Lao-C' byl legendární čínský mudrc a zakladatel taoismu.
Na přelomu 6. a 5. století byla starověká Čína rozdrobena na řadu menších soupeřících států, ale zaznamenávala velký technický a duchovní rozmach. Toto období se nazývá obdobím Sta filozofických škol z nichž byly nejznámější školy konfuciánství a taoismu.
Za zakladatele taoismu je považován mudrc Lao-c'. V záznamech z mnohem pozdější doby se uvádí, že byl starším současníkem Konfucia. Původně se jmenoval Li Er a pocházel z vesnice Ku-čcen ve státě dynastie Čou, která vládla kdysi celé Číně a asi v 8. stol. př. n. l. se rozpadla. Li Er se stal historikem a pracoval jako archivář v královském paláci dynastie Čou.
Tady proslul jako moudrý a ctnostný muž a lidé ho začali nazývat Lao-c', neboli Starý mistr. Když mu bylo devadesát let, začala ho práce u dvora unavovat a rozhodl se, že se vydá na cesty. Při přejezdu hranic ho strážce poznal a velice ho zarmoutilo, že moudrý stařec zemi opouští. Požádal ho tedy, aby dřív než odjede sepsal svoje myšlenky. Poté království Čao opustil a od té doby ho nikdo nespatřil.
Útlá knížečka, kterou zanechal strážci, je slavný Tao-te-ťing neboli Kronická kniha Tao a ctnosti. Je to sbírka jedenaosmdesáti krátkých básní, které připomínají spíš věštecké výroky. Tyto básně mají sloužit jako podnět k intuitivnímu pochopení Tao.
Tao v překladu znamená cesta a taoisté ho chápali jako univerzální kosmickou sílu a podstatu pohybu a vývoje veškeré přírody. Hlavním cílem taoistů byla snaha dosáhnout intiutivního souznění a harmonie s Tao. V centru jejich pozornosti se ocitla příroda jako nejzřetelnější projev tvořivé síly Tao. Zájem o přírodu výrazně odlišoval taoisty od ostatních čínských filozofů, kteří se věnovali hlavně společenským a státoprávním otázkám. Díky tomu naprostá většina čínských přírodovědců, techniků, inženýrů a zejména lékařů pochází z taoistických kruhů.
Lékaři popsali účinky tisíců rostlin, vyvinuli akupunkturu a vypracovali zdravotní cvičení čchi. Stejně náruživě se věnovali věštectví, alchymii a magii. Nikdy nezdůrazňovali potřebu velké učenosti a lopotného snažení. Hlásali, že člověk by měl osvobodit svou mysl od zbytečných znalostí a měl by se spoléhat na svou přirozenou intuici.
Vše, co brání k harmonickému soužití s přírodou, by mělo být odstraněno. A to je na prvním místě stát. O něm měli taoisté jen to nejhorší mínění. Většinu rolnických povstání v Číně vedli právě taoisté.
Poznat jiné – to je poznání,
poznat sebe – to je osvícení!
Zvítězit nad jinými – to je síla,
zvítězit nad sebou – to je mohutnost!
Umět se spokojit – to je pravé bohatství,
být neochabující ve svém konání – to je pravá vůle!
Nevzdávat se toho, jakým mám být – to je vytrvalost!
A potom zemřít a nepominout – to je dlouhověkost!
(kap.33)
KNIHA:
http://home.pages.at/onkellotus/TTK/Czech_Bondy_TTK.html#Kap32
| „ | ||
Žádné komentáře:
Okomentovat