.
Doposud bylo archeology objeveno 13 poschodí. Jednotlivé obytné i
servisní úrovně jsou vzájemně propojeny šachtami. Vchody jsou tvořeny
velkými těžkými kulatými
dveřmi, ( na fotografii jsou vidět v levé stěně ) jež se zavíraly a
otevíraly pouze zevnitř, a zvenčí je nebylo možné otevřít. V nejhlubších
poschodích byly objeveny studny, skladiště zbraní a dokonce i
pohřebiště ! Z těchto úrovní vedly i únikové cesty. Toto město
projektovali naprosto dokonalí architekti, protože mysleli i na
dokonalou samooběžnou klimatizaci. Doposud
archeologové objevili 52 větracích šachet projektovaných tak, že jimi
vzduch samovolně cirkuloval takovým způsobem, že byl průběžně obměňován i
v nejspodnějších patrech
a prostorách.
Další stejně dokonalé podzemní město bylo objeveno v tureckém Kaymakli,
ovšem nepoměrně větší. Podle rozlohy a vybavení bylo toto město
projektováno pro
1.200.000 !!! lidí.
Další zajímavostí je podzemní spojení obou uvedených měst, která jsou od
sebe vzdálena 9 km. Avšak nejen tato dvě podzemní města jsou vzájemně
spojena, ale i
dalších 14 podzemních měst, která již archeologové znají.
Takové množství obyvatel se ovšem muselo nějak živit, tedy i pěstovat
plodiny. Pokud by je však pěstovali na povrchu, veškerá tato podzemní
dokonalost
by stratila na významu.
Archeologové přesto soudí, že by města mohla pocházet z počátku
letopočtu, kdy by se pod zem zavrtali křesťané před pronásledovateli. To
ovšem nebude pravdou. Pokud
by to byla pravda, především bychom se to dozvěděli z Bible, která je
zatím nejdokonalejším historickým dokumentem, jaký známe. Navíc v těchto
dobách rozhodně
nebyla technologie, kterou by bylo možné takové mamutí komplexy s
veškerou infrastrukturou vybudovat. Další ne nepodstatnou skutečností je
to, že by se museli živit,
jak jsem uvedl výše, i pěstováním plodin, protože i ustájený dobytek
musel žrát, a jiná technologie získávání potravin v počátcích letopočtu
rozhodně nebyla. V
podzemí se plodiny pěstovat nedaly kvůli nepřítomnosti slunečního světla
potřebného pro růst. Povrchovým pěstováním plodin by podzemní město v
případě trvalého osídlení
ztratilo svůj strategický význam, protože v případě zmíněné katastrofy
na povrchu by lidstvo bylo bez jídla, a v případě napadení nepřáteli by
je stačilo prostě vyhladovět
obsazením vstupů.
O tom, že tato města existovala již dříve svědčí písemnosti od
starověkého spisovatele Xenofonta, který o těchto městech psal již v
roce 401 před naším letopočtem.
Takže tuto teorii archeologů můžeme s klidem opustit. Ať už byl důvod
budování těchto obřích podzemních komplexů jakýkoliv, jeho cílem bylo v
každém případě
zajistit nezávislost na světě na povrchu. To znamená, že obyvatelé
museli mimo vyspělých důlních technologií ovládat i dosud neznámé
technologie získávání
potravin jiným způsobem, než pěstováním rostlin. A to na počátku
letopočtu křesťané neměli.
I my v dnešní technologiemi prošpikované době máme rozsáhlé podzemní
komplexy. Ať už se ale jedná o vojenské, či vládní objekty, jsou závislé
na pravidelně obnovovaných
zásobách potravin, počítaných pro pobyt pouhých několika měsíců. To
znamená, že ani dnes by nebylo možné trvalé osídlení těchto objektů bez
závislosti na světě
na povrchu. Sice se v současnosti rozvíjí možnost pěstování geneticky
šlechtěných mořských řas bohatých na minerály a vitamíny, které by bylo
možné v takovýchto
podzemních objektech pěstovat, ale prozatím je tento výzkum z počátcích.
Podzemní města v Guatemale a Egyptě
Nedlouho poté, co byl před několika lety odtajněn nový typ radaru
schopného nahlížet hluboko pod zemský povrch, se vynořila řada
ohromujících údajů o důmyslných
labyrintech systémů podzemních tunelů v různých částech světa. V
jihoamerické Guatemale byly pod mayským pyramidovým komplexem Tikal
zmapovány tunely,
táhnoucí se v délce plných 800 kilometrů na druhou stranu této země.
Badatelé míní, že jejich přítomnost zřejmě vysvětluje způsob, jak mohlo
asi půl miliónu Mayů
uniknout zhoubným událostem, které decimovaly jejich kulturu.
Podzemní radar (SIRA), použitý za stejným účelem v Egyptě před rokem
1978, zaznamenal přítomnost mimořádného podzemního komplexu pod gízskými
pyramidami.
Opatření, která následně udělal egyptský prezident Sadat, měla za
následek tři desetiletí přísně tajných vykopávek podniknutých za účelem
vniknutí do tohoto systému
a jeho pečlivého prozkoumání. Na nedávném setkání v Austrálii předvedl
Dr. Jim Hurtak, jeden z klíčových vědců Projektu Giza, filmový záznam z
průběhu prací
probíhajících pod názvem KOMORY V HLUBINĚ, uvolněný na konci století.
Udivující záběry odhalují objev rozlehlé podzemní megalitické metropole
staré 15 000 let, která se rozkládá v několika úrovních pod gízskou
plošinou. Zatímco ostatní
badatelé atomového věku hloubali nad skrytou komorou pod levou prackou
Sfingy, rozprostíralo se legendární "město bohů" přímo pod nimi. Film
kromě podzemních
vodních kanálů ukazuje impozantní sály o proporcích našich největších
katedrál, zdobených přímo na místě vytesanými, obdobně obrovskými
plastikami jako jsou ty
v nilském údolí. Životy riskující výzkumníci vybavení světly a kamerami
opatrně postupovali v gumových člunech napříč podzemními řekami a přes
kilometr široké
jezero, aby nakonec pronikli až do zapečetěných komor. Zde byly nalezeny
pozoruhodné depozitáře se záznamy a artefakty.
***********************************************************************
Tajemství "Měsíční jeskyně"
Babia hora a tzv. skleněné tunely?
Zápisky kpt. Horáka mají zajímavou souvislost se svědectvím o existenci
systému „skleněných tunelů“ v masivu na slovenské straně Babí hory. Opět
se pokusíme sledovat události, jak je popsal polský fyzik, profesor Dr.
Jan Pajak.
Jak to bylo v šedesátých letech v zimním období obvyklé, toho večera
znovu vypadl proud. Seděl jsem se skupinkou lidí u hřejících kamen a
naslouchal praskání dřeva. A Vincent začal s vyprávěním.
„Když jsem byl ve tvém věku, jednou večer mi otec oznámil, že se
následujícího dne vydáme na dalekou cestu. Druhý den ráno mne udivilo,
že místo přípravy na jarmark otec zabalil jen petrolejku, zápalky a
zásobu jídla. Moje zvědavost ještě narostla, když jsme se vydali na
cestu pěšky a ne jako obvykle žebřiňákem.
Jen co jsme překročili hranice naší vsi, otec, který do té doby mlčel,
řekl: ,Vincku, přišel čas, abys poznal tajemství našich předků.
Odevzdáváme ho už dlouho z otce na syna. Uchováváme ho v rodině pro
případ zlých časů. Kromě mě ho zná jen několik členů rodin roztroušených
po jiných vesničkách. Tím tajemstvím je ukrytý vstup do podzemí. Dávej
teď dobrý pozor na cestu, protože ti ji ukážu jen jednou. Musíš si ji
proto dobře zapamatovat.'
Další cesta probíhala mlčky. Přišli jsme k úpatí hory z české strany.
Obě hory leží opodál na východ od slovensko-české hranice. Otec se znovu
zastavil a ukázal na skálu ve třetině úbočí té hory. ,Vincku,´ řekl,
,podívej se na tu skálu, protože ta skrývá vstup do podzemí.´
Vyšplhali jsme k ní, ale udivilo mě, že nebyl vidět žádný vchod. Otec se
opřel zády o hranu a začal tlačit. Stál jsem tam jako opařený, protože
zblízka vypadala skála příliš velká na to, aby se dala odtlačit.
Nezahálej! Pomoz mi ji odtlačit! Přiskočil jsem, zatlačil, skála se
zatřásla a po počátečním odporu se odsunula až podivuhodně lehce.
Objevil se otvor tak velký, že by jím mohl projet i vůz. Otec zapálil
petrolejku, a pak zatlačil skálu na původní místo tak, že úplně zakryla
vstup. Vyrazil do tunelu, který začínal hned za skálou a vedl strmě
dolů. Tunel byl obrovský, vešel by se do něj nejen povoz, ale i celý
vlak. Vedl rovně, jako podle pravítka. Měl skoro kruhový průřez, ale byl
tak trochu zploštělý. Povrch byl pokrytý jemnými záhyby, jako
vyhloubený hrotem obrovského vrtáku.
Stěny se třpytily jako ze skla. Chodba klesala dolů, byla obdivuhodně
suchá, ani stopa po vodě stékající po stropě a stěnách. Také jsem si
všiml, že naše boty, kráčející po jakoby skleněné podlaze, nevydávaly
vůbec žádný zvuk, jaký by člověk očekával při chůzi po skále – ozvěna
kroků byla tlumená, jako by byl prostor vyložen nějakým izolačním
materiálem.
Po dost dlouhém pochodu tunel vyústil do ohromné komory ve tvaru šikmého
válce. Stěny této komory byly skleněné jako stěny tunelu, kterým jsme
přišli, ale neměly rýhy. Zato strop byl zformovaný do jakéhosi
zvláštního figurálního vzoru, připomínajícího zmrzlý vodní vír. Do této
komory ústilo několik tunelů, některé s trojúhelníkovým, jiné s kruhovým
průřezem.
Otec položil lampu na zem a na chvilku si sedl, aby si odpočinul, a já
si začal prohlížet jeskyni. U stěn, od ústí tunelů, byla podlaha pokryta
nějakými předměty, truhlicemi, sudy a také rozmanitými zbraněmi. Viděl
jsem součásti rytířské zbroje, kyje, meče, šavle i starobylou střelnou
zbraň.
Vzal jsem pušku, abych si ji prohlédl, případně vzal domů, ale otec mě
okřikl. Nech ji! To všechno tady musí zůstat na horší časy.
Přisedl jsem si k otci a on začal vyprávět: Tunely, které tady vidíš,
vedou do každé země, do každého kontinentu. Můžeš se jimi dostat, kam
jen chceš, samozřejmě pokud víš, jak se v nich orientovat. V tomto
labyrintu bys mohl lehce zahynout. Proto už naši předci používali
návěstí, aby je informovala, který tunel vybrat – pojď, ukážu ti, jak
některé značky vypadají.
Vešli jsme do jednoho z tunelů. Tehdy jsem zpozoroval při vchodu do něj
množství primitivních obrázků namalovaných černou nebo zaschlou barvou.
Otec mi ukazoval obrázek po obrázku a vysvětloval mi jejich význam.
Jeden z nich označoval Wawel v Krakově (Královský hrad Wawel v Krakově
stojí na vyvýšenině, která skrývá celý podzemní labyrint). Jedna ze
zpřístupněných jeskyní se nazývá ,Dračí jáma´ – Smocza jama.
Když mi vysvětloval jednotlivé znaky, najednou se ozvalo dunění, syčení a
kovové řinčení. Otec zmlkl a řekl: ,Zpátky, vysvětlím ti to cestou, teď
se musíme rychle vrátit.´ Začali jsme tedy rychle stoupat vstupní
chodbou, následováni stále hlasitějším duněním a řinčením kovu.
Znepokojený otec se často ohlížel za sebe. Když jsme dorazili ke skále u
východu, hluk byl tak silný, jakoby tajemný vlak brzdil už skoro za
našimi zády. Jakmile jsme byli venku a zavalili otvor balvanem, otec
padl úplně vyděšený k zemi. Až po dost dlouhém odpočinku začal znovu
vysvětlovat.
Tunely, které jsi viděl, nepostavili lidé, ale bytosti obývající
podzemí. Tito tvorové používají tunely k přesunům pod zemí z jedné
strany světa na druhou. K tomuto účelu používají i ohnivé létající
stroje. Kdybychom na takový stroj v podzemí narazili, nepochybně by nás
to spálilo. Naštěstí se ozvěna nese daleko a je dost času, aby se jim
dalo uhnout z cesty. Tito tvorové obývají jiné části světa a sem
přilétají jen zřídka. Naši předci využívali tunely jako úkryt před
nájezdníky nebo k rychlému přesunu na jiná místa. Tolik stará legenda.
(z knihy Tajemství měsíční jeskyně, autor Miloš Jesenský, Robert K. Lesniakiewicz, Allpres 2008)
Události, o nichž píšeme dále, pocházejí z diáře dnes už nežijícího
kapitána, doktora Antonína Horáka, z nějž byl do 3 čísla bulletinu
National Speeleological Society NSS News z roku 1965 doslovně převzat
téměř celý text. Odtud byl přeložen do antologie Jacquese Bergiera „Le
livre de l'inexplicable“, vydané v Paříži roku 1972. Autor textu se
snažil přimět vědce k pátrání po něčem, co nositel Noobelovy ceny
Jacques Bergier nazval „jednou z nejpodivnějších záhad naší planety“ –
šachtu prehistorického dolu objevenou v jedné ze slovenských jeskyň.
Včera brzo ráno nás našel Slávek a ukryl nás v jeskyni.
23. října 1944
V sobotu odpoledne ustupovaly zbytky našeho praporu (184 vojáků a
důstojníků, z nichž čtvrtina byla zraněna, z toho šestnáct na nosítkách)
sněhem po severním svahu. Moje rota tvořila zadní řadu. V neděli za
úsvitu na nás ze tří set metrů zahájila palbu dvě 70mm děla. Střetl jsem
se s nepřítelem a dostal ránu bajonetem, kulku do levé dlaně a úder do
hlavy, který mě vyřadil z boje. Bez kožešinové čepice bych měl určitě
rozbitou hlavu.
Probral jsem se, když mne někdo tahal ze zákopu. Jakýsi vysoký vesničan.
Třel mi ruce a hlavu sněhem a usmíval se. Pak ten rázný samaritán vzal
Jurka. Svlékl mu kalhoty, vytáhl mu ze stehna střepinu a sténajícího ho s
holýma nohama položil do sněhu. Martinovi opatrně obvázal hlubokou
ránu, která se mu táhla přes celé břicho. Když vyrobil provizorní
nosítka, představil se nám jako bača Slávek, kterému patří okolní
pastviny. Do tohoto úkrytu jsme se s jeho pomocí dostali za čtyři
hodiny.
Odvalil pár balvanů a odkryl úzký otvor, vchod do široké jeskyně. Uložil
Martina do kouta, potom se k našemu překvapení pomodlil, všem nám
požehnal křížem, i jeskyni, a s úklonou udělal znamení kříže na zadní
stěnu, v níž jsem si povšiml jakéhosi otvoru.
Když odcházel, provedl stejný rituál a prosil mne, abych hlouběji do
jeskyně nechodil. Šel jsem kousek s ním nasbírat jedlové větve. Řekl mi,
že v jeskyni byl jen jednou, a to se svým otcem a dědou. Že je to
rozsáhlé bludiště plné propastí, které nikdy ani neměli chuť zkoumat. Že
je tam špatný vzduch a určitě tam straší.
**************************************************************
|
http://www.crystalinks.com/ancientaircraft.html
METAFYZIKA A VĚDA
|
Žádné komentáře:
Okomentovat