Machu Picchu, stejně jako celá řada jiných historických staveb je pro současnou vědu záhadou zejména z hlediska využití. Nejrůznější hypotézy se bezvýsledně pokoušejí vysvětlit tyto zvláštní impozantní stavby, chrámy a oltáře. Jedna teorie říká, že Machu Picchu bylo založeno jako nepřístupná strategická pevnost, podle jiné domněnky bylo město poslední útočiště příslušníků vládnoucí kasty. Další teorie říká, že to bylo místo pro pozorování hvězd, podle jiných se tu odehrávaly obřady, rituály apod.
Domnívám se, že správná hypotéza může vyplynout pouze z odpovědi na otázku, proč lidé vynaložili tolik námahy s dovozem velkých žulových bloků přes hory a hluboká údolí, když jiné horniny byl v místě stavby nadbytek. Přeprava hornin tvořila největší podíl pracnosti celé stavby, proto tato činnost nesmí být přehlížena. Dlouhodobým experimentováním jsem získal zkušenosti, že každá hornina má svůj specifický kód energetických složek. Dva nebo více druhů hornin umístěných vedle sebe tak, aby se jejich energetické prostory prolínaly, získají společný, ale odlišný kód od těch předchozích. Z namáhavých transportů a odlišných kódů lze usoudit, že některé kombinace hornin mohly mít kladný vliv na lidské zdraví. Nedovedu si představit jinou motivaci, která by vyvolávala u lidí iniciativu pro nadlidský výkon při přepravě kamenných kvádrů. Napovídá tomu i skutečnost, že odlišné druhy hornin byly také dováženy z velkých vzdáleností na jiná shromaždiště lidí - na Velkou pyramidu Stonehenge i další historické stavby, přestože v místě byl hornin dostatek. Protože tyto transporty nebyly dosud vysvětleny, lze jen konstatovat, že řešení se nachází mimo oblast známých skutečností.
Další nejasností v areálu stavby Machu Picchu je jakési ohrazené místo, jehož dvě stěny jsou k sobě v přesném pravém úhlu a protilehlá strana je tvořena dokonalým půlkruhem, známa jako Torreon (Věž). A právě onen dokonalý půlkruh z kamenného zdiva vytváří záhadu celého objektu - nelze jej zařadit mezi známé konstrukční prvky.
Poznatky vyplývající z mého výzkumu interakce hmoty odpověď na záhadu Torreonu poskytují. Podobné půlkruhy ve zdivu jsou zabudovány téměř do každé sakrální stavby a v architektuře se nazývají „Apsida“. Katedrála v Chartres má velkou apsidu za oltářem vybudovanou z pěti malých apsid. Umístění více apsid v sakrálních stavbách není vzácným jevem. Půlkruhové zdivo je považováno pouze za architektonický prvek, ale je snadné prokázat, že jde také o element energetický. Jeho funkce je podobná vnitřní straně ohybu vodního toku, kde dochází k zahuštění energetických složek. Stejné energetické vlastnosti mají všechny klenby a u kruhových staveb je výsledný efekt mnohem větší. Podmínkou ovšem je zajistit pro jejich hmotu dostatek energie. Toho lze docílit situováním stavby do energetických složek, nebo budováním věží a kopulovitých kleneb.
Objekt Torreon lze tedy hodnotit následovně: celý areál se nachází v společném energetickém prostoru dvou horských hrotů, který má nějakou energetickou hodnotu. Stavitelé potřebovali v jednom místě tuto energii zvětšit, což vyřešili postavením dvou akumulačních zdí. Další půlkruhová zeď vytváří v místě energetické přepětí.
Domnívám se, že podobnou funkci měl i další záhadný objekt, kterým je „Chrám tří oken“. Okna byla součástí masivní zdi, vystavěné z dovezených kyklopských žulových bloků. Chrám má pouze tři stěny: jednu s okny vedoucími na východ a dvě zdi po stranách.Na západní otevřené straně je usazen kamenný sloup vysoký přes dva metry a po jeho stranách jsou umístěny dva vodorovné kameny, které k němu těsně přiléhají. Sloup stojí přesně naproti prostřednímu oknu. Energetické složky tří kamenných zdí protínaly v tomto případě sloup s přilehlými kameny a vytvářely v jeho hmotě potřebné energetické napětí.
Areál Machu Picchu má ještě další tajemství, pro které nelze nalézt opodstatnění bez dalšího cíleného výzkumu. Domnívám se, že celý areál měl stejnou funkci jako všechny sakrální stavby od zikkuratů, pyramid, kromlechů, mešit a katedrál, až po kostely naší doby – doplněním energie vytvářely ozdravný účinek v buňkách jejich návštěvníků, kteří přitom naslouchali pokynům svých duchovních vůdců.
Stejně jako každá nová informace vyvolá i tato hypotéza pochybnosti. Mohu ale navrhnout její ověření uznávaným vědeckým postupem. Biofyzika uvádí kapacitní hodnoty buněčných membrán, které lze prokázat pomocí měřících přístrojů. Domnívám se, že by bylo zajímavé porovnat u skupiny lidí energetické hodnoty buněčných membrán před vstupem do katedrály a po několikahodinovém pobytu uvnitř. Stejným způsobem lze i na zvířatech ověřit energetické hodnoty pyramid, ohybů vodních toků, „Juryškových“ domů, nemocnic s velkou úmrtností, i dalších energetických míst. Pozitivní výsledky měření by možná vyvolaly zájem o konstrukce nových měřících přístrojů.
http://www.miroslavprovod.com/machu-picchu-2004-cz.html
Lidé dávných kultur znali optimální hodnotu lidského těla, je to patrné z množství a velikostí megalitů, rovněž z jeruzalémského rybníka („čekání na anděla, až upraví vodu“) , a mnoha dalších staveb. Znali také podstatu akupunktury a homeopatie. O akupunktuře nevíme zhola nic a homeopatii zpochybňujeme mnohonásobným ředěním, kdy z původní látky nemůže v konečném roztoku být jediná molekula. Zde je třeba vzít v úvahu také protřepávání, tzv dynamizaci, kdy se v roztoku tvoří statická elektřina, rovněž si musíme uvědomit, že dosud neznáme všechny vlastnosti vody, oficiální věda stale tvrdošíjně odmítá připustit eventualitu, že by voda byla schopna mít svou vnitřní jakousi záznamovou „paměť“. Přesto akupunktura i homeopatie jsou již velmi dlouhou dobu mnoha lékaři úspěšně používány bez znalosti vědecké podstaty. Hledání fyzikálních důvodů, proč by obě zmíněné léčebné metody neměly fungovat je z badatelského hlediska nekonstruktivní. Přínosnější by pro medicínu bylo zjistit, z jakého důvodu dokáže i velmi zředěný roztok bez jediné molekuly do vody vložené látky působit v organismu obdobným způsobem, jako očkování. Měli bychom si uvědomit, že dávné kultury měly oproti nám na vědecký výzkum o celá milénia delší dobu, a skutečnost, že dosud nejsme schopni podstatu mnoha fyzikálních dějů a procesů pochopit, bychom měli pokládat za přirozenost a zároveň za velkou nápovědu. Pokora v uvědomění, že naše kultura ještě zdaleka v mnoha oborech nedosáhla hladiny vědomostí, které zde již v dávné historii byly, přičemž svět je v mezidobí zapomněl, by nám každopádně mohla jedině prospět. Naši prapředkové znali energetickou hodnotu staveb, a znali také optimální hodnotu náboje lidského těla. My sice chodíme po měsíci, ale žijeme v rakovinových domech. Nejsme schopni žádným způsobem odhalit a pojmenovat příčinu, proč v těchto domech - oproti naprosto identickým stavbám v těsném sousedství – je statisticky až dvojnásobně vyšší výskyt onkologických onemocnění. Léčíme následky, aniž bychom se pokusili „vyléčit“ příčinu.
http://www.miroslavprovod.com/charge-of-water-streams-2012-cz.html
Miroslav Provod - statická elektřina - nové poznatky
V počáteční části dvacetiletého empirického výzkumu jsem energetický fenomén označoval jako "Kosmická energie". Z průběhu pokračujících výzkumů vyplynulo, že jde o dosud neznámé čtyři vlastnosti statické elektřiny, které blíže specifikuji v článcích této opravené a doplněné souhrnné informace.
Nové pojetí historie - manipulace napětím buněčných membrán - životní prostředí - energie vodních toků - medicína dávných civilizací - nové pojetí sakrálních staveb - nové energetické zdroje
1.Každá hmota má náboj statické elektřiny se třemi energetickými složkami (aura, zóny, interzóny)
2.Kontaktem aury dvou nebo více nábojů splynou náboje v jeden náboj společný se společnými energetickými složkami.
3.Splynutím nábojů v jeden společný dochází k pozvolnému vyrovnání jejich energetických potenciálů.
4.V průběhu vyrovnání energetických potenciálů dochází mezi náboji současně k přesunu chemických vlastností.
Žádné komentáře:
Okomentovat