pátek 20. prosince 2013

Něco o vakcíně, která má zredukovat populaci třetího světa.(z Geopolitiky a Geo-economie)a GMO.Varovné signály očkování


Co konkrétně dělá vakcína ve svalu?

Vpíchnutím dochází k poškození tkáně v místě vpichu včetně obnažení DNA. Organismus reaguje vysláním bílých krvinek a dalších imunitních buněk. Teorie říká, že hliník navázaný na antigen bakterie nebo viru dokáže donutit krvinky k tomu, že vytvoří protilátky proti tomuto antigenu. Jenže tak jednoduché to není. Hliník totiž nemusí být na antigen navázán, může být jenom poblíž. Takže vzniká šance, že vaše bílé krvinky začnou tvořit protilátky proti všemu, co bude v postiženém místě, včetně vaší DNA nebo buněčné struktury. Jak má krvinka poznat, proti čemu má tvořit protilátky? Použití hliníku je vlastně jednostranné přehození výhybky – nastartuje tzv. TH2 imunitu. Tvoří protilátky proti nemocem, ale zároveň způsobuje alergie a astma. Druhým problémem použití hliníku je, že při aktivaci imunity TH2 se oslabí imunita TH1, která se stará o boj s infekcemi.
(více níže)


Z novin (z Geopolitiky a Geo-economie):
 Zakladatel Microsoftu a jeden z nejbohatších mužů světa Bill Gates 
promítá obrázek benigního filantropa, který používá své biliony přes (daňově osvobozenou) 
Bill & Melinda Gates Nadaci, 
aby se v Africe vypořádal s nemocemi, vyřešil nedostatek jídla a zmírnil chudobu. 
Na nedávné konferenci v Kalifornii, Gates odhaluje veřejnosti méně známý program 
 jeho filantropie – redukci populace, jinak známou jako eugenika.
“Gates uvedl své anotace na pozvánky – pouze jako 
Long Beach, California TED2010 Konference, 
v projevu označené,
 “Inovace k Nule!.”
 Spolu s vědecky absurdním výrokem
 o redukci člověkem celosvětově vytvořených CO2 emisích na nulu do r. 2050,
 přibližně ve čtyřech a půl minutách, Gates prohlašuje, 
‘Prve tu máme populaci. Dnes je na světě 6.8 miliard lidí. To povede k nějakým 9 miliardám. Když teď odvedeme opravdu dobrou práci na nových vakcínách, zdravotní péči, na službách reprodukčního zdraví, mohli bychom to snížit třeba o 10 možná 15 procent.”.’
“Jednoduchou angličtinou, jeden z nejmocnějších mužů světa jasně prohlásil, 
že očekává využití vakcín k redukci růstu populace. 
Když Bill Gates hovoří o vakcínách, mluví s vážností. 
V lednu 2010 na Světovém ekonomickém fóru smetánky, Gates prohlásil, 
že jeho nadace by dala $10 billionů (cca €7.5 billionů) během příští dekády na vyvinutí 
a doručení nových vakcín 
 dětem rozvojového světa. …
“Farmaceutičtí výrobci vakcín nehovoří o enormním poškození zdraví v důsledku kojeneckého očkování a množství neuro-muskulárních deformit, které byly vysledovány zpětně až k toxickým pomocným látkám a konzervantům, které se využívají ve většině vakcínách. …

“Monsanto, DuPont, Dow, Syngenta a jiní významní obři v 
agro-byznysu s geneticky modifikovanými organismy GMO 
jsou nahlášeni v srdci AGRA,
používaje ji jako zadní vrátka k šíření jejich patentovaných GMO osiv napříč Afrikou 
pod klamným označením, 
“bio-technologie”,
eufemismus pro geneticky vyráběná patentovaná semena.
Člověk z Gatesovy nadace, odpovědný za její spolupráci s AGRA, 

je Dr. Robert Horsch, 25-ti letý GMO veterán z Monsanta, 
který byl v týmu, jež vyvinul technologie společnosti 

Monsanto’s RoundUp Ready GMO. 
Jeho úkolem je údajně použít Gatesovy peníze k zavedení GMO do Afriky.”



Michael Laitman
Zakladatel a president Kabalistického Vzdělávacího & Výzkumného Institutu Bnei Baruch, jež je zasvěcen výuce a sdílení autentické kabaly. Profesor ontologie, PhD ve filosofii a kabale a MSc v bio-kybernetice. Otec tří dětí a dědeček také tří. Celý profil...

Varovné signály očkování 
Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc.
Autorka nabízí v knize Varovné s!gnály očkování srozumitelným a jasným způsobem vysvětlení mechanismů imunity a důsledků vakcinace.
Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc. má dlouholeté zkušenosti z pedagogické práce na Univerzitě Karlově. Zároveň byla řešitelkou a spoluřešitelkou sedmi grantových projektů zabývajících se mechanismy vzniku patofyziologických změn u hematologických onemocnění, schizofrenie, Alzheimerovy nemoci a autismu. Věnuje se též intenzivně vědecko-populární publicistice se zaměřením na biomedicínu.
Úryvek z úvodu:
Očkování patří k hojně diskutovaným a velmi kontroverzním tématům. V posledním desetiletí se objevilo mnoho oponentů, kritiků a odpůrců očkování. I vědecké důkazy svědčí pro to, že systém povinného očkování je třeba v zájmu zdraví budoucích generací přehodnotit. (...)
V době předvakcinační děti procházely dětskými nemocemi, které byly považovány za přirozené "školení" imunitního systému dítěte. Komplikace a život ohrožující stavy s těmito nemocemi spojené byly s postupujícím vývojem společnosti stále méně časté. Prožitím nemoci dítě získalo nejen imunitu na celý život, ale zpravidla prodělalo i skok ve svém mentálním vývoji. Onemocnění dětskou nemocí tedy představovalo určitý vývojový předěl a zároveň přispívalo k vytváření kolektivní (stádní) imunity.
Z obavy před komplikacemi dětských nemocí vytváří medicína generaci jedinců s dysfunkčním imunitním systémem. Můžeme sledovat podivné a nikým nepředvídatelné zásahy do stádní imunity, jejíž vytvoření bylo a je cílem vakcinologů, epidemiologů a hygieniků. Zdraví dětí je narušováno přídatnými látkami ve vakcínách - rtutí, hliníkem, formaldehydem, viry a fragmenty DNA. Následky očkování jsou většinou nenápadné a projevují se postupně. Avšak statistiky z USA jsou výmluvné a některá čísla si v knížce uvedeme. Kolik dětí se musí vystavit riziku očkování, aby se jedno zachránilo od případných komplikací běžných dětských nemocí? Kolik dětí je poškozováno následky lékařské péče?



Knihy o očkování, farmaceutické lobby:


Lékařka: Očkování způsobuje alergie, astma a autismus. A děti i zabíjí
Ludmila Eleková
má ordinaci pro dospělé, ale chodí za ní i matky s dětmi. Chtějí poradit s vedlejšími účinky očkování, o které se lékařka intenzivně zajímá. Jaké jsou? A proč tato žena vůči vakcinaci nešetří kritikou?


Kdy jste se začala zajímat o vedlejší účinky očkování?
Můj syn měl patologickou reakci na očkování, tři dny neutišitelně plakal, měl horečku, špatně spal, nepil a měl veliký rudý otok na zadečku. Byla jsem čerstvě atestovaná lékařka, ale nevěděla jsem, co se děje. Syn to odnesl "jenom“ hyperaktivitou, agresivitou, lehce zhoršenou imunitou a alergií na kravské mléko. Dnes bych podobnou chybu neudělala, dnes už vím, jak očkování funguje.

Jak tedy očkování funguje?
Vakcína je upravený virus, bakterie nebo toxin, spolu se stabilizátory a imunitními adjuvanty. Jako adjuvans se používají soli hliníku. Když se do vakcíny přidá hliník, je imunitní odpověď silnější i při nižším počtu bakterií a virů. Ještě před několika málo lety se vakcíny prodávaly v několikadávkových baleních, která se konzervovala rtutí. Podstatné je vědět, že po přidání hliníku a rtuti do vakcín se nikdo neobtěžoval testovat jejich toxicitu. Přestože byly známy případy intoxikace rtutí i hliníkem.

Jak je to možné?
To já nevím. Myslím si, že to byla kombinace lhostejnosti a nedomýšlení věcí. Hliník byl považován za biologicky inertní, ale to platí jenom při příjmu potravou, i tak se ho ale malé množství vstřebává do těla. Jenže vakcíny se aplikují do svalu.

Co konkrétně dělá vakcína ve svalu?
Vpíchnutím dochází k poškození tkáně v místě vpichu včetně obnažení DNA. Organismus reaguje vysláním bílých krvinek a dalších imunitních buněk. Teorie říká, že hliník navázaný na antigen bakterie nebo viru dokáže donutit krvinky k tomu, že vytvoří protilátky proti tomuto antigenu. Jenže tak jednoduché to není. Hliník totiž nemusí být na antigen navázán, může být jenom poblíž. Takže vzniká šance, že vaše bílé krvinky začnou tvořit protilátky proti všemu, co bude v postiženém místě, včetně vaší DNA nebo buněčné struktury. Jak má krvinka poznat, proti čemu má tvořit protilátky? Použití hliníku je vlastně jednostranné přehození výhybky – nastartuje tzv. TH2 imunitu. Tvoří protilátky proti nemocem, ale zároveň způsobuje alergie a astma. Druhým problémem použití hliníku je, že při aktivaci imunity TH2 se oslabí imunita TH1, která se stará o boj s infekcemi.

Existují pro tato tvrzení důkazy?
To jsou mezi vědci známá a dobře zdokumentovaná fakta. Pokud vědec potřebuje na výzkum nemocné myši, "vyrobí“ si je tak, že jim píchne směs hydroxidu hliníku s nějakým antigenem. Za tři týdny má klec plnou alergických myší. Předloni bylo celé jedno číslo prestižního časopisu Lupus věnováno syndromu ASIA – "autoimunitnímu syndromu indukovaného adjuvanty".

Ale astma nebo alergii nemá každý Čech, přestože jsme všichni očkovaní.
Nepopírám, že existují lidé naočkovaní horem dolem, kteří jsou zdraví. Mohou hovořit o štěstí. Jejich imunitní systém, genotyp a aktuální zdravotní stav byly zrovna v rovnováze a vypořádali se s tím. Ale u spousty lidí se něco stane. Není náhodou, že je kombinace alergie a oslabené imunity tak častá. Hliník i rtuť jsou neurotoxiny. Navíc rtuť s hliníkem vykazuje synergickou toxicitu, kdy se i v menších dávkách účinky látek při vzájemné přítomnosti násobí. Ale vlastně nikdo, možná ani výrobce neví, co všechno ve vakcínách je. Rozhodně to neví lékař, který vás očkuje a nevíte to ani vy. Protože evropská legislativa nepožaduje po výrobcích vakcín uvádět zbytkové látky z výroby, oni je neuvádějí. Týká se například formaldehydu, zbytků antibiotik, živných půd, ale třeba i rtuti, která i v povoleném zbytkovém množství ve vakcíně překračuje bezpečnostní limity pro kojence.

Copak vakcíny nejsou testovány na bezpečnost jako všechny léky?
Na rozdíl od běžných léků se vakcíny netestují proti skutečnému placebu, tedy naprosto neúčinné látce. Nevím, kdy se k této praxi přistoupilo, ale velmi se dodržuje. Vakcína se většinou testuje proti jiné vakcíně, třeba vakcína proti meningokoku proti vakcíně na hepatitidu A. Druhý způsob testů je, že se části testovaných dá vakcína a "placebo skupině" roztok adjuvancií, tedy těch chemikálií bez antigenů. Takže opět porovnáváte dvě látky s biologickým účinkem, nikoliv s placebem. Ale do příbalového letáku se uvede, že vakcína nemá víc vedlejších účinků než placebo. Jenže nikdo už nevidí, kolik měla v testech vedlejších účinků látka označená jako placebo. Například u vakcíny proti HPV hlásilo při testování až 60 % lidí z placebo skupiny vedlejší účinky, včetně autoimunitního onemocnění. Já dost dobře nechápu, jak si někdo může vsugerovat takové onemocnění, když ani netuší, že by ho testovaná vakcína mohla způsobit. Tady něco strašně zavání.

Co tedy způsobuje hliník ve vakcínách u dětí?
Je až zarážející podobnost mezi reakcemi dětí na očkování a otravou hliníkem. Děti často po očkování přestávají broukat a žvatlat, až na měsíce, přestanou se usmívat a omezí oční kontakt, jsou plačtivé nebo naopak apatické, špatně spí, můžou se objevit febrilní křeče. U větších dětí může vzniknout až autismus, dítě přestane mluvit, přestane sociálně interagovat a změní se typickým způsobem pro tuto nemoc. Podle studií hliník zasahuje stejné oblasti mozku, které jsou poškozeny při autismu. Příznaky chronické otravy hliníkem jsou ztráta řeči, ztráta kognitivních schopností, demence, křeče a v nejhorším případě smrt.

Vy podezříváte očkování ze šíření autismu?
Regresivní autismus v posledních dvaceti letech epidemicky narůstá a je prostě nesmysl tvrdit, že je to způsobené čistě geneticky. Výskyt genetických nemocí se může z generace na generaci zvýšit maximálně o 3 %. Cystická fibróza, hemofilie a podobně mají standardní výskyt. Takže pokud se její výskyt zvětší o víc než 5 % za generaci, pak je jasné, že hraje roli životní prostředí. Poslední čísla z USA ukazují, že jeden z padesáti čtyř chlapců trpí autismem. To jsou naprosto otřesná čísla.

To může být způsobenou lepší diagnostikou autistických dětí.
Kdo někdy viděl autistické dítě, jeho příznaky nepřehlédne. A i kdyby byla pravda, že jsou jen lépe diagnostikovaní, kde jsou ty zástupy dospělých autistů? Kde je to celé jedno procento dospělých autistických mužů? Kdo z dnešních čtyřicátníků kdy v dětství viděl autistu? Dnes tyto děti vidíte pomalu na každém pískovišti.

Proč by ale hliník toto způsobil u dětí a ne u dospělých, vždyť i dospělí se očkují.
Dítě ještě nemá vyvinutou hematoencefalickou bariéru, která jej chrání. Začíná se tvořit v půl roce a dotváří se až v pubertě. To je důvod, proč máme omezení pro konzumaci různých látek dětmi. Víme, že alkohol jim poškodí mozek mnohem rychleji, když není bariéra dokončena. A největší dávku hliníku - tři dávky hexavakcíny a pneumokokové vakcíny, dostanou děti ještě předtím, než začne bariéra fungovat. U dospělých se poškození očkováním projeví spíše únavovým syndromem, depresí, demencí, neurčitými potížemi,poruchou imunity apod. A dospělí se neočkují tolika dávkami tak rychle za sebou, navíc dítě dostane v jedné hexavakcíně víc hliníku než 10x těžší dospělý v tetanovce. Nejen na kilo hmotnosti, ale i absolutně.

Lékaři ale přece reakce na očkování zaznamenávají a poté se centrálně evidují, copak to nikdo nehlídá?
Podhlášenost se oficiálně odhaduje na více než 90 %. Jeden výzkum na Slovensku ukázal, že pouze 3 % reakcí zapsaných v dokumentaci se hlásilo na Státní ústav pro kontrolu léčiv. Představte si, kolik reakcí asi ani nezapsali, protože podle lékaře nesouvisely s očkováním. Když lékaři nevědí, co ve vakcíně je a jak funguje, těžko poznají příznaky poškození. Na vakciny.net najdete seznam reakcí podléhajících hlášení. Přestože je to jenom špička ledovce, i tak poslouží jako návod. Najdete tam třeba encefalitický křik, stejně jako zřetelnou změnu chování. Obojí je příznakem postižení mozku.

I když očkování způsobí slabším jedincům třeba alergii nebo astma, není to lepší, než chytit nějakou vážnou nemoc, na kterou mohou zemřít?
Řekla vám vaše lékařka, že očkováním vyměňujete jedno riziko za druhé? Nebo vám řekla, že neočkováním jen riskujete a očkováním něco získáte? Navíc nejde jen o pár oslabených jedinců.Studie potvrzují, že když zdvojnásobíte počet vakcín, zdvojnásobíte kojeneckou úmrtnost v dané zemi. Očkování děti zabíjí. Já to klidně takhle natvrdo řeknu, protože je to prokázané studiemi (1,2).

Ale v České republice máme velmi nízkou kojeneckou úmrtnost, přestože se u nás očkuje povinně a v relativně velkém množství v porovnání s jinými státy.
Když zlepšíte prenatální péči, porodnictví, neonatologii, výživu, hygienické standardy a edukaci matek v péči o děti, pak je logickým vyústěním pokles kojenecké úmrtnosti. Ale třeba v Británii byl v 70. letech odvysílán pořad o poškození dítěte následkem DTP očkování, následně výrazně poklesla proočkovanost. Asi na třicet procent, v Británii je totiž očkování dobrovolné. Okamžitě se to projevilo ve snížení kojenecké úmrtnosti.

V Británii mají teď epidemii černého kašle.
Vakcína proti černému kašli je totiž notoricky špatně účinná. Četla jsem studii, podle které se odhadovala asi na 24 % - to je méně než placebo efekt. Když se neočkovalo proti černému kašli, většina lidí ho prodělala jako dítě, přežila to a získala tak doživotní imunitu. Nejvíc nebezpečný je černý kašel pro nejmenší děti. Ženy, které jako malé prodělaly černý kašel, ale při kojení přirozeně dítě chránily svými protilátkami. Děti pak nemoc prodělaly ve věku od čtyř do deseti let, tedy kdy je to běžné a léčitelné.

A co obrna, její výskyt se po očkování přece velmi zredukoval.
Obrna se nevymýtila očkováním, ale změnou diagnostických kritérií. Obrna po válce kulminovala, existují názory, že k tomu přispěly i environmentální faktory jako používání DDT. Před očkováním se na ni nedělaly laboratorní testy – stačilo mít typické příznaky. V Americe tehdy byla opravdu velká společenská poptávka po vakcíně. Ale ukázalo se, že nefunguje, dokonce sama způsobovala ochrnutí. Vyřešili to změnou kritérií nemoci. Před očkováním stačilo, aby ochrnutí trvalo jeden den, po zahájení očkování to muselo být 60 dnů, zvlášť se začala vykazovat aseptická meningitis. Před očkováním byl velký pytel s různými bakteriologickými a virologickými onemocněními způsobujícími zánět předního rohu míšního – akutní poliomyelitis. Pytel se vysypal, roztřídil a pouze jeho malá část se nově začala vykazovat jako obrna. Na stránkách Státního zdravotního ústavu zjistíte, že v České republice je několik set případů, které by se dříve vykazovaly jako polio.

Ale neštovice byly vymýcené díky očkování.
Očkování proti neštovicím nefungovalo, přesto se začaly kampaně za očkování a v mnoha zemích bylo povinné. Je jednodušší věřit, že ošklivý bacil způsobí nemoc, než si přiznat, že lidé umírají kvůli příšerným životním podmínkám. Největší neštovičné epidemie přišly v nejproočkovanějších zemích a většinou skončily stejným způsobem – hygienickými opatřeními. V době, kdy Světová zdravotnická organizace zahájila kampaň proti neštovicím, už byly dávno na ústupu. Organizace ale nespoléhala jenom na očkování, ale i na osvědčenou epidemiologickou metodu – jít do ohniska, izolovat nakažené, deratizovat a dezinfikovat. Stále přitom existují nákazy pox viry, příbuznými pravých neštovic, co mají stejný klinický obraz. Udělalo se s nimi vlastně totéž, co s obrnou. Rozumím, že idea očkování je lákavá, ale prostě to nefunguje. I kdybyste se ochránili před těmi cca patnácti nemocemi, proti kterým se očkuje, tak jsou tisíce dalších, vůči kterým budete náchylnější.

Neočkovaní bývají považováni za potencionální riziko pro kolektiv, protože mohou přenášet choroby. Třeba neočkované děti nesmí do státních školek. Jsou podle vás rizikovější?
Vakcína nezabrání tomu, aby se vir dostal do vašeho těla. I jako očkovaná se nakazíte, otázkou je, jak proběhne interakce mezi vámi a mikrobem. Pokud je vaše imunita špatná, nemusíte na nákazu reagovat, nemáte příznaky nemoci a roznášíte ji. Nebýt nikdy nemocný není nutně známkou zdraví, možná váš imunitní systém není schopen reakce. Zdravé je reagovat, mít horečku, rýmu, kašel, průjem, bojovat. Četla jsem analýzu úmrtí jednoho kojence v Izraeli na černý kašel po jedné dávce vakcíny. Všichni v rodině byli očkovaní, stejně jako okolí a kolektivy, kam chodily starší děti. Při výtěrech lékaři zjistili, že ze 100 % proočkované školky bylo pět dětí bacilonosiči. Takže je nesmysl tvrdit, že neočkovaní jsou bacilonosiči, to není pravda. Naopak očkovaní bez pořádných příznaků, co by je udržely doma v posteli, mohou roznášet černý kašel.

Ví se o vedlejších účincích očkování mezi doktory?
Mezi pediatry a lékaři toto není moc známo. Výzkum o tom, co dělá hliník s imunitou, je starý maximálně dvacet let. Praxe za vědeckým výzkumem zaostává až o dvacet let. Pokud doktor sám informace nevyhledává, nevěnuje čas dalšímu vzdělávání a nemluví anglicky, nebude to vědět. Protože oficiálními kanály k němu informace nedoputují. Ale když se to lékaři dozvědí, měli by začít přemýšlet a možná i odložit jehly, protože jsme všichni skládali Hippokratovu přísahu, začínající slovem Neuškodíš.

Vidíte nějaké řešení?
O tento problém by se měly zajímat státy, které po občanech vakcinaci požadují. Občané jsou ji navíc nuceni hradit ze svého zdravotního pojištění. Stát by měl udělat studii porovnávající následný zdravotní stav očkovaných a neočkovaných dětí, spočítat, kolik nás to stojí, a pak rozhodnout, jestli se vůbec vyplatí očkovat. Já si myslím, že ne, protože by se snížil počet alergiků, astmatiků, autistů a dalších nemocných, jejichž léčba nás stojí každý rok spousty peněz.
Autor: Magdalena Havlíková pro iDNES.cz

Zdroj:http://ona.idnes.cz/rozhovor-o-negativnich-vlivech-ockovani-ffu-/zdravi.aspx?c=A130725_004650_zdravi_haa

SOUVISEJÍCÍ:

http://www.slobodavockovani.sk/

Rozcestník
Prečo potrebujeme slobodu v očkovaní?
Úvod do očkovania:
MUDr. Ludmila Eleková
Dr. Taťjana Obuchanyč
Dr.med. Karl-Reinhard Kummer
MUDr. Stanislava Tóthová
Úvod do epidemiológie
Epidemiologický slovník
Čo hovoríme na argumenty zástancov povinného očkovania? odpoveď 1, odpoveď 2, odpoveď 3, odpoveď 4, odpoveď 5, odpoveď 6, odpoveď 7
Mýty a fakty o očkovaní ľudí a psov
Očkovací kalendár na Slovensku s príbalovými letákmi vakcín
Prehľad očkovacích látok + ich zloženie
Jednotlivé zložky vakcín podľa abecedy
Právna stránka očkovania
Najčastejšie otázky
Ako odmietnuť povinné očkovanie?
Petícia za slobodnú voľbu v očkovaní
Zdravotná stránka (ne)očkovania
Skutočné príbehy zo života
Články o očkovaní:
podľa dátumu vydania
podľa témy
Čo sa píše o očkovaní na iných stránkach?
Komentáre k iným článkom a aktuálnemu dianiu
Knihy a videá o očkovaní, odkazy na iné zdroje
O nás, Poďakovanie pomocníkom a darcom
Ako nám pomôcť? Ako nás podporiť?



Viac tu: http://www.slobodavockovani.sk/

neděle 15. prosince 2013

UFO A MIMOZEMŠŤANÉ V DĚJINÁCH UMĚNÍ.


Mexické důkazy o existenci UFO
Foto: YouTube.com
 
Tohle je zřejmě přelom ve výzkumu mimozemských civilizací! Mexická vláda odhalila podklady, které by mohly jednou provždy prokázat existenci UFO! Podívejte se.
Zveřejněné mayské artefakty mohou dokládat, že lidská rasa není ve vesmíru sama. Artefakty ukazují, že cestování mezi planetami bylo možné už daleko dříve než v minulém století. Výjimečné kousky byly prezentovány minulý rok a budou tématem filmového dokumentu.
Mexické důkazy o existenci UFO
Foto: YouTube.com
Mexický režisér Juan Carlos Rulfo má na svědomí dokument o mayské civilizaci. Producent tohoto filmu Raul Julia-Levy prozradil, že natáčení probíhalo v úzké spolupráci s mexickou vládou. Byl to dokonce příkaz samotného prezidenta. Mexická vláda také doufá, že tímto krokem inspiruje ostatní vlády, aby se o tajné informace z oblasti UFO podělily také.
Mexické důkazy o existenci UFO
Foto: YouTube.com
Prezident Álvaro Colom Caballeros řekl deníku The Guardian: "Mexiko uvolní kodexy, artefakty a významné dokumenty s důkazy o mayském a mimozemského kontaktu, a všechny informace budou potvrzeny archeology."
Mexické důkazy o existenci UFO
Foto: YouTube.com
"Je to velmi důležité pro lidstvo, nejen pro Mexiko," řekl Julia-Levy. Tato tajemství mexická vláda "chránila" celých osmdesát let. A co vy? Myslíte si, že tyto artefakty jsou důkazem existence UFO?
http://tn.nova.cz/zpravy/zajimavosti/mexicka-vlada-zverejnila-mayske-artefakty-ktere-zrejme-prokazuji-existenci-ufo.html?utm_medium=trafficcampaign&utm_source=facebook&utm_campaign=fbcampaign


 UFO a mimozemšťané v dějinách umění (zde)

http://www.crystalinks.com/ancientaircraft.html

7000 př. nl - Lolladoff objevil v Nepálu desku
Sumerský Bůh
nález z Kyjeva
Vimány ze starověké Indie
VÍCE ZDE:http://www.crystalinks.com/ufohistory.html

http://www.2012rok.sk/wp/veda-a-technika/5963-prastar

neděle 8. prosince 2013

MELODIE SEBE - láska a vzpomínka osobní identity


O lidech Himba, kteří mají každý svou individuální píseň, aby v kritických životních situacích si zpěvem připomněli "melodii sebe"

Lidé Himba počítají datum narození nikoliv od okamžiku, kdy se narodili, ale ode dne, kdy se myšlenka na dítě zrodila v matčině mysli.
Když se žena rozhodne, že bude mít dítě, sedne si pod strom, a "naslouchá", dokud neuslyší píseň o dítěti, které chce přijít na svět. Poté, co zaslechne píseň, vrátí se ke svému partnerovi, budoucímu otci, a učí ho písni.
Když je matka těhotná učí píseň porodní asistentky a staré ženy z vesnice, takže když se dítě narodí, staré ženy a lidé kolem zpívají dítěti píseň na přivítání.
Jak dítě roste i ostatní vesničané se učí tuto píseň. Pokud se dítěti přihodí nějaká nehoda, kdokoli jej může konejšit touto písní. Nebo pokud dítě dělá něco úžasného, nebo prochází obřady puberty, pak jako způsob, jak je uctít, je zpívání lidí z kmene jejich píseň.
V tomto africkém kmeni je ještě jedna událost , při níž vesničané zpívají s dítětem. Pokud se kdykoli během svého života, dopustí trestného činu nebo nenormálního sociálního aktu, jedinec je povolán do centra obce a lidé v komunitě utvoří kolem něj kruh, pak zpívají jeho osobní píseň.
Kmen Himba Herero neuznává trest za asociální chování, ale je to láska a vzpomínka osobní identity, které je mohou vrátit zpět.
Když poznáte svou osobní skladbu, nemáte žádnou touhu ani potřebu udělat něco, co by ublížilo druhým.
Píseň je provází celým životem, v manželství jsou zpívány společně. I ve chvíli, kdy odchází z tohoto světa, připraveni zemřít, všichni vesničané zpívají osobní píseň, jako poslední rozloučení s touto osobou.  www.themindunleashed.org

Himba je etnická skupina zhruba 20000 až 30000 lidí, žijících v severní Namibii, v regionu Kunene (dříve zvaném Kaokoland). Jsou to kočovníci a pastevci, historicky identičtí s etnikem Herero a mluví i stejným jazykem.
Kvůli nekontrolovanému přívalu turistů do Kaokolandu se životní styl a kultura lidu Himba stává stále více ohrožená.
http://www.afrikaonline.cz/view.php?cisloclanku=2009071501

 *****************************************************************************
  "Inspirace na zážitky pro náročné v jižní Africe" -
https://www.cksen.cz/blog/inspirace-na-zazitky-pro-narocne-v-jizni-africe/

 do Namibie se zamilujete

pondělí 25. listopadu 2013

KOMETA ISON (International Scientific Optical Network)

KOMETA NÁM POŠLE NOVOROČNÍ POZDRAV
Přestože se „kometa století“ ISON při svém průletu kolem Slunce rozpadla a očekávaná vesmírná show se tak nekoná, nemusíme truchlit. V noci na Nový rok oblak jejího prachu a úlomků protne dráhu pohybu Země kolem Slunce a my bychom ji měli vidět aspoň jako meteorický déšť. Podle astronomů nemusíme mít strach, že by nás toto vesmírné divadlo mohlo ohrozit, protože k jevu dojde ve velké vzdálenosti od naší planety. 
http://procproto.cz/veda-a-technika/astronomie/kometa-ison-nam-posle-novorocni-pozdrav/

Sekvenci snímků komety s označení C/2012 S1 (ISON) pořídil Hubblův kosmický teleskop NASA 8. května 2013 pomocí Hubble's Wide Field Camera 3. V té době byla kometa vzdálena od Země 4,3 AU tj. 643 milionů kilometrů a 3,8 AU tj. 566 milionů kilometrů od Slunce a nacházela se tedy mezi drahami planet Marsu a Jupiteru. Původně černobílý snímek byl upraven do nepravých barev dle jasnostní škály. Více o kometě a jejím objevu najdete ZDE
Kometa obdržela označení C/2012 S1 (ISON) nikoliv se jménem jednotlivých pozorovatelů-objevitelů, ale s akronymem projektu ISON. (  tzv. International Scientific Optical Network (ISON) Výpočty dráhy v Minor Planet Center s použitím všech dostupných pozorování včetně už zmíněných předobjevových ukázaly parabolickou, snad až hyperbolickou dráhu, sklon dráhy k rovině ekliptiky 62 stupňů a udaly průchod přísluním na 28. listopad 2013 a vzdálenost od Slunce v přísluní na pouhých 0,012 AU. 


 Astronomové použili infračervený NASA Spitzer Space Telescope k pozorování silných emisí oxidu uhličitého z komety ISON. 
 

Snímky pořízené 13. června 2013 pomocí Spitzer's Infrared Array Camera ukázaly, jak se oxid uhličitý pomalu a nepřetržitě uniká z jádra komety jak bublinky ze sodovky a spolu s prachem vytváří ohon dlouhý 300.000 kilometrů.
"Odhadujeme, že kometa ISON emituje 1 milion kilogramů hmoty, pravděpodobně plynného oxidu uhličitého a kolem 54 milionů kilogramů prachu každý den" uvedl Carey Lisse, vedoucí NASA's Comet ISON Observation Campaign a zároveň výzkumník z Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory v Laurel, Md. "Předchozí pozorování z Hubblova kosmického teleskopu, Swift Gamma-Ray Burst Mission a kosmické sondy Deep Impact nám daly pouze horní limit plynné emise z komety ISON. Zásluhou Spitzerova kosmického teleskopu nyní víme, že aktivita komety i ve velkých vzdálenostech je způsobována plynem."
V době, kdy byly pořízeny zpracovávané snímky, nacházela se kometa ISON 3,35 krát dále od Slunce než Země.
Jádro komety ISON - celé oficiální označení je C/2012 S1 (ISON) - má v průměru méně než 5 kilometrů, čili je to taková "menší hora" letící sluneční soustavou. Stejně jako všechny komety, můžeme její jádro nazvat "špinavou sněhovou koulí", tvořenou prachem a ledem, ať už vodním či z amoniaku, metanu či oxidu uhličitého.
Astronomové předpokládají, že kometa ISON přichází na své pouti ze vzdáleného Oortova oblaku ke Slunci poprvé. Přísluním projde 28. listopadu 2013 ve vzdálenosti 1,2 milionů kilometrů.
"Dosavadní pozorování ze Spitzeru nám pěkně ukazují složení komety ISON a zprostředkovaně i složení protoplanetárního disku, z něhož se formovaly planety sluneční soustavy" říká Lisse. "Další změny v chování komety uvidíme, jak se bude blížit ke Slunci."
http://www.komety.cz/article.php3?sid=261&mode=thread&order=0&thold=0

 ISON Z MARSU:
http://www.komety.cz/article.php3?sid=262&mode=thread&order=0&thold=0

ISON OD MERKURU (Z MESSENGERU)
 http://www.komety.cz/article.php3?sid=264&mode=thread&order=0&thold=0

Kométa ISON a jej cesta oblohou kolem Marsu:
http://www.astro.cz/clanek/5976 

O kometě ISON na stránkách ASTROLIFE:
https://www.google.cz/#q=Kometa+ison-astrolife 

Kometa ISON už je vidět pouhým okem! Jak ji najdete?
http://novazeme2010.ning.com/forum/topics/kometa-ison-u-je-vid-t-pouh-m-okem-jak-ji-najdete 



Kometa ISON a spiritualita člověka - Ruda Špaček 

 Záznam besedy z 21. listopadu v Hodoníně. Přednáška Rudy Špačka o současné spiritualitě člověka, aktuálnosti a příchodu tří komet, o lidském snažení i možném směřování společnosti.
 https://www.youtube.com/watch?v=DGAH38fTYok


TŘI IMPULSY KRISTOVO HVĚZDY
 S hlubokou úctou a důrazným přihlédnutím k jeho slovům o výňatcích, jsem přesto přistoupila k sestavení textů a citací Dr.Rudolfa Steinera (1861- 1925), zakladatele Anthroposofie (moudrost o člověku) :
 "Při výňatcích, vytržených z širšího kontextu myšlenek, z obsáhlejšího celku, je mimořádně nutné si uvědomit, že podobný fragment může mít své oprávnění jen tehdy, dostanou-li se popisované události do takové duševní půdy, v níž mohou zapustit kořeny...  
...Pochopit z toho něco lze jen tehdy, získáte-li si o tom představu, která bude s to hluboce otřást vaší duší..."
http://galerielaska.blogspot.dk/p/blog-page_26.html 

úterý 19. listopadu 2013

LEV A ORLICE

Mystický odkaz národa v srdci Evropy
Na kořenech našeho původu lze nalézt nepatrné indicie, které by nám mohly v našem bádání trochu pomoci. Slovanské jazyky – konkrétně čeština – vychází z kořenů árijských jazyků, jejichž zdrojem je sanskrt. Zdá se, že ale sanskrt není původním jazykem, ale že stojí na tzv. jazyku ptáků. V hermetické tradici je znám jako henochiánský jazyk. John Dee spolu s Edwardem Kellym ho nazvali andělským jazykem. Badatelé se domnívají, že je to původně atlantský jazyk. Okultní tradice zastává názor, že latentní koexistence tohoto jazyka v lidské genetické paměti má konkrétní účel. Podle Donalda Tysona je úlohou Henochova systému andělského jazyka udržovat povědomí o jeho invokační síle – vyvolávat změny v systémovém matrixu – a že lidé vládnou schopností tuto sílu ovládat. Jako vše, co je kódováno v rovině genetické mysli, i invokace pomocí andělského jazyka má podobu nebeských mocností.

Není jisté, zda mystiku okolo národa Čechů, lze vůbec komplexně odhalit. Zdá se, že to světlo vyššího účelu národa postupně sláblo, až se rozptýlilo. Přemyslovci si ho však velmi dobře uvědomovali. Od prvopočátku drželi tradici Keltů – kníže byl současně i nejvýše zasvěcen do starobylých mystérií. Členové této dynastické genetické linie vládli velkou duchovní mocí – např. sv. Václav a sv. Anežka. Je zde patrná i část genetického odkazu dynastie Merovejců– jak naznačuje ve svém bádání sir. Laurence Gardner. Francouzské vazby jsou patrné hlavně v naší gotické architektuře. Jako všechny gotické stavby, i ty české promlouvají tajemnou řečí, symbolikou posvátné geometrie a alchymií prvků. Z pověření Karla IV. vdechl stavitel Petr Parléř Pražské královské cestě ducha templářského odkazu iniciace a zasvěcení nejen pro krále, ale pro celý národ. Přemyslovce doprovází tajemná symbolika lva a orlice. V architektuře jsou znázorněni v syntéze do podoby bájného gryfa. Obecně je toto spojení chápáno jako splynutí Lucemburků s Přemyslovci.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Málo známý je fakt, že v okamžiku narození Karla IV. – 14. května 1316 - byla konstalace právě těchto souhvězdí. O půlnoci zapadalo souhvězdí Lva, vycházelo souhvězdí Orla a souhvězdí Severní koruny bylo v kulminaci. Toto hvězdné divadlo bylo součástí Karlovy předurčenosti k tomu, čím se také stal. Na zdi Novoměstské radnice se nachází nápis, který sice pochází z roku 1640, ale jeho předloha byla mnohem starší. Jedná se o magické zaříkávadlo – rozhovor mezi Lvem a Orlicí:

"SIGNA TE SIGNA, TEMEREME TANGIS ET ANGIS ROMA,
TIBI SUBITO MOTIBUS IBIT AMOR"

Ukazuj se jako znamení (na obloze), marně se mne dotýkáš a po mně toužíš- Říme
skrze pohyby (hvězd) náhle přijde k tobě láska.

Nápis je stylizován ve dvou řádcích a každý je možno ve stejném znění číst i zprava.

České země byly od dávných časů spojovány s proroctvím, které se týkalo právě symboliky Lva a Orlice. Podle tohoto proroctví: za mimořádného postavení hvězd český lev obnoví upadající svatováclavskou (římskou) orlici. Rovněž opat Joachim v době vlády posledních Přemyslovců předpovídá budoucí spojení souhvězdí Lva a Orla. Figury lva a orlice byly vždy motivem heraldiky Českých zemí. Z alchymického hlediska ukazuje symbolika Lva a Orlice dokončení Velkého díla – alchymickou svatbu červeného krále s bílou královnou. Nesmíme zapomenout na proroctví Nostradama.
PodleDavida Ovasona se několik jeho veršů váže právěk Českým zemím. David Ovason používá pro výklad Nostradamových proroctví zelený jazyk (jazyk ptáků). V překladu to jsou tyto verše:

Rok jeden tisíc devět set devadesát devět sedm měsíců
z nebes přijde velký král děsu aby vzkřísil velkého krále z Angoulmois.
Předtím i potom, Mars bude vládnout štěstím.

Vládcem světa bude Chiren.
I když mlád, bude milován a obáván
a bude šířit velký strach.
Jeho hřímání a sláva přetrvají věky.
Postačí mu titul “Vítěz nad půlměsícem“.

U posvátné řeky tekoucí ze severních hor,
zrodí se vojevůdce z národa,
který přišel pozdě.
Bude bránit zemi mezi Vislou a Dunajem.
Nikdo neví, jaký to vezme konec.

Jako mýtický válečný gryf
přijde král Evropy doprovázený těmi ze Severní oblasti.
Rudí a bílí povedou skvělé vojsko
a budou bojovat proti králi Babylonu.

 Celý Ovasonův rozbor je velmi obsáhlý. Stručně řečeno má ze srdce Českého národa povstat vůdce lidstva z přemyslovské a lucemburské rodové linie. Takže jsme zpět u Linie Grálu a jejího spícího odkazu Merovejských králů. Aby to nebylo tak jednoduché, prolíná se zde i stará známá legenda o Bruncvíkovi. Rytíř Bruncvík představuje archetyp lvího krále a mytologicky spadá do archetypálního vzoru Artušovských legend.

Zdroje: Ivo Wiesner – Národ v lénu bohů, Děti moudrých draků Kniha Dhyan v podání Aleše Česala Aleš Česal – Utajené dějiny Čech I. Laurence Gardner – Svatý Grál David Ovason – Nostradamus – Přijde konec světa? – v pojednání Mystérium Staroměstské mostecké věže Jana Křivance Matrix-2001 a přímé odkazy v textu
PLNÉ ZNĚNÍ: http://www.tissa.cz/texty/Odkaz_naroda.pdf

Záhadný národ Anasaziů

1. Záhadný národ Anasaziů
 Centrem civilizace Anasaziů byl kaňon Chaco ležící na jihozápadě USA ve státě Nové Mexiko. Starobylý národ však obýval mnohem větší území, které zasahovalo až do Arizony, Colorada a Utahu, a jeho plocha asi šestinásobně přesahovala Českou republiku.

První obyvatelé tohoto kmene žili kočovným způsobem a zhruba před dvěma tisícovkami let se začali usazovat. Ale ještě pět set let poté žili v jeskyních a na rozdíl od ostatních jen trochu vyspělejších kultur neuměli vyrábět hliněné nádoby. Za další dvě až tři století však najednou nastal nepochopitelně závratný rozvoj celé jejich civilizace.

Kolosální stavby

Anasaziové začali budovat gigantické stavební komplexy, zvané puebla. Největší z dosud objevených – se sedmi stovkami místností - nese jméno Pueblo Bonito. Ještě záhadnější, než nepochopitelně ohromná rozlehlost, je jejich rozmístění. Jsou totiž rozloženy v dokonalé souřadnicové síti s pravidelnými vzdálenostmi s dodržením i takových detailů, jako je umístění dveří či ventilačních otvorů. Který geniální architekt navrhnul tuto stavbu před 1100 lety? A proč to udělal právě tímto způsobem?

Pro současné vědce je hádankou už to, jak vůbec mohl někdo obří celky postavit. Vždyť Anasaziové neznali kola ani nepoužívali tažný dobytek. Jen pro samotné zastřešení by museli dotáhnout vlastníma rukama z asi sto kilometrů vzdálených horských pralesů více než dvě stě tisíc kmenů vážících až půl tuny. Přitom na každý z největších komplexů bylo podle odhadu použito asi padesát milionů kamenů!

Anasaziové však vybudovali také tisíce kilometrů dlouhou síť rovných silnic včetně mostů či nájezdů, které spojují osmdesát míst a jsou až dvanáct metrů široké. Silnice se přitom ze dna kaňonu Chaco rozbíhají přes okolní plošiny do všech světových stran. Nabízí se proto otázka, proč to dělali, když k pochodu by jim stačily i úzké cesty vznikající bez větší námahy?

Astronomický počítač

Další obrovskou záhadou je rozsah jejich hvězdářských znalostí. Na hoře Fajada Butte nebo-li Sluneční dýka zřídili úžasné „zařízení“, které bychom mohli označit za kombinaci observatoře, planetária a orloje, anebo při troše fantazie za kamenný počítač. Pohyb vesmírných těles se zde totiž v astronomicky významných dnech přesným způsobem promítá do obrazců vytesaných v kameni.

Když štěrbinou ve skále, podle které je hora pojmenována, projdou paprsky slunce při jeho východu ve dnech slunovratu či rovnodennosti, dopadnou jako dýka na střed jedné ze dvou spirál vytesaných do kamene. Paprsek pak putuje po obraze a označuje tak jednotlivé dny slunovratu. Prostřednictvím tohoto dokonalého zařízení lze dokonce přesně předpovídat nejen pohyb Slunce, ale také Měsíce.

Obdobným způsobem, jako Sluneční dýka, však mohou sloužit i jednotlivá puebla, která mají podle slunovratových dní orientovány dveře, okna či výklenky, některé z nich souvisí zase s pohybem Luny. Anasaziové jako jediní na světě dokonce zakomponovali do svých staveb i 18,5 roku trvající lunární cyklus.

Kultovní rituály

Vědci nejdříve odhadovali počet obyvatel velkých puebel na více než tisíc, podle nedávných výzkumů však tyto stavby k stálému bydlení vůbec nesloužily. Svědčí o tom nepatrný počet ohnišť a malé množství odpadků. Navíc většina místností byla zcela oddělena a izolována od ostatních pokojů i od vnějšího okolí. Odborníci se proto nyní domnívají, že se jednalo o velká obřadní místa, která byla pravidelně užívána, po většinu času však zůstávala prázdná. K čemu uzavřené prostory sloužily a o jaké úžasné rituály se muselo jednat, když se „vyplatilo“ věnovat takové gigantické úsilí na neobydlené stavby, však vědci netuší.

Hlavním centrem v každém případě byly tajemné kultovní části zvané Kiva, které měly kruhový tvar, byly zahloubené do země a přístup do nich byl možný pouze shora po žebříku. Uvnitř se nacházela kruhová lavice, jámy na oheň a kanál pro přívod vzduchu k němu. Záhadných obřadů se však prý nezúčastňovali jen živí lidé, ale i mrtví, kteří měli přicházet z otvorů uprostřed podlahy.

Chaco kaňon - shromaždiště klanů

Současní obyvatelé této oblasti jsou indiáni Hopi, Zuni i další a všichni se považují za potomky Anasaziů. Podle jejich pověstí byl kaňon Chaco shromaždištěm klanů, na kterém si měly vyměňovat své obřadní zkušenosti.

Archeologové zde dosud odhalili patnáct velkých Kivas, schopných pojmout až několik set lidí najednou, a více než stovku menších.

Je ale zajímavé, že tito indiáni dodnes žijí v moderních pueblech, ve kterých vždy stojí také Kiva. Účast kohokoliv jiného na svých obřadech nepovolují. V posledních letech nesouhlasí ani s pokračováním archeologického bádání, nejsou dokonce ochotni hovořit ani o skalních kresbách, které stále vytvářejí.

Kam a proč zmizeli?

Kaňon Chaco opustili Anasaziové někdy na přelomu 12. a 13. století a za dvě stovky let jako by se po nich slehla zem. Podle mýtů kmene Hopi odešli, protože je zavolal Velký duch. Klíč k vyřešení této hádanky se však může nacházet v legendách o počátcích této civilizace. Zunijské mýty totiž hovoří o stvoření jakýmsi hermafroditním bohem, kterého zároveň ztotožňují s nebeskou klenbou. Boží synové prý sestupovali na Zemi v „šípech z blesků“ a přinesli sem život i „myšlenku“. Jakýsi kněz pak od nich obdržel zvláštní posvátný předmět, kterým mimo jiné dokázal přivolávat déšť. Ten byl uchováván v záhadném pueblu Itiwana, které mělo být středem světa.

I když do dnešního dne bylo v kaňonu Chaco objeveno téměř čtyři tisíce archeologických míst, prozkoumáno bylo pouhé jedno procento z nich. Kdo ví, co se ještě pod povrchem nekonečně rozlehlých prostor obývaných před tisícovkou let záhadnou civilizací Anasaziů skrývá. Pokud se podaří vše důkladně probádat, možná najdeme také odpověď, proč své centrum v Chaco tak náhle opustili.

Dodatok

Téma Anasazi nie je pre našich čitateľov úplne neznáma (Strážcovia času a osud sveta). Je základnou časťou úvodu k materiálom Tvorcov Krídel. Originál nájdete na tejto adrese, v českom jazyku tu.



V rokoch 1998-2002 sa pani Anne Lawrason Marshall z Univerzity v Idaho podujala unikátnym spôsobom zmapovať posvätné miesta národu Anasazi. Použila dnes tak obľúbenú dokumentačnú technológiu QTVR (zjednosušene povedané umožňuje prehliadanie terénu "priamo", akoby ste boli v centre diania a rozhliadate sa)...

Ak vás téma zaujala, kliknite na nápis Anasazi great houses a vydajte sa po stopách tohoto unikátneho duchovného národa (mapa je aktívna... Zvoľte miesto, z ktorého chcete pozorovať terén-sú označené ako QTVR...chvíľu potrvá natiahnutie dát v závislosti od rýchlosti linky... Kurzorom vojdite do obrázku a pohybujte so stlačeným ľavým tlačítkom v smere prezerania)...

Čerpané z: Novy vek.com
Dodatok a obrazky doplnil: Ptah

Foto: © 1998-2006, WingMakers LLC, All Rights Reserved ZDROJ:
http://tajomstva.org/anasazi/zahadny-narod-anasaziu/



2.Indiánský kmen Anasaziové – velká záhada 

Kolem 10.-11. století se zde na území dnešních amerických států tzv. „Čtyř rohů“, tedy Nového Mexika, Colorada, Arizony a Utahu vyrostla z ničeho nic kultura, která se tak vzmohla, že vybudovala stavby, nad kterými přímo žasneme. Na přelomu 12.-13. století však stejně záhadně tento kraj opustila. Dosud nebylo úplně vysvětleno, co se nimi vlastně stalo. Podle některých hypotéz jsou to předkové dnešních kmenů Hopiů a Zuniů.
P r a s t a r é   i n d i á n s k é    l e g e n d y
A dnes jsou to jen legendy těchto dvou kmenů, ve kterých by se snad mohla schovávat odpověď na tyto nevyřešené záhady. Zuniové říkají, že tzv. „synové boží“ sestoupili na zem v jakýchsi „šípech z blesků“ a přinesli sem život i myšlenku. Stvoření pak učinil jakýsi hermafroditní bůh ztotožňovaný s nebeskou klenbou. Rozhodně to není ojedinělá legenda o bozích, kteří přišli z nebe. Badatelé z oblasti archeoastronautiky znají mnoho podobných legend z celého světa a většinou je ztotožňují s příchodem nějaké civilizace, jejíž technologie je tak pokročilá, že primitivním lidem připadá jako projev něho božského. V tomto případě se nám dochoval i popis onoho dopravního prostředku, se kterým bytosti sestoupili na zem. Prý vypadal jako „šíp z blesku“. Kdyby tito lidé spatřili naše letadla, popisovali by je snad jinak?O odchodů Anasaziů se zas dochovala legenda indiánů Hopi. Prý odešli pro to, že je zavolal „Velký duch“.

S t a v b y
Tito tajuplní Anasaziové, ač zde v plné slávě působili asi jen 200 let, dokázali zbudovat fantastické stavby, kterým se říká „puebla“. To byla jakási indiánská města postavená buď z kamene a nebo byla vytesána přímo do skály. A některá z nich byla opravdu kolosální. Kromě příbytků pro obyvatele obsahují ještě jeden prvek, a to jsou tzv. kiva. Kiva jsou kruhové prostory různých velikostí, které na první pohled vypadají jako kašny nebo lépe studny. Soudí se že sloužili k rituálním účelům či k motlitbám. A tak nám Anasaziové zanechali mnoho takovýchto archeologických památek, z nichž dominují dvě oblasti. Jednak je to oblast Kaňonu Chaco na severu Nového Mexika a pak je to v oblasti Mesa Verde na jihu Colorada.

K a ň o n C h a c o
 pueblobonito.JPGA zvlášť pueblo Bonito v nás vyvolává úžas. Toto pueblo má tvar jakési podkovy, jež je orientována přesně ve směru jih-sever. A její velikost je cca 160 x 100 metrů a tak zaujímá plochu cca 1,5 hektaru. Odhaduje se, že tu mohlo žít až 800 lidí. Na jejich stavbu bylo kromě mnoha tun kamenů potřeba také dřevo z více jak 200 tisíc jehličnatých stromů. Protože Anasaziové neznali kolo, tak je bylo potřeba ručně dopravit, ovšem ze vzdálenosti 110 km! V publikaci „Místa, kde se lidé setkávají s bohy“ od Collna Wilsona je zmínka, že kamenné bloky žuly, ze které jsou vystavena zdejší kiva, vykazují vysokou hladinu radioaktivity. A já se ptám, jak se tam dostala. Co když tu muselo někdy působit něco, co si vůbec před jedním tisícem lety nedokážeme představit? A co když za to nějak mohli právě ti bohové z bleskových šípů?

M e s a V e r d e
 Mesaverde.jpgDruhým fantastickým místem, které vytvořil národ Anasaziů je palác Cliff neboli „Stromový dóm“ v Mesa Verde ve Skalnatých horách v jižním Coloradu. Objeven byl zcela náhodou dvěma kovboji v roce 1888. Je považován za nejdůležitější starodávné místo v USA. Stromový dóm je zajímavý hlavně tím, že to je třípatrová vesnice vytesaná a vestavěná do skály. Má celkem 23 kivů a 220 pokojů, ve kterých žilo zhruba 250 lidí.  Celý tento architektonický skvost zastřešuje mohutný skalní převis. To, co se zde muselo do skály vytesat, to si dnes téměř vůbec neumíme představit. A pak tam ještě vystavět ty stavby obdobně jako v pueblu Bonitu.  V okolí se navíc nalézá na 600 skalních příbytku a přes 4000 archeologických nalezišť, ale i tak pořád toho víme o tomto národě dost málo.

D a l š í m í s t aNa wikipedii, konkrétně na stránce http://en.wikipedia.org/wiki/Ancient_Pueblo_Peoples jsem nalezl i další poměrně dobře zachovalá místa této kultury. V krátkosti popíšu.
Jednak jsou to ruiny puebla  u města Aztec na severu Nového Mexika.
Dále to jsou ruiny puebel v Bandelier u Los Alamos. Tam se mimo jiné nalézají obdobně jako v Mesa Verde příbytky vytesané do skály a také skalní malby neboli petroglyfy.
anasaziovemapa.jpgDalší oblastí je Hoveweep na hranici Colorada a Utahu. Opět zříceniny starých staveb této kultury, z nichž dominuje čtvercová věž.
A v neposlední řadě to je Kaňon De Chelly na severozápadě Arizony. Opět zříceniny a ruiny prastarých památek této kultury, z nichž dominuje tzv. „bílý dům“ postavený opět pod skalním převisem.
Nebyl bych to já, kdybych si tato místa nezkusil vynést na mapu a pak se podívat, zda se tam mezi nimi náhodou neskrývají nějaké další geometrické souvislosti. A hle, co je na první pohled vidět. Vytvoří se nám dvě linie. První linii vytvoří oblasti Hovenweep – Mesa Verde – Aztec – Bandelier. A druhou linii Kaňon De Chelly – Kaňon Chaco – Bandelier. Náhoda? Možná ne, protože do té druhé linie, ač se tam nalézají pouze tři památky, zapadá ještě něco a tím je další velká hádanka Anasaziů.

S i l n i c e
 anasazsilnice.jpgAč tento prastarý národ neznal kolo, dokázal zbudovat složitou síť silnic a cest vycházející z Kaňonu Chaco. Silnice jsou devět až dvanáct metrů široké a jejich délka jde do tisíců kilometrů. Často jsou v přímce a pak z ničeho nic změní směr. V kaňonu se navíc se mění i v příkrá schodiště, která jsou navíc tak strmá, že jejich používání je velmi obtížné i pro zdatného lezce. I k nim se váže prastará legenda. Říká se, že se jednalo o „tunely“ pro „staré“. Kdo těmi starými měl být? Staří indiáni asi těžko, když víme, že i naši důchodci mají kolikrát problémy s chůzí. Pokud ta příkrá schodiště jsou problém pro zdravého člověka, tak pro staré by to byl problém dvojnásobný. Je snad další záhadou onen fakt, že jedna z oněch cest kopíruje i mnou zjištěnou linii Kaňon De Chelly – Kaňon Chaco – Bandelier, o níž jsem se zmínil v předešlém odstavci? A to všechno ukazuje na dokonalá geodetická měření. A nejen to.

 A s t r o n o m i c k é z n a l o s t i
Když jsem se dočetl o fantastickém zařízení, který Anasaziové zbudovali na hoře Fajada Butte v oblasti Kaňonu Chaco, zhruba 7 km vzdušnou čarou na jihovýchod od puebla Bonito, začal jsem přemýšlet, že o tento fakt doplním svůj dřívější článek Hry světel a stínů jako důkaz dokonalosti dávné architektury. Protože to, co se nalézá zde, by podle mne do tohoto článku mělo též právem patřit. Představte si, že když při východu slunce v době rovnodennosti nebo slunovratů dopadnou sluneční paprsky na skálu, tak projdou jakousi štěrbinou. Paprsek pak dopadne na jednu ze dvou spirál a jak po ní putuje, ukazuje tam na jednotlivé dny rovnodennosti nebo slunovratu. Jak bylo zjištěno, dle zařízení na Fajada Butte nelze stanovit jen slunovraty a rovnodennosti, ale také pohyb Slunce a Měsíce. Anasaziové dokonce znali 18letou periodu „saros“, podle které se určují zatmění Slunce a Měsíce.
Petroglyfy

feet1.jpgA přes obrazy spirál na Fajada Butte se dostáváme k další zajímavé zálibě kmenu Anasaziů. A tím byla tvorba petroglyfů, čili skalních maleb. Jak jsem se zmínil nalézají se například v Bandelier a také v kaňonu Chaco. Na této skalní tvorbě je zobrazeno všechno možné. Od lidí, přes zvěř až k jakým si symbolům. Avšak objevuje se na nich ještě něco, co mě dost zaráží. Tím jsou chodidla o šesti prstech. Můžeme je vidět jak v káňonu Chaco za pueblem Bonitem, nebo na Newspaper Rock State v Utahu. Zřejmě to v této oblasti bude něco častějšího, protože na petroglyfech Tří řek v Novém Mexiku jsou zas ke spatření šestiprsté ruce. Co si máme o těchto výjevech myslet? Buď, že jde o nějakou mutaci. Vždyť jsem se také zmínil o tom, že v kivech puebel se nalézá radioaktivní žula. A v souvislosti s tím mne napadá ještě jedna věc. Jistě jste si také všimli toho, že se pohybujeme v oblasti, kde v polovině minulého století došlo k několika údajným haváriím neidentifikovaných létajících objektů. A dle svědků, měly bytosti z těchto objektů rozdílné počty prstů než je tomu u lidí. Znamená to snad, že dávní Anasaziové měli s těmito bytostmi společného víc, než si myslíme?

 NewspaperRock.jpg


Z á v ě r
Podle toho, co se o tomto podivuhodném prastarém národě dá zjistit, odvážím se tvrdit, že se jedná o naprosto srovnatelnou kulturu například s mexickými Máyi či Aztéky nebo jihoamerickými Inky. Vyspělé předkolumbovské civilizace tedy rozhodně nekončí s americko-mexickými hranicemi, ale dají se vysledovat i hluboko na území dnešních USA. A záhad skýtají také dost. A tak se domnívám že i autoři typu Dänikena by se mohli na Anasaziích poměrně dost vyřádit.
ZDROJ:
 http://liborcermak.blog.idnes.cz/c/204926/Indiansky-kmen-Anasaziove-velka-zahada.html

3. Strážcovia času a osud sveta
V kaňone Nového Mexika v Ancient Arrow bolo nájdených 23 záhadných komôr so zvláštnymi predmetmi, ktoré tam údajne zanechali strážcovia času, ktorí samých seba volajú Tvorcami krídel... ( odkaz níže) Ide o tzv. kapsulu času. Nálezisko je 128 kilometrov na severovýchod od kaňonu Chaco v Novom Mexiku. Je to nepochybne najprekvapujúcejší archeologický nález všetkých čias.Keby vedci mohli toto nálezisko preskúmať, boli by otrasení jeho nezvyčajnosťou. To sa však nestalo. Nálezisko je tajné. Obsahuje totiž BST (Blank Slate Technology), čo je forma cestovania v čase, umožňujúca meniť beh histórie v takzvaných intervenčných bodoch. Intervenčné body sú príčinové strediská energie, vytvárajúce významné udalosti, ako napríklad rozpad Sovietskeho zväzu alebo kozmický program NASA. Je to najpokrokovejšia technológia a každý, kto ju vlastní, sa môže uchrániť pred všetkými agresormi. Údajne je kľúčom ku slobode. Nečudo, že svet o nej môže len tušiť...
Na internetovej stránke Tvorcov krídel boli uverejnené dva rozhovory novinárky Anny s doktorom Andersonom, ktorý bol zamestnaný ako dešifrovateľ symbolických kresieb, ktoré sa našli v Ancient Arrow.

Kapsula času

Doktor Anderson má bohaté skúsenosti v lingvistike a v rozšifrovávaní starodávnych textov. Plynne hovorí 30 jazykmi a 12 ďalšími, ktoré sú považované za mŕtve. Projektu Ancient Arrow sa zúčastnil od samého začiatku, keď ho ACIO (Organizácia rozviedky pokročilého kontaktu, ktorá sa ako prvá stretla s mimozemskými technológiami a pracovala na ich využití pre civilné a vojenské ciele) prebralo od NASA. Spolu so siedmimi ďalšími vedcami z ACIO preskúmal všetkých 23 komôr Tvorcov krídel a skatalogizoval nájdené predmety. Podarilo sa mu preskúmať aj neznámy jazyk a preložiť ho do angličtiny. Bolo to veľmi ťažké, lebo optický disk našli až v 23. komore a bolo ťažké ho prečítať vzhľadom na technológie, aké máme na Zemi k dispozícii. Vedci totiž nedokázali určiť, ako použiť symbolické kresby z nástenných malieb na odkódovanie disku. Anderson hovorí: ,,Rozhodol som sa opustiť projekt po tom, čo sa mi podarilo vypracovať vstupný kód k optickému disku. Krátko na to som začal pociťovať čosi, čo možno opísať iba ako prítomnosť Tvorcov krídel. Mal som dojem, že ma stále navštevujú a dokonca mi pomáhajú pri práci..."

Doktor Anderson pracoval osem mesiacov sedemdesiat hodíno týždenne, kým sa mu podarilo rozšifrovať symbolické kresby... Úsilie vložené do rozšifrovania ich jazyka bolo pre Andersona svojským cvičením pre tú časť jeho mozgu či nervového systému, ktorá mu umožňovala dorozumieť sa s nimi. Hovorí: ,,Začal som počuť ich hlasy. Najskôr to boli iba jednotlivé slová, neskôr celé vety, hádam jedna za deň... To, čo som počul, nemalo väčší význam. Jedného dňa som však pracoval na obrázku z komory a zbadal som, že čosi sa v ňom pohybuje. Jeden zo symbolov sa pohol. Nebola to moja fantázia ani hra svetla. Vtedy som pochopil, že Tvorcovia krídel sa môžu so mnou kontaktovať, že cestujú časom do môjho času a ich kresby spĺňajú úlohu akejsi brány, vďaka ktorej môžu prenikať časom. Vtedy som začal počuť ich inštrukcie, lepšie povedané, myšlienky... Získaval som tak informácie, ako využiť sumerský jazyk sa rozšifrovanie symbolických kresieb. Myslel som si, že strácam rozum, že mi myseľ vystrája fígle, že som prepracovaný a potrebujem dovolenku. Započúval som sa však do tých hlasov, pretože to, čo mi hovorili, bolo logické. Keď som skončil prácu na vstupnom kóde a ukázalo sa, že je pravdivý, pochopil som, že som s nimi naozaj nadviazal kontakt..."

Absolútna záhada

Keď doktor Anderson začal s prekladom optického disku, uvidel fragmenty obrazov ukazujúcich Tvorcov krídel, čosi ako hologramy, ktoré sa objavovali a mizli za pár sekúnd. Po dôkladnom preštudovaní všetkého, čo videl, dospel k názoru, že technické zariadenia Strážcov krídel sú prejavom technológie tak veľmi prevyšujúcej našu, že dokonca nedokážeme pochopiť ani len zásady ich činnosti.

Doktor Anderson hovorí: ,,Žiadna z mimozemských rás, ktoré poznáme, nedisponuje takými veľmi rozvinutými technológiami, aby sme ich nedokázali otestovať, mať z nich úžitok a nakoniec vylepšiť. Ale technológie, aké sme našli v Ancient Arrow, sú absolútnou záhadou a nepoddali sa žiadnym testom. Považovali sme ich za také pokročilé, ba až neužitočné z nášho pohľadu, čo -- aj keď sa to zdá byť čudné -- je najlepším rozpoznávacím znakom mimoriadne pokročilej technológie. Vytvoril som teóriu, ktorá predpokladá, že kapsula času je zakódované zariadenie na spojenie. Dospel som k tomuto presvedčeniu po tom, čo osoba, ktorá pracovala na rôznych symbolických kresbách a zahĺbila sa do umenia a filozofie, obsiahnutých v kapsule, pocítila zmeny v centrálnom nervovom systéme. Tie sa pričinili o zlepšenie jej inteligencie... Podľa môjho názoru to bol základný cieľ časovej kapsule -- urýchliť rozvoj inteligencie tak, aby bolo možné nielen vypracovať BST, ale ho aj prakticky využiť... Ako vieme, BST je špecifická forma cestovania v čase. Science- fiction chápe túto otázku ako relatívne jednoduchú a relatívne jednorozmernú. Cesta v čase rozhodne nie je jednorozmerná. Dokonca ani pokročilé technológie, aké majú k dispozícii tzv. siví, nedokážu vyprodukovať čosi podobné ako BST. Sú schopní jednoduchých ciest v čase, ale nedokážu pôsobiť na čas, do ktorého cestujú. Inak povedané, môžu sa vrátiť v čase, ale keď sa už dostanú na miesto, nemôžu zmeniť beh udalostí, lebo sa ocitnú v stave pasívnych pozorovateľov.

Tvorcovia krídel a ich filozofia

Keď doktor Anderson preložil prvých tridsať strán z optického disku, dozvedel sa niekoľko zaujímavých vecí o Tvorcoch krídel a ich filozofii. Veľmi zjednodušene povedané, trojrozmerné vnímanie, k akému sa človek dopracoval, je príčinou toho, že využívame sotva zlomok svojej inteligencie. Strážcovia času tvrdia, že časová kapsula je mostom medzi trojrozmerným, päťzmyslovým svetom a svetom viacrozmerným a sedemzmyslovým. Anderson hovorí: ,,Podľa mňa sú presvedčení, že cestovateľ musí pôsobiť v mnohorozmernom, sedemzmyslovom priestore. V opačnom prípade práca s BST bude pripomínať situácie s príslovečnou ťavou a uchom ihly, slovom, nebude možná....

Počas práce som sám objavil, že sa stávam menej technocentrický a čoraz viac ma zaujímajú duchovné otázky. Učenie Tvorcov krídel vyvolávalo pocit zábavy, ktorý nedokážem objasniť. Ani to, prečo som začal strácať objektívnosť bádateľa a cítil som sa viac hovorcom Tvorcov krídel." Treba totiž povedať, že Tvorcovia krídel doktora Andersona navštívili trikrát v jeho dome a povedali mu, že si ho vybrali za svojho hovorcu. To znamená, že sa mal stotožniť s ich cieľmi. Podľa Andersona týmto cieľom je nové vedomie, aktivované pomocou časovej kapsule, ktoré umožní využiť BST. Anderson je presvedčený o tom, že Tvorcovia krídel sa pokúšajú pomôcť nám k rozvoju vedomia, našich schopností, aby sme mohli použiť BST ako obrannú zbraň. Myslí si však, že toto nové vedomie je samo osebe zbraňou. Prečo takúto zbraň čo nevidieť budeme potrebovať, sa dozviete v ďalších číslach nášho časopisu. 
 Ancient Arrow.,
další odkaz pod jménem -  Jemisson Neruda 
A JAK TO VŠE ZAČALO :http://translate.google.cz/translate?hl=cs&sl=en&u=http://wespenre.com/new-revelations-on-wingmakers.htm&prev=/search%3Fq%3Dhttp://wespenre.com/new-revelations-on-wingmakers.htm%26biw%3D1024%26bih%3D601

http://obalky.kosmas.cz/ArticleCovers/121554.gif Úžasný sci-fi příběh objevu časové schrány, přes tisíc let uložené hluboko ve stěně mexického kaňonu pokročilou civilizaci kosmických bytostí-tvořitelů, kteří se nazývají Tvůrci křídel.
Tvůrci křídel zanechali poselství skládající z 24 komor s artefakty, jako jsou obrazy, poezie, hudba, filosofie a propracované technologie, jenž odolávají zkoumání jedné z nejmocnějších a nejutajovanějších bezpečnostních organizací na zemi.
Možná ani není důležité věřit či nevěřit tomuto příběhu, Také má malou důležitost to, jestli se odehrál tak, jak je tady popsán, nebo úplně jinak. Důležité je pozadí vyprávění, kterým se jako červená nit vinou esoterní informace zásadního charakteru, které nás mají přimět k tomu, abychom ucítili, že jsme skutečně částí jakéhosi většího celku, který je živý a vnímající, vpustit do své duše tato slova, a vznést se na jejich křídlech nad pouhé černobílé chápání reality.
 http://www.kosmas.cz/knihy/121554/tvurci-kridel/


úterý 12. listopadu 2013

1.Orloj 2.Analogový astrolab z Antikythéry




Orloj ten jest rozprávky a chvály hodný ve všech
krajinách nad jiné všecky veliké orloje na světě...
        Jan Táborský z Klokotské Hory
       Zpráva o orloji pražském,1570


V pojednání paní Aleny Šolcové o vynikajícím matematikovi a astronomovi Janu Šindelovi, tvůrci matematického modelu orloje.
Kolem roku 1406 působil Šindel jako správce farní školy sv. Mikuláše. Její poloha je
podrobně popsána v Ruthově kronice.Shodou okolností se škola nalézala v vtěsné blízkosti dnešní budovy Matematicko-fyzikální fakulty UK na Malostranském náměstí.
V roce 1410 kdy orloj vznikl, byl Šindel zvolen rektorem pražské univerzity. Na jeho počest jsme s L. Somerem a A. Šolcovou v práci zavedli pojem  šindelovsképosloupnosti,s jehož pomocí jsme pak ukázali, jak bicí stroj orloje souvisí s trojúhelníkovými čísly. V našem společném přehledovém článku se pomocí
deseti matematických vět dozvíte, jaká „matematika se ukrývá v pražském orloji.
Dosavadní legenda říkala, žeorloj zkonstruoval mistr Hanuš kolem roku 1490. Tuto legendu podporovala „Zpráva o orloji pražském Jana Táborského z Klokotské hory z roku 1570. Přesněji řečeno, zpráva byla velice kvalitním popisem funkcí a technického stavu orloje ale n ahistorická data byla nesmírně chudá. Protože v 19. století se podařilo mistra Hanuše identifikovat – byl jím Jan Růže, v letech1475–1497 orlojník konšelů Starého Města pražského – nikdo olegenděn epochyboval.
O to větší bylo překvapení, když se v nedávné době nalezly čtyři navzájem nezávislé
důkazy, že orloj je o 80let starší. Je z roku 1410, z obdob ígotického rozmachu Prahy v doběLucemburků–císařů KarlaIV. a jeho syna Václava IV. Orloj tedy vznikl před husitskou revolucí a nikoli až po ní.
 Vroce 1959 nalezl dr.Z.Horský v tištěném textu od Tadeáše Hájka z Hájku:
Oratio de laudibus geometriae (Řeč o chvále geometrie), Praha,1557, zajímavý přípisek u jména mistra Jana Šindela .Šinde lby lprofesorem na pražské univerzitě. Po mistru Janu Husovi byl od roku 1410 jejím rektorem. Šinde lse zajímal o přírodní vědy, o astronomické přístroje, ale byl i osobním lékařem VáclavaIV.
Po dobu husitské revoluce působil jako městský lékař v Norimberku, pak se vrátil do Prahy. A právě u Šindelova jména byla nalezena poznámka, že zhotovil a vystavěl – „fabricavit et erexit – pražský orloj. Podle Šindelova životopisu je zřejmé, že tak mohl učinit v roce 1409 či později. Uvedená stopa není ve sporu se stopou předcházející: mistr Šindel byl tvůrcem orloje po stránce ideové i astronomické, byl jeho navrhovatelem, zatímco Mikuláš z Kadaně byl hodinářem, který vytvořil orloj po mechanické stránce. Navržení astronomické podoby orloje by zcela jistě bylo nad jehosíly. A naopak – pro teoretika by zase byla nemožná mechanická stavba stroje. Ke zrození orloje se tedy museli sejít dva: teoretik astronomamechanik – praktik. Ostatně i v celé další historii orloje tomu tak bylo. Vždy zde spolupracovali tito dva lidé, a tak je tomu i dodnes. Idnes se o orloj starají mechanici a jeden astronom.
Zatímco celý orloj zvenku je krásná práce pozdní gotiky, kamenné rámován íhlavního astronomického ciferníku je z období vrcholné gotiky. Umělecko-historický rozbor říká, že je to dílo Parléřovské huti, která pracovala v Praze pouze do husitské revoluce,do roku1419.Hlavní ciferník je tedy jednoznačně předhusitský.
Poslední, čtvrtý důkaz, je obtížné vysvětlit jen několika slovy. Vpodstatě jde o to, že typ pražského astronomického ciferníku je příliš archaický. Takový typ se po roce 1450 už nikde nevyskytuje, byl nahrazen jiným. Kdyby byl v Praze vytvořen až roku1490,byl by jistě zastaralý. Řečeno odborně: V Praze máme na orloji stereografickou projekci ze severního pólu na jižní oblohu. V roce 1490 a později se již praktikovaly
pouze projekce opačné, čili z jižního pólu na severní oblohu.
Jmenované čtyři nezávislé důkazy se nám obdivuhodně slévají do jediného obrazu:
Orloj je předhusitský, dokončen a dán do provozu byl nejspíš roku 1410. Teoreticky
bychom snad mohli ještě diskutovat o roku 1409.
V roce 1410 byl orloj v jádře hotov, pokud jde o mechanický stroj a astronomický ciferník.V roce 1490 došlo k velkému rozšíření orloje. Dole byla vytvořena kalendářní deska, nutně byl rozšířen i stroj orloje. Celá pozdně gotická výzdoba orloje pochází z této doby. Přebudování bylo tak zásadní, že pozdější doba zapomněla na původní orloj a letopočet 149 povýšila na dobu dokončení a mistra Hanušena stavitele celého
orloje. Dnes ovšem jsme schopni poměrně dobře rozpoznat, z které doby jednotlivé části orloje pocházejí.

CELĚ ZDE: http://mat.fsv.cvut.cz/solc/pmfa_pul.pdf
    http://www.orloj.eu/

    Michal Křížek; Lawrence Somer; Alena Šolcová Deset matematických vět o pražském orloji

    ÚŽASNÝ ZÁŽITEK:
    Prague Astronomical Clock Video Mapping 


    Video mapping staroměstského Orloje ze dne 5. 3. 2011 představující motivy z různých kapitol jeho historie. Lehce upravená verze původního promítání z 9. 10. 2010, s přidanou částí o období komunismu.
    Zhlédněte původní verzi z října 2010 zde http://www.youtube.com/watch?v=TPgHPz...

    Stopy, fakta, tajemství 22 Mystérium pražského orloje


    Dodejme, že staroměstský neboli pražský orloj je ojedinělý dodnes. A kromě toho stále ukrývá mnohá tajemství. Například: Kdo je vlastně autorem orloje? Byl to legendami opředený mistr Hanuš, kterého prý pražští radní, aby již nikdy nemohl postavit podobné dílo, nechali oslepit? A kdo byli zasvěcenci z kamenických hutí, kteří na orloji zanechali poselství pro příští generace? Některá z těchto tajemství se pokusil rozluštit Stanislav Motl, a sice v dalším pokračování svého cyklu Stopy, fakta, tajemství...

    XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX



    Mechanismus z Antikythéry

    Analogový počítač z vraku antické lodi
      Mechanismus z Antikythéry byl součástí nákladu, který převážela bohatě naložená obchodní loď kolem roku 80 př. n. l. podél jižního pobřeží Řecka. Loď, která vezla zboží z ostrovů Rhodos a Kós a mířila patrně do Říma, však u ostrova Antikythéry ztroskotala a celý její náklad, velké množství nádobí, bronzových a mramorových soch, skončil na mořském dně. Tam pak ležel až do roku 1901, kdy potápěč Elias Stadiakis hledající mořské houby spatřil v hloubce dvaačtyřiceti metrů torzo jedné ze soch. Větší část archeologických prací s vyzvedáváním jednotlivých artefaktů se rozběhla až roku 1959, kdy technika pokročila natolik, že bylo možno někdy i z hloubky sta metrů vynést na povrch desítky těžkých předmětů. Bronzových a mramorových soch a sošek bylo tehdy vyzvednuto sto osm.
    Záhadný kus bronzu Bronzový mechanismus byl ovšem z mořského dna vyzvednut hned v roce objevu vraku a šťastnou náhodou 17. května 1902 pracovník athénského Národního archeologického muzea Valerios Stals poznal, že to nejsou zkorodované úlomky bronzových soch. První zmínka o zvláštním soukolí se objevila v řeckých novinách Hestia již 22. května téhož roku. V době nálezu byl předmět celistvý a všechny součástky byly na svých místech. Držely pohromadě dokonce ještě se zbytky dřevěného rámu krabičky, v níž bylo zařízení uloženo. Krátce po vyzvednutí, ještě než započalo čištění a konzervační práce, se však přístroj rozpadl na čtyři větší a více než třicet drobných dílků, většinou zlomků velmi jemně zpracovaných ozubených koleček. Dnes je fragmentů již celkem dvaaosmdesát (nové nálezy byly ohlášeny 21. října 2005): sedm z nich, největších a nejdůležitějších, je značeno písmeny A–G, ostatní zlomky mají pořadová čísla 1–75. Mechanismus nebyl nijak veliký, přirovnává se nejčastěji ke krabici od bot; největší fragment je dnes vysoký asi 20 cm. Jednotlivé destičky a ozubená kola byla původně poskládána na sebe a otáčela se na osách procházejících přístrojem; korozí a mořskými usazeninami se však spekla dohromady tak, že ani kolečka a jejich zoubkování, ani zbytky dalších součástek není již možno od sebe rozeznat. Všechny součástky přístroje byly vyříznuty z bronzových desek silných kolem dvou milimetrů. Zařízení nese známky dvou postupných oprav, bylo tedy skutečně v užívání. Dnes je antikythérský mechanismus uložen v oddělení bronzů athénského Národního archeologického muzea. Žádné jiné podobné zařízení se nedochovalo: neexistuje nic, s čím by bylo možno přístroj srovnat.
    Z historie názorů na mechanismus Mechanismus vzbuzoval od začátku velkou pozornost a řada badatelů se snažila rozpoznat, o jaký přístroj vlastně jde. Odhady ze začátku padesátých let uváděly, že by mohlo jít snad o astroláb: v tom případě by byl nejstarším zachovaným přístrojem svého druhu na světě; do té doby se za něj považoval exemplář pocházející ze 7. století n. l., byť teoretický popis principu přístroje (jímž je stereografická projekce) podal už ve 2. století n. l. Ptolemaios v díle Planispherium. Tato hypotéza však brzy vzala zasvé.

    Novou výraznou teorii o funkci přístroje předložil roku 1959 britský historik vědy Derek J. De Solla Price. Podrobil fragmenty několikaletému bedlivému studiu a usoudil, že jde o jakousi formu složitého hodinového stroje. Detailně popsal jeho funkce a rekonstruoval původní vzhled přístroje. Množství excentricky uložených ozubených koleček dokonce v Priceovi vzbuzovalo představu vzhledu kvalitních hodin 18. století. Tato myšlenka však byla zcela nepřijatelná pro odborníky zabývající se dějinami měření času: vývoj hodinových strojů ve srovnatelné kvalitě bylo podle nich možné sledovat nejméně o tisíc let později. Price však neztratil odvahu a na svých závěrech trval. V roce 1971 publikovala národní laboratoř Oak Ridge článek o možnosti využívat vysokoenergetické záření gama při zkoumání vnitřků kovových předmětů. Price se příležitosti chopil a ve spolupráci s Řeckou komisí pro atomovou energii pořídil snímky mechanismu. To mu dovolilo pokročit jak v představách o rekonstrukci zařízení, tak v dataci. Podle něj šlo o vyvážené uspořádání různých součástek, které ve svém celku dávaly člověku představu o umístění a pohybu Slunce i Měsíce na obloze v průběhu kalendářního roku. Středová otáčivá osa přístroje byla vně dřevěné skříňky, v níž byl kruhový přístroj umístěn, napojena na kličku. Vlastník mechanismu tak mohl otáčením kličky sledovat jak na přední, tak na rubové straně hodin siderický a synodický měsíc v průběhu čtyř ročních období. Mohl také předpovídat pohyb nebeských těles bez ohledu na místní, úředně stanovený pohyblivý kalendář. Místy zachovalé zbytky nápisů dovolily Priceovi a jeho kolegům epigrafikům předložit hypotézu, že práce pochází z okruhu dílny Gemina z Rhodu a že byla na tomto ostrově zkonstruována kolem roku 87 př. n. l. Jako podpůrný argument sloužily rhodské amfory a mince z téhož období nalezené ve stejném lodním vraku.

    Price správně kalkuloval se známou skutečností, že Rhodos byl v dané době – podobně jako Alexandrie – centrem rozvoje astronomického myšlení. Připomíná Ciceronova přítele a učitele Poseidónia z Apameie v Sýrii (přibližně 135–51 př. n. l.), vynikajícího stoického filozofa, astronoma a matematika, který na Rhodu kolem roku 97 založil filozofickou školu a pokračoval v Hipparchově tradici. Poseidónios dle Ciceronova literárního svědectví (De natura deorum 2,88) postavil obdobnou astronomickou pomůcku: „Co kdyby někdo přinesl do Skýthie nebo Británie takovou sféru, kterou nedávno sestrojil náš přítel Poseidónios? Každé pootočení s ní nastavuje polohu Slunce, Měsíce a pěti planet stejně, jako se to děje každého dne a každé noci na obloze. Kdo by tam někde v barbariku pochyboval, že tato sféra je dílem dokonalého rozumu?“ V 1. století př. n. l. sice Rhodos prožíval spíše už jen odlesky své bývalé slávy středozemní obchodní velmoci se silným válečným loďstvem, protože po roce 166 př. n. l., kdy byl na Délu zřízen konkurenční svobodný přístav, jeho význam pozvolna upadal, Rhoďané nicméně mohli konstruovat zařízení podobná antikytherskému mechanismu na export pro bohaté Římany, obdivovatele řecké kultury. Sám Cicero Rhodos dobře znal, protože zhruba v době, kdy se loď odtud vypravila do Říma, zde nějaký čas pobýval.

    Existuje však i druhé literární svědectví o tom, že Řekové uměli sestavovat podobná planetária (ať už sférického tvaru jako nebeský glóbus, nebo plošného jako antikytherský mechanismus), poháněná obdobnou soustavou ozubených kol: je důkazem toho, že mechanismus z Antikythéry nebyl unikátním přístrojem. Tentokrát se týká přístroje, který již ve 3. století př. n. l. zkonstruoval Archimédés v Syrákúsách a který se po dobytí města dostal s válečnou kořistí do Říma. Obléhání Syrákús, jež se za druhé punské války spojily s Kartágem, vedl římský konzul roku 222 př. n. l. Marcus Clau dius Marcellus. Roku 212 Syrákúsy dobyl – při jejich plenění Archimédés zahynul – a do Itálie se vrátil s bohatou kořistí. Z poražených Syrákús však do svého domu nepřinesl nic jiného než planetárium, dávané do souvislosti právě s Archimédovým jménem. Svědectví o něm zachoval opět Cicero (De re publica, 1,21–22), jenž měl příležitost vidět je v rodině svého přítele Marka Marcella, vnuka dobyvatele Syrákús, kde se stroj po generace uchovával. Cicero tento přístroj srovnává ještě s jiným, který zhotovil také Archimédés a který prý byl dokonce krásnější než planetárium rodiny Marcellů. Dobyvatel Marcellus jej umístil v chrámu Udatnosti (Virtutis), postaveném v Římě u Kapenské brány (porta Capena, v blízkosti je circus maximus) a uchovávajícím mnohé ukořistěné poklady. Cicero traduje, že hvězdné glóby jsou starým vynálezem. Poprvé jej prý vysoustruhoval Thalés z Milétu, potom Platónův žák Eudoxos z Knidu, který na něm znázornil hvězdy tak, jak skutečně tkví na nebi. Eudoxovu výtvarnou představu pak literárně ztvárnil ve svých verších Arátos. Přístroj rodiny Marcellů popisuje Cicero takto: „Byl to ten druh planetária, který zaznamenává pohyb Slunce, Měsíce a pěti hvězd, jimž se říká bludičky čili planety… Archimédův důmysl byl úžasný, protože vyřešil, jakým způsobem jedno pootočení umožní současně zobrazit různé, nerovnoměrně probíhající pohyby a dráhy. Když Gallus tou sférou pohyboval, dělo se to, že Měsíc na tomto kovovém přístroji následoval Slunce v tolika otáčkách, v kolika dnech tomu bylo na obloze; v důsledku toho nastávalo i na planetáriu stejné zatmění Slunce. Měsíc se pak dostal do místa, kde byl stín Země…“ Další text se bohužel nedochoval.

    V literatuře se někdy uvádí, že mechanismus z Antikythéry nebyl předmětem určeným pro praktické potřeby, ale spíše jistou kuriozitou (tuto tezi jsme slyšeli i z úst uznávaného odborníka na mechanismus M. T. Wrighta). Takové teorie razí představu, že vznik přístroje byl motivován „antickým romantismem“ římského období: mechanismus vznikl v době obdivu římské civilizace k Řekům, mohlo tedy jít o luxusní kuriozitu určenou k prodeji nějakému boháči, který by tak dostal do ruky malý model vesmíru založený na sumě řeckého vědění, řemeslně zpracovaný rovněž Řeky, v praxi však jinak neužívaný. Většina literatury však tento názor nesdílí. Již uvedená Ciceronova svědectví naznačují, že podobné přístroje existovaly i v jiných, časoprostorově vzdálených končinách řeckého světa, a že tedy nešlo o náhodu. Náhodou je pouze to, že se zachovaly zbytky jen jediného exempláře ze všech obdobných přístrojů.

    Ciceronův postřeh o Arátově představě nebeské klenby jako mechanického soukolí jistě reflektuje obecné povědomí, které muselo být antickým myslitelům vlastní. Protože takové představy jsou srozumitelné i dnešnímu člověku, je snadné si představit, že se v mysli lidí přenesly až do dneška, byť se hmotný důkaz takového způsobu myšlení dochoval jen v jediném, neúplném exempláři. Nadto je zřejmé, že obrovská suma vědomostí, potřebná k sestavení tak sofistikovaného přístroje, jaký mechanismus představuje, mu sela vznikat a tříbit se po mnoho generací, musela být výsledkem dlouhodobého teoretického bádání i praktického ověřování, které jistě nevyústilo v sestrojení jen jediného, unikátního přístroje. V abstraktní matematice a matematické astronomii byla řecká věda velmi pokročilá a podobná zařízení, jak je vidět, byla schopna i konstruovat.

    Modifikaci Priceovy rekonstrukce představil v devadesátých letech minulého století Allan George Bromley z univerzity v Sydney. Založil ji na výsledcích nového, přesnějšího rentgenového výzkumu (šlo o lineární rentgenovou tomografii), který uskutečnil spolu s Michaelem Trevillianem Wrightem (Science Museum a Imperial College Londýn). M. T. Wright vyvinul speciální tomograf, umožňující získat dvojrozměrné průřezy mechanismem. Bromley však bohužel v roce 2002 předčasně zemřel, takže M. T. Wright pokračuje v práci sám a sklízí za ni velké uznání. Svůj model návrhu konstrukce a funkce přístroje, vycházející zčásti z platné Priceovy představy, předložil a dosavadní hypotézy a názory na mechanismus rekapituloval např. v září 2002 na pravidelném každoročním sympoziu Komise pro vědecké přístroje (Scientific Instrument Commission, SIC) při Mezinárodní unii pro dějiny a filozofii vědy (International Union for the History and Philosophy of Science, IUHPS) v Athénách.

    Podle něj největší kotouč přístroje nesl na středové ose osm ručiček: pro Slunce, Měsíc a pro pět v antice známých planet; poslední ručička byla kalendářní a ukazovala rovnoměrný čas. Konjekturální doplnění nedochovaných částí přístroje je podle M. T. Wrighta ve shodě jak s existujícími fragmenty přístroje, tak s popisy obdobných zařízení nalezenými v soudobé literatuře. M. T. Wright také vyslovil teorii, že Měsíc se vzhledem k Slunci na přístroji patrně pohyboval nerovnoměrným pohybem, tak jak jej definoval další významný obyvatel dávného Rhodu Hipparchos. Měsíc přitom prostřednictvím otáčejícího se zpola postříbřeného míčku ukazoval i své fáze – tak jak to známe z pražského staroměstského orloje. (Podle určitých náznaků lze soudit, že podobně komplexní přístroje a zařízení z ozubených koleček, jako je antikythérský mechanismus, snad mohla existovat v arabském světě kolem 10. století n. l. V západní Evropě se ovšem první mechanické hodiny začaly objevovat až ve 14. století: sestrojil a popsal je v opatství St. Albans Richard z Wallingfordu nebo v Itálii Giovanni de’Dondi. Na ně pak navázaly orloje evropských měst, mezi nimi i pražský orloj na Staroměstské radnici ze začátku 15. století.)

    Wright zcela popírá starší kontroverzní názory, které tvrdí, že antikythérský mechanismus mohl sloužit k navigaci. Podle Wrighta i obecného konsenzu nebyly totiž navigační přístroje, zjišťující polohu plavidla podle hvězd, ve Středomoří příliš běžné, protože obvyklé trasy vedly podél pobřeží a plavba byla založena především na zkušenosti.

    Dnes se historikové vědy přes dílčí nesrovnalosti jednotlivých dosavadních teorií shodují na tom, že mechanismus z Antikythéry byl vědeckým přístrojem, s jehož pomocí bylo možno počítat a znázorňovat známé astronomické jevy, zvláště fáze Měsíce a planetární pohyby. V každém případě je to nejucelenější vědecký předmět, který se ze starověku zachoval.

    Zájem badatelů o mechanismus se v poslední době, kdy také vznikly nejkomplexnější výklady přístroje, stále stupňuje.
    Poznatky a výsledky nejnovějších výzkumů New York Times otiskly 29. listopadu 2006 popularizační článek Johna Nobla Wilforda s provokativním názvem An Ancient Computer Surprises Scientists (Starověký počítač překvapuje vědce). Nejde tentokrát o „novinářskou kachnu“, ale o informace z mimořádně cenného výzkumu jedinečné památky, o němž už nějakou dobu prosakovaly kusé informace.

    The Antikythera Mechanism Research Project (Výzkumný projekt antikythérského mechanismu) je oficiální název mezinárodního badatelského programu, na jehož realizaci se podílejí Britové, Řekové a Američani. V čele projektu stojí matematik Tony Freeth a astronom Mike G. Edmunds z univerzity v Cardiffu (ve Walesu). Řecký tým je složen jak z odborníků na exaktní vědy (Janis Seiradakis, Xenofon Moussas, Janis Bitsakis a další) z univerzit v Athénách a Soluni (Thessaloniki), tak na filologii a paleografii (Agamemnon Tselikas). Americká firma Hewlett Packard pak sestrojila speciální scanner o hmotnosti dvanácti tun, vyvinutý jen pro účely prosvícení této významné památky. Unikátní přístroj byl smontován přímo v Národním archeologickém muzeu v Athénách, kde v roce 2006 proběhla všechna měření, protože příliš křehké bronzové fragmenty přístroje nesmějí opustit zdi muzea. Mechanismus z Antikythéry byl podroben výzkumu metodou trojrozměrné rentgenové tomografie na zmíněném speciálně sestrojeném přístroji s velmi vysokou rozlišovací schopností. Týmu badatelů se tímto způsobem podařilo především odhalit, že zkorodované části přístroje jsou pokryty mnohem větším množstvím nápisů, než se dosud podařilo rozlišit. Nápisy jsou nyní z devadesáti pěti procent rozluštěny a pomohly určit skutečné funkce součástek celého soukolí. Lze tedy říci, že základní funkce mechanismu jsou dnes již známy. Jde o soustavu pěti ciferníků na líci i rubu přístroje, pohyblivých ručiček (ukazatelů) a soustavy převodových sedmatřiceti ozubených koleček (z nichž třicet se zachovalo), poháněných kličkou.

    Tony Freeth a Mike G. Edmunds své výsledky zveřejnili 30. listopadu 2006 v časopise Nature. Potvrdili, že mechanismus je astronomickým analogovým počítačem, určeným k předpovědím postavení nebeských těles na obloze. Na jeho přední straně byly kruhové stupnice solárního cyklu a zvěrokruhu spolu s ukazateli postavení Slunce a Měsíce, včetně lunárních fází. K tomu se vztahují i nápisy na přístroji, které potvrdily Wrightovu teorii, že soukolí mechanickým způsobem znázorňovalo nerovnoměrný pohyb Měsíce po nebeské dráze, způsobený její elipticitou (tak jak to teoreticky zdůvodnil Hipparchos). Mechanická realizace této teorie na přístroji z něj činí předmět neočekávaně vysokého stupně technických dovedností dané doby. Podle svědectví nápisů lze hypoteticky soudit, že tato strana přístroje zobrazovala i planetární pohyby a také východy a západy vybraných důležitých hvězd.

    Na zadní straně mechanismu určovaly dvě spirální stupnice další dva významné astronomické cykly: Metónův cyklus a saros. Metónův cyklus je perioda devatenácti let, skládající se z 235 synodických měsíců; pojmenována byla po astronomovi Metónovi. Čtyři Metónovy cykly dávají dohromady jeden cyklus Kallippův. Ten pak je periodou sedmdesáti šesti let, během níž se opakuje celkem 940 synodických měsíců. Pojmenován byl podle svého objevitele astronoma Kallippa z Kyziku. Saros je perioda přibližně osmnácti let, během níž se Slunce, Měsíc a uzly jeho dráhy vrátí do výchozí pozice; tři cykly sarosu přitom dávají jeden cyklus zvaný exeligmos. Znalost tohoto cyklu je důležitá pro předpovědi zatmění. Některé cykly byly patrně objeveny v Mezopotámii a Babylonu a řecká věda je později převzala. 1)

    Je tedy zřejmé, že obě strany přístroje přinášely komplexní informace různé povahy: lunisolární kalendář byl pro staré civilizace velmi důležitý, protože určoval dobu zemědělských prací a stanovoval období náboženských svátků. Na zatmění a pohyby planet se nahlíželo spíše jako na znamení přinášející určitá poselství, jejichž význam bylo třeba dešifrovat, poklidné pravidelné opakování různých astronomických cyklů pak vnášelo filozofický klid a nadhled do nejistého a tvrdého života tehdejších lidí.

    Detailní zobrazovací metody tomografie pomohly odkrýt více než dvojnásobek dosud známých nápisů na přístroji, takže jsou po dvou tisíciletích opět čitelné. Zatímco Price s větší či menší přesností rozeznal 923 písmen, nová metoda spolehlivě odkryla 2160 velmi jemně provedených liter, z nichž některé jsou velké jen dva milimetry. Části textů jsou dokonce stranově obráceny: korodovaná písmena se totiž obtiskla do desek, které na nich ležely. Nápisy jsou vůbec to nejcennější, co se na mechanismu dochovalo, byť bohužel žádný z nich neobsahuje jméno konstruktéra mechanismu. Důležitý je zvláště ucelený text na rubu přístroje, který přináší jakýsi „návod k použití“ a popis jednotlivých částí mechanismu. Jiný rozsáhlý zlomek textu (dosud považovaný za zcela nečitelný) je na fragmentu G: týká se měření vzdáleností planet. Rozborem typů písma staré řečtiny dospěl emeritní ředitel Epigrafického muzea v Athénách Haralambos Kritzas k nové dataci přístroje: mechanismus musel vzniknout již mezi léty 150–100 př. n. l. Protože se předpokládá, že loď s nákladem skutečně vyplula z Rhodu, badatelé týmu spekulují o tom, že vliv na konstrukci přístroje mohl mít sám Hipparchos, který na Rhodu žil v letech 140–120 př. n. l., ještě před Poseidóniem.

    V souvislosti s novými poznatky o mechanismu z Antikythéry se koncem roku 2006 konala v Athénách mezinárodní konference s názvem Decoding the Antikythera Mechanism – Science and Technology in Ancient Greece (Rozluštění mechanismu z Antikythéry – Věda a technika ve starověkém Řecku). Hlavní aktéři projektu na ní zveřejnili nově získaná data, která se však ještě nejméně rok budou vyhodnocovat a zpracovávat. Potěšitelný je však plán autorů týmu, o němž účastníky konference informoval Alexandros Argyropoulos: na závěr projektu má být připraven virtuální trojrozměrný model mechanismu provázený počítačovým programem. V blízké budoucnosti bude vystaven na internetu a umožní všem badatelům přímý přístup jak k funkční simulaci mechanismu, tak ke všem datům, která tým projektu novými metodami získal (prezentace projektu a jeho výzkumného týmu, obrazová dokumentace přístroje a také abstrakty z athénské konference jsou prozatím dostupné na adrese: www.antikytheramechanism.gr).
    ZDROJ S POUŽITOU LITERATUROU A ODKAZY:
     Analogový počítač z vraku antické lodi
    http://www.vesmir.cz/clanek/mechanismus-z-antikythery

     Antikythera Mechanism Part 1: by Nature Video

    Antikythera Mechanism Part 2: by Nature Video

     Virtual Reconstruction of the Antikythera Mechanism (by M. Wright)




    SOUVISEJÍCÍ:
    Hvězdářství - střední Babylónie


    AKTUÁLNÍ PŘÍSPĚVKY:
    http://hravje.blogspot.dk/