„Když delfín skenuje předmět svým vysokofrekvenčním zvukovým paprskem, vysílaným
ve formě krátkých pulsů, tak každý puls zachycuje statický snímek, podobně, jako
fotoaparát. Každý delfínem vyslaný zvukový puls je pulsem čistého zvuku, který
je pak modulován tvarem předmětu. Jinými slovy, puls odraženého zvuku obsahuje
částečné holografické znázornění předmětu. Odražený zvuk je snímán dolní čelistí
delfína, ve které putuje dvojitými tukem naplněnými „akustickými trubkami“ do
jeho vnitřního ucha, kde vytváří sono-obrazový obraz.“
CELÉ: http://druidova.mysteria.cz/ZVIRATA_A_ROSTLINY/DELFINI_REC.htm
LeshanGiantBuddha(zjednodušení Číňani: 乐山 大佛, tradiční čínština: 乐山 大佛, pinyin: LeshanDafo) byla postavena v průběhudynastie Tang(618-907AD). Je vyřezánzútesu, kterýse nacházínasoutoku řekMinjiang, DaduaQingyi vjižní částiprovincie S'-čchuanv Číně, v blízkostiměstaLeshan.Kamenná socha stojína MountEmei, s řekami, protékajícímipod jeho nohama. Je největšíkamennou sochouBuddhyna světě, a zároveň zdalekanejvyššípředmodernísochou světa.
Výstavba Buddhy započala na popud mnicha Chaj Tchunga v roce 713 za čínské dynastie Tchang.Chaj Tchung zamýšlel postavit sochu Buddhy na soutoku tří řek proto, aby Buddha chránil projíždějící lodě před nebezpečnými proudy a zároveň tím chtěl docílit většího šíření buddhismu mezi lidmi. Zvětšit bezpečnost pro projíždějící lodě se nakonec skutečně podařilo, když na dno řek v průběhu stavby klesly tuny materiálu, čímž se podařilo nebezpečné proudy omezit. I přesto, že Chaj Tchung zorganizoval veřejnou sbírku, která měla pokrýt náklady spojené s výstavbou sochy, nepodařilo se mu získat dostatek financí, takže se stavba protáhla na 90 let. Když však vládní pracovníci zjistili, že Chaj Tchung nashromáždil velké množství financí, zkusili od něj vybrat daně. Když k mnichovi přistoupil úředník a požadoval po něm zaplacení daní, Chaj Tchung mu sdělil, že mu raději dá své oko než peníze určené na stavbu sochy, načež si vydloubl oko a nabídl jej úředníkovi. Ten se zděšením odešel a už se nikdy nevrátil. Na výstavbě Buddhy se podílelo tisíce pracovníků a socha byla dokončena v době, když Chaj Tchung byl již po smrti a stavbu vedli jeho dva žáci Cang Čchou a Wej Kao. V roce 1996 byl lešanský Buddha i s přilehlou horou E-mej-šan zařazen na Seznam světového dědictví pod názvem Mount Emei Scenic Area, including Leshan Giant Buddha Scenic Area, což by se dalo přibližně přeložit jako „Okolní oblast hory E-mej-šan zahrnující oblast lešanského Buddhy“. Na Seznam byla oblast zařazena skrze kritéria iv, vi a x, a to jako kulturní i přírodní dědictví. Plocha, kterou zabírá Buddhova část čítá okolo 2,5 km²
Již od počátku výstavby sochy bylo myšleno na ochranu Buddhy. Ta měla
být zajištěna především pomocí drenážního systému umístěném přímo v soše
a přibližně třinácti patry vysokým dřevěným krytem. Kryt měl za úkol
chránit sochu především před větrem a deštěm, avšak za války na konci
mongolské dynastie Jüan byl zničen, čímž byla socha po následující období vystavena vlivu povětrnostních podmínek.
Drenážní systém s odvodňovacími kanálky byl zabudován přímo v soše a
jeho primárním úkolem bylo odvádět vodu ze sochy. Množství skrytých
kanálků se tak dosud nachází např. za Buddhovýma ušima, hlavou či přímo
v jeho rouchu.
Budhové z Bamjánu Začátkem roku 2001 zničilo komando fanatických muslimů obří sochy Buddhy vytesané do skal v afghánském Bámjánském údolí.
Děla proti sochám
Trhavina, střelba z pušek, kulometů, děl a tanků vymazala ze skalní
stěny sochy vysoké 55 a 38 metrů a staré 1 500 let. „Velký Buddha“ a
„Malý Buddha“, jak se skalním kolosům přezdívalo, tvořili ústřední bod
jednoho z nejrozsáhlejších buddhistických klášterních komplexů světa.
Jako záminka k vandalskému činu posloužil tálibáncům fakt, že Korán zapovídá zobrazování člověka a uctívání soch a obrazů lidí.
V dobách své největší slávy zářily sochy barvami (Foto: Technische Universität München)
Po vytlačení tálibánců přijeli do Bámjánského údolí archeologové
z Evropy a Japonska a pod záštitou UNESCO se pustili do průzkumu toho,
co z obou soch zbylo. Průzkum je zároveň výchozím bodem pro rekonstrukci
jedinečných památek vytesaných do skal v údolí, jímž kdysi procházela
Hedvábná stezka. Je paradoxem, že sochy nebyly nikdy nějak detailněji
zkoumány a zevrubnější výzkum začal, až když přestaly existovat.
Barevná omítka a provazová armatura
Archeologové a konzervátoři z Technische Univesität München shrnuli výsledky
roku a půl práce na troskách bámjánských soch. Zjistili, že sochy byly
původně barevné. Dávní obyvatelé Bámjánského údolí je opakovaně
natírali. Roucha obou Buddhů byla na vnitřní straně modrá a na vnější
straně červená nebo bílá. V dřívějších dobách se však na barvení soch
používala i oranžová a růžová.
Podívejte se na záběry pořízené při rekonstrukci soch: http://vtm.e15.cz/aktuality/vyzkum-znicenych-buddhu
Zřasená roucha obou Buddhů vznikla tak, že se na hrubé obrysy
vytesané do skály nanášel ve vrstvách jílový tmel a ten se tvaroval.
Povrch soch byl dokonale hladký díky zvláštnímu složení směsi. K jílu
byly přidávány zvířecí chlupy, které „omítku“ na povrchu soch zpevnily.
Přídavek křemene a dalších přísad zase zabraňoval smršťování schnoucí
hmoty a jejímu praskání.
Ve spodní části soch dosahovala síla jílové vrstvy až osmi
centimetrů. Zdálo by se, že se taková masa materiálu bude loupat. Ale
tvůrci soch jíl zpevnili armaturou z provazů, které zakotvili do omítky
dřevěnými hřeby. Takto vyztužený povrch sochy přečkal dokonce
i tálibánské exploze.
Poprvé se podařilo sochy přímo datovat. Menší socha vznikala mezi
roky 544 a 595 n.l., větší sochu začali vytvářet v roce 591 a dokončili
ji v roce 644 n.l.
Borobudur jedni překládají jako
"bezpočet Buddhů", de Casparis jej odvozuje z druhé části názvu
"Bhumisambharabudara", což znamená "hora nashromážděná ctností
bódhisattvy". Další možný výklad je "hora s řadou teras". Indonéské
prameny uvádějí, že název může být složen ze dvou slov: slova Budur jakožto názvu místa a sanskrtského slova vihára (klášter), které se vývojem změnilo v byhara a později v bara. Pak by se Borobudur překládal jako "klášter Budur." Borobudur leží severně od Yogyakarty obklopen horami a sopkami. Byl vystavěn na umělém kopci, navršeném jenom pro tento účel, někdy mezi lety 732 - 900 stavitelem Guanauharmou.
Jeho podoba je podle pověsti zakleta v hoře Menoreh, která skutečně
připomíná lidskou hlavu. Chrám je postaven z vulkanického andezitu.
Jednotlivé kvádry nejsou spojeny žádným pojidlem, pohromadě drží díky
důmyslnému systému zářezů a zoubkování. Díky tomu stavba přečkala nejen
častá zemětřesení, ale i velké teplotní rozdíly mezi dnem a nocí. Před
příchodem muslimů buddhisté chrám zasypali a odkryt byl až v letech 1811 - 1816 britským guvernérem.
Dvojitou základnu stavby tvoří čtverec o délce strany 103 metry. Do výšky obsahuje celkem 9 teras, z toho spodních 6 je čtvercových, a vrchní 3 jsou kruhové. Nejvyšší terasa dosahuje délky 60 metrů. Na samém vrcholu stavby stojí 16 metrů vysoká stúpa. Tato stúpa má vnitřní prostor, v němž spočívá nedokončená socha Buddhy. Tento prostor není přístupný zvenčí. Jednotlivé terasy jsou zdobené pásem 1460 velkých figurálních a 1212 menších ozdobných panelů s basreliéfy obsahujících výjevy ze života Buddhy, včetně jeho předchozích vtělení, známých jako džátaky.
K chrámu vedou čtyři brány, obvykle se do něj vstupuje východní. Poté se
postupně prochází ve směru hodinových ručiček po obvodu každé úrovně.
Takovýmto způsobem je cesta dlouhá asi 5 km. Borobudur má tři části:
První je ochoz kolem celé stavby, který symbolizuje těsné spojení
člověka se světem přání a tužeb. Tato etapa je vyobrazena ve vytesaných
reliéfech.
Druhá část zahrnuje druhé poschodí. Tvoří jí čtyři čtvercové
galerie s balustrádami, které jsou zdobeny reliéfy vystihujícími příběhy
z Buddhových životů, a stovkami soch Buddhy. Tato část symbolizuje
stádium, kdy se člověk již odpoutal od vášní, ale stále je spjat s
formou.
Třetí část pak tvoří kruhovité terasy nahoře. Obsahují 32, 24 a
16 malých stúp v podobě vyřezávaného zvonu, takže je vidět dovnitř i
skrz ně. Ukrývají v sobě sochy Buddhy. Tato část odpovídá stádiu, kdy
člověk dosáhnul dokonalosti a odpoutal se od hmotného světa.
Ve vzdálenosti několika kilometrů leží v západovýchodní ose dvě menší svatyně - Pawon a Mendut. Pawon byla vystavěna jako upomínka na krále Indru, desátého vládce dynastie Šailéndrovců. Dnes je vnitřek svatyně prázdný. Mendut je větší a obsahuje tři monumentální skulptury.
Marťané klidně mohou být pro navrhované přístroje „neviditelní“ a „nečitelní“, pokud by byli od "nás" příliš odlišní. To ale není argument, proč DNA na Marsu nehledat.
Po pokusu provedeném německými vědci odpověď na otázku zda existuje na Marsu život s fascinující a možná i trochu zneklidňující odpovědí "ano!" se jeví jako stále reálnější. Měsíční pobyt na simulovaném povrchu Marsu totiž přežilo hned několik druhů pozemských organismů.
Prastaré tajemství Květu života jde o podobný příběh, kdy jeden z bohů se vtělí na Zem a jako Drunvalo Melchizedek s pomocí nevtěleného boha Thovta či Herma Trismegista a s pomocí andělských bytostí podává lidem vědomosti z duchovní úrovně v době současné! Jak úžasné a zároveň smutné, že lidé nevědomí tuto knihu zařadili a prodávají jako fantasy román, ač jde o duchovní nauku podanou lidem z nejvyšší úrovně duchovního vědomí na Zemi.
Rozhovor s Drunvalo Melchizsedekem: O cestě domů - ke hvězdám.....
Kniha Elisabeth Haich je mysticko biografický román, ve kterém se prolínají staroegyptská mystéria. Biografický proto, protože autorka čtenářsky oblíbených knih o józe, popisuje své zajímavé vzpomínky na minulé životy ve velmi dávném Egypte. Najdeme zde mimo jiné výběr z učení velkokněze Ptahhotepa, který vysvětluje okultní zákony vesmíru, lidské duše osudu.
mmj.:Hájkova kronika. Mystický odkaz národa. Svědectví p.H.Vovsové. Zajímavé dokumenty. Základní práce s krystaly
1.Orloj 2.Analogový astrolab z Antikythéry
mmj.:mistr Jan Šindel,rektor na pražské universitě po mistru Janu Husovi. ÚŽASNÝ MAPPING,Zajímavé dokumenty, odkazy. Analogový počítač z vraku antické lodi kolem roku 80př.n.l.
LEV A ORLICE
Mystický odkaz národa v srdci Evropy
FULCANELLI
Tajemství katedrál a esoterický výklad hermetických symbolů Velkého Díla
Ústav noetických věd(Institute of Noetic Science, IONS) založil astronaut Edgar Mitchell, poté, co ve vesmíru zažil hluboké spirituální zjevení. Poté, co se prošel po Měsíci, si uvědomil, že další hranicí k prozkoumání, je mysl a lidské vědomí. Proto v roce 1973 založil tento ústav. Samotné slovo „noetic“ je odvozeno od řeckého „nous“ – slova, které Řekové používají pro druh vědění, které je získáno osobním odhalením, obvykle zasvěcením do tradice neznáma.
Inzalo ye Langa, což je “ místo, kde se rodí Slunce “ a kde “ bohové stvořili lidskou rasu “.
M.Tellinger - autor, spisovatel a badatel, který působí v Jižní Africe, přestože se narodil v Karlových Varech. Své vzdělání ukončil na Univerzitě Wits v roce 1983. Michael se stal světovou autoritou na prehistorickou civilizaci Jižní Afriky a díky svým výborným analytickým schopnostem se mu podařilo identifikovat možná jedny z nejdůležitějších prehistorických ruin vůbec, které pokrývají obrovské území na jihu afrického kontinentu. Společně s kolegou Johanem Heinem objevil Adamův kalendář, dnes také nazývaný Enkiho kalendář
