Pokud se Vám zdá, že za mým posledním
článkem zůstalo cosi nedovysloveno, pokusím se o dokončení nyní. A dál
už je to jen na nás. S prací možná ještě nejsme hotovi. Je to práce
srdce. Nejlepší investice, jakou můžeme udělat. A její účinek je trvalý.
Zdroj
Jeshua říká, že současný transformační proces se netýká všech lidí.
Aha. Cože? Ano. Týká se pouze někoho. Tzv. Pracovníků světla. Což je
dost zásadní informace, skrze kterou nemá smysl vyrukovat se změnami na
nikoho, kdo vnitřně ví, že se jeho netýkají. Těžko mohou rozumět tomu,
co probíhá kolem nich. I proto, že probíhající vnitřní přerod chtít
uchopit rozumem, prostě nepřináší výsledky. Z druhé strany, každá duše
má stadium Pracovníka světla ve své objednávce, ve svém potenciálu, ve
své nevyhnutné budoucnosti. Jinými slovy, současným procesem nakonec
projdeme všichni, rozdíl je pouze v čase. A protože čas je něco, na čem -
z jistého hlediska - nezáleží, nejde tedy o nic. Nejde o nic, ale je
nás mnoho, kdo bychom tenhle nekonečný seriál už rádi přivedli do
finále. Jinými slovy, jsme tu tací, kterým záleží i na čase. Pokud jdete
pěšky deštěm, není pro vás bez rozdílu, zda je váš domov již na dohled
nebo teprve za devatero horami.Podobenství se zástupem putujícím na horu
Naše situace je podobná lidem putujícím na horu. Zástup poutníků kráčejících po cestě, ještě netuší, že ve předu je hora. Někdo si už hory všimnul. Jiní jsou v půle hory a jsou si již vědomi toho, že výstup je náročnější, než dokud se šlo po silnici. A jiní už jsou v blížkosti vrcholu, či na něm, váží si své cesty a všech, kteří po nich budou šplhat po neschůdné cestě vzhůru. A mezi těmi, kdo jsou na vrcholu hory a těmi, kdo horu ještě nespatřili, je rozdíl velmi relativní. Rozdíl v čase.
Co se s kým stane
Slýchám kolem sebe otázky, co se stane s těmi. A co se stane s oněmi. Jednak se s dovolením připomenu, že nakolik nás dráždí jacíkoliv lidé, připomínají nám pouze naše dřívější vývojová stádia. Není to problém jejich, ale náš. A signál, že s vnitřní prací ještě nejsme hotovi. Ad jedna. Ad dvě, naše další cesta není určena našimi činy a mírou naší "správnosti". Naše další cesta je určena mírou naší ochoty vnímat srdcem. A vnímat srdcem či ze dne na den začít s tímtéž může klidně i zesnulý Franta Mrázek, David Rath se svojí krabicí od vína či náš odměřený pan premiér.
(Ne)zůstat ve svém světě
Každému, kdo si přeje ve světě rozumu zůstat, však toto přání bude splněno. Je přímá úměra mezi rozumem a strachem. Nemohu posoudit, nakolik je tato rovnice už přístupná každému. Je nás však mnoho, kterým se zůstávání ve svém vlastním rozumu jeví jako pobyt v pekle. Možná jste si toho už všimnuli ... jsou podstatné okamžiky, ve vztahu muže a ženy, které můžete řešit rozumem obě strany, ale řešení zůstává v nedohlednu. Odpuštění, přijetí, katarze, očistný pláč a smíření totiž nejsou funkce rozumu. Tyto podstatné okamžiky však nastávají i ve vztahu našeho vědomí vůči naší duši. A ve vztahu nás vůči bohu. Jsou situace, které rozum zazdí. Avšak srdce vyléčí. A celý náš život je možná jen jeden velký sebeléčebný proces.
Hladina srdce
Co se stane s loutkáři? Co se stane s dealery otroctví? Co by se s nimi mělo stát? Nic se s nimi nestane. S námi se stane. Vymaníme se z jejich hladiny. Či možná, jsme se jim už vymanili. Do hladiny srdce se za námi nemohou dostat. Žijeme ve stejném světě, ale stáváme se pro sebe navzájem neodpovídající, až neviditelní. Planeta se nemusí rozdvojovat. Vícero dimenzí zde může koexistovat v míru a bez vzájemného povědomí.
Uvolňující se energie
Uvolňujeme zdroje energie v sobě. Ruku v ruce s tím se uvolní zdroje energie kolem nás. Tak abychom se nemuseli trýznit v zaměstnání jen proto, aby nám nebyla v zimě zima a abychom si večer posvítili. Mezitím se však na místech, kde se probuzení zapomíná dostavit, dějí nadělení podobná scénám z Hollywoodu. Jakkoliv může jít - z pohledu kolemjdoucího - o pouhou náhodu. Je možné, že se v našich zemích snažíme o probuzení. O probuzení a navrácení, které je naší velkou tužbou. Může být, že nadělení přírody, zoufalá to obrana Matky Země, nám není zapotřebí. Pokud jsme schopní se pro nesnadný vnitřní proces dobrovolně rozhodnout sami.
21. prosince se nestane vůbec nic
Staré programy se rozpouštějí. Náš rozumný svět se nám může přestat jevit jako rozumný. Rozum nám přestal dávat návod, jak přijmout sami sebe. Víme, že potřebujeme sami sebe milovat, ale čelíme tomu, že nemáme k dispozici návod jak na to. Jak usmířit sami sebe s našimi sklony, s naší kontrolou? Jak se popasovat se situacemi, kdy nám vznikla bolest? Či kdy jsme bolest způsobili lidem, které jsme milovali? Kristina říká, že se blíží naše největší narozeniny. Po tisících životech a po milionu bolestivých situací, vstoupíme do stavu, ve kterém již nebude třeba tvoření další bolesti kvůli růstu naší lásky. 21. prosince se nestane vůbec nic. Ale tento proces, o kterém se zde bavíme a který prožíváme ve svých nitrech, ten už se nedá zastavit.
Pěkný dojezd roku.
Volně řečeno:
- A pro ty, kdo nemají četby ještě stále dost, zejména pro nás kluky.
- Když rezignujeme na lásku v životě, chceme od druhých alespoň uznání.
- Když nemůžeme získat uznání, chceme alespoň velikou firmu.
- Když nemůžeme mít velikou firmu, chceme alespoň velký dům a pořádné auto.
- Když nemůžeme mít velký dům a pořádné auto, chceme alespoň dostatek jídla.
- A když nemůžeme mít ani dostatek jídla ... pojďme už tuhle hru na kompenzace ukončit.
- Už nám nevyhovuje.
- Chceme lásku a máme pocit, že ji nedostaneme od nikoho.
- Začneme si ji poskytovat sami sobě a začneme lásku dostávat od každého.
- Každý tím procházíme nebo v budoucnu projdeme.
- Abychom už nebrali druhým.
- Abychom si vážili své bytosti, své existence.
Zdroj Jeshua k tomu říká na straně 54 (Od ega k srdci I): "Strategie ega je vždy o vypořádání se s problémem na okraji, místo v centru. Ego hledá řešení problému tím, že obrátí vaše vědomí ven. Snaží se utišit vnitřní bolest tím, že vás krmí vnějšími energiemi. Tyto energie mají obzvlášť rády ocenění, obdiv, moc, pozornost atd. Takto ego zdánlivě vytváří odpověď na touhu duše po jednotě, bezpečí a lásce. Tato touha je sama o sobě zcela oprávněná a ryzí. To vás volá Bůh. Je to vaše přirozenost, která vás sama volá. Vy jste Bůh! Bůh je energií jednoty, bezpečí a lásky. Každý touží po bezpodmínečné lásce a po přijetí Energie, kterou nazýváte Bůh. V podstatě je toto toužení, toužením po tom, být naprosto vědomý a tudíž za jedno se svým vlastním božským Já. Vaše vlastní božskost je vstupem do bezpodmínečné lásky. Můžete ji nalézt pouze tak, že projdete skrze strach a temnotu, která ho obklopuje, a to učiníte tak, že se obrátíte dovnitř místo ven.
Uděláte to tím, že použijete svého vědomí jako světla, které stíny zažene. Vědomí je světlo. Proto není třeba s temnotou bojovat; pouhá jeho přítomnost temnotu rozpouští. Tím, že obrátíte své vědomí dovnitř, se vám budou vskutku dít zázraky. Ego nicméně postupuje v přesně opačnou cestou. Registruje potřebu lásky a bezpečí, ale usiluje o odpověď na tuto potřebu, bez toho aniž by čelilo vnitřní temnotě a strachu. Aby toho dosáhlo, používá jistého „triku“: přemění potřebu lásky v potřebu souhlasu a uznání od ostatních lidí. Přeměňuje potřebu jednoty a harmonie v potřebu vyniknout a být lepší než ostatní. Jakmile si myslíte, že být milován znamená být obdivován pro své úspěchy, nemusíte již pro lásku chodit dovnitř; prostě musíte víc pracovat! Tímto způsobem se snaží ego držet pokličku na nádobě strachu. Vaše původní dychtění po lásce a blažené jednotě se nyní překroutilo v touhu po uznání. Nepřetržitě očekáváte vnější potvrzení, které vám poskytne nějakou dočasnou útěchu. Vaše vědomí je v zásadě zaměřeno na vnější svět. Spoléháte se na úsudky ostatních lidí a jste velmi citliví k tomu, co si o vás myslí ostatní. Je to pro vás velmi důležité, neboť na tom závisí vaše sebeúcta. Ve skutečnosti je váš pocit vlastní hodnoty menší a menší, protože dáváte svoji energii vnějším silám, které vás posuzují za vaše vnější konání a ne za to, kým skutečně jste."
2012 - Z dobrého do ještě lepšího
Žádné komentáře:
Okomentovat