Autopatie je nová celostní metoda harmonizace organismu. V podstatě
jde o použití vlastních tělesných tekutin či tkání pacienta při
odstraňování potíží jeho těla i mysli. STEJNÉ LÉČÍ STEJNÉ Léčivé
účinky vlastní moči byly známy v Indii již dávno.
Také autovakcíny, používané třeba při léčbě alergií, působí na tomto
principu. Zcela novou kvalitu však přinesl Hanhnemannův vynález
homeopatického ředění substancí. Generace homeopatů totiž potvrdily, že
zvláštním způsobem vysoko ředěná látka může výrazně zvýšit své léčivé
schopnosti, ba že může léčit v takovém stavu i ta látka, která v surovém
stavu žádné léčivé účinky nemá. Někteří američtí homeopaté
devatenáctého století doporučovali homeopaticky potencované, vysoko
zředěné lidské sekrety podle pravidla „equalia equalibus curantur“,
stejné léčí stejné. Známý homeopatický lékař J.H. Allen z Indiany
například vyjádřil v roce 1894 názor, že léčba stejného stejným „není
ničím jiným než nejvyšší fází similima v tom nejvyšším slova smyslu."
Místo aby bylo léčeno „podobné podobným“, což je základ homeopatie,
léčilo se tedy také stejné stejným. Je však třeba říci, že použití
„stejného“ bylo zaměřeno v historii homeopatie převážně symptomaticky,
podle názvů a projevů lokálních nemocí a k celostní léčbě mělo většinou
hodně daleko. Jeden z nečetných záznamů minulosti o autopatické léčbě
nám zanechal francouzský klasický homeopat Julian v knize Nosodes.
Popisuje, že na dovolené, kde (jak omluvně vysvětluje) neměl k
dispozici žádné léky, byl povolán k muži s ošklivým oparem. Píše: "Léze
byla umístěna na levé straně tváře. Puchýřky a vředy se šířily na čelo,
tvář a horní ret, sliznice levé nozdry a horní část patra byly také
postiženy, stejně jako oteklé levé oční víčko s puchýři a spojivka."
Měl horečku 38.8 o C a puls zrychlený. Nemocný trpěl nespavostí,
zvracením a silnou bolestí hlavy. Dr. Julian připravil preparát z výtoku
z vředu na patře. Potencoval jej ve vodě na 6. centesimální, čili
velmi nízkou potenci, poslední potenci smísil s lihem. Tento preparát
podával zpočátku každou půl hodinu. Nejdříve se bolesti zvýšily, ale
druhý den již ustupovaly, zvracení přešlo a vrátil se dobrý spánek. Již
druhý den se opar zmenšil na polovinu a zmizel otok. Za několik dní
zbyly jen zdravě vypadající strupy. TŘINÁCTÁ KOMNATA HOMEOPATIE
Velmi zajímavá je také zmínka francouzského lékaře Bon Hoa v článku o
Carcinosinu pro British Homoeopathic Journal (česky v časopise
Homeopatie). Jeho poznámka má pro tuto tematiku zcela typicky jen jednu
větu: "Některým pacientům, kteří reagovali na Carcinosin, ale jejichž
zlepšení trvalo jen krátce, byla ku prospěchu auto-izopatie, kdy podávám
jedinou dávku Faryngeální hlen 30." Tato věta by si, když se nad ní
zamyslíme, zasloužila rozvést do tlusté a úctyhodné knihy, která by
mohla přinést mnoho prospěchu nemocným. Naznačuje totiž, že potencovaný,
patrně obyčejný nepatologický vlastní hlen, přinášel celostní efekt na
zdraví patrně většině osob, které jej užily. Avšak -- ještě nikdy v
historii homeopatie až dosud (jak napovídají zdroje jako software
Reference Works nebo internet) nebyla v žádné práci, ať knižní či
časopisecké, autopatie soustavně pojednána. Zmínky o ní jsou vždy jen
kusé. Vždy tvořila jakousi třináctou komnatu homeopatie, kam se
vstupovalo jen opatrně a tajně. Je otázka, zda příčinou bylo to, že s ní
až dodnes nikdo neměl systematickou zkušenost, že nebyla atraktivní
výrobcům léků ani vydavatelům knih, že se zdála ve stoletích technické
složitosti a komplikovanosti až příliš jednoduchá, nebo že nebyly
správně použity zásady celostní léčby a proto docházelo k omylům a
selháním. Možná to byly právě tyto vlivy, které bránily lidem, aby
vyřešilili své chronické problémy – a možná i nějaké další důvody, nebo
zcela jiné. Na tom nezáleží. Postačí, když řekneme, že nyní, na začátku
Vodnářského věku a 21. století, konečně uzrála doba k tomuto nesmírně
efektivnímu způsobu zlepšování zdraví, dávajícímu dříve zcela netušené
možnosti. Jedním z podstatných technických důvodů, proč nemohla být
autopatie široce používána, byla vždy obtížná dostupnost preparátů,
vyrobených z vlastních tělesných tekutin osoby, která měla být
uzdravena. Autopatické preparáty z krve vyrábělo jen velmi málo
lékáren v Anglii i jinde, a to se značnými omezeními. Např. v londýnské
Ainsworths Pharmacy mi řekli, že mají dlouhou tradici ve výrobě těchto
preparátů pro veterináře a jejich klienty. Sdělili mi rovněž některé
své dlouholeté zkušenosti, například, že potence (stupeň ředění)
preparátu má být pokud možno vysoká. Avšak – tyto preparáty nemohou
zasílat za hranice, patrně v souvislosti se zpřísněnými pravidly ohledně
virové bezpečnosti. O tom, že se tato léčba potencovanou vlastní
tělesnou tekutinou v Anglii již dlouho úspěšně praktikuje u zvířat,
svědčí i zmínka (opět stručná) ve Veterinární homeopatii Dr. Macleoda.
Homeopatie se zabývá hledáním takové substance v přírodě, např. v tělech
rostlin a živočichů, která (povýšená specifickým ředěním vodou do
jemnohmotné sféry) co nejvíce rezonuje s jemnohmotným (dle materialistů
nehmotným) vibračním organizačním systémem, nadřazeným mysli i
hmotnému tělu, Hahnemannovou dynamis, Kentovým a Swedenborgovým
vnitřním člověkem. Substance, rezonující s tou jemnou kreativní částí
člověka, která v každém okamžiku života průběžně vytváří a formuje mysl
i hmotné tělo a jejíž porucha znamená nemoc a zvýšené utrpení. Čím je
substance svou frekvenční charakteristikou blíže k pacientovi, tím
úspěšnější je celostní léčba. Logicky z toho vyplývá, že vezmeme-li
substanci nikoliv z hada (Lachesis) či ropuchy (Bufo), nebo z cizího
lidského těla ( Psorinum, Carcinosinum, Medorrhinum atd.), ale přímo z
pacientova těla, a povýšíme ji ředěním vodou do jemnohmotné sféry, bude
rezonance kreativního centra ( dynamis) s preparátem stoprocentní a je
více než srovnatelná s působením velmi přesně vybraného homeopatického
léku. PŘÍKLAD Z PRAXE Pětatřicetiletý štíhlý muž se strupovitou
tváří pokrytou velkými zarudlými a místy mokvajícími fleky. Stejnou
vyrážku odhalil i na prsou, na celých rukách, ramenech a zádech.
Chronický ekzém svědil a nutil ke škrabání, občas se z těch intezívních
nepříjemných, bolestných a nikdy nepřecházejících pocitů vyvinula
zimnice s třesem. Řekl mi, že se to zhoršuje jakýmkoliv, i drobným
psychickým stresem. Lékaře s touto potíží navštěvoval již od útlého
dětství. Po pubertě zažil několik let bez ekzému, zato však se
zhoršenou sennou rýmou, ale od dvaceti sedmi let byl opět nucen stát se
klientem kožní kliniky. K tomu se v posledních letech přidružily
bolesti v pravém podžebří -- lékaři zjistili špatnou funkci žlučníku.
Žlučník bolí stále častěji, zejména po česneku, tučné stravě nebo po
přejedení. Mívá i velké záchvaty, které jej vyřazují na čas z běžného
života. Jeden proběhl tři dny před návštěvou u mne. Při záchvatech má
křeče v břiše, bolest kolem celého žaludku, nadýmání, průjem a k tomu
zvýšenou teplotu, posledně to bylo 37,6 C. Poté, co si doma s použitím
zvláštní lahvičky vyrobil a jednorázově užil autopatický preparát z
vlastní sliny o potenci C 200, stalo se toto: v prvním týdnu po užití
se ekzém nepatrně zhoršil, v dalším týdnu ustoupil na obličeji. Po
třech měsících přišel opět na kontrolu a oznámil, že už je delší dobu
bez ekzému, který mírně přetrvává jen v loketních jamkách. Žlučník jej
celou tu dobu nebolel, jen občas o něm ještě trochu ví při dietní chybě.
Za dalšího půl roku byl zcela bez jakýchkoliv potíží a nedržel žádnou
dietu – tento stav již trvá dva roky při jediném zopakování preparátu ve
vyšší potenci. V současné době již mohu mluvit o stovkách případů
autopatie prováděné potencovanou slinou. Jde o lidi ve věku od dvou
měsíců do 83 let. Vysoké procento případů vykazuje rychlé zlepšování
chronických potíží jakéhokoliv charakteru. Jen velmi málo případů
(odhadem pod deset procent) nevykázalo zřetelnou pozitivní reakci --
pravděpodobně hlavně proto, že měly příliš krátké sledování při
ovlivňování velmi hluboko zakořeněné a zastaralé nemoci, nebo kvůli
velmi hrubé odchylce od návodu při osobní přípravě preparátu. Neznám
žádnou jinou metodu s tak vysokou úspěšností. K tomu je třeba
podotknout, že za mnou, jako za léčitelem, chodí už čtvrt století téměř
výhradně lidé, u nichž konvenční (a často následně i alternativní)
medicína při zvládání jejich dlouhodobých potíží neuspěla. Pacient
vykazuje vývoj jako při předepsání velmi přesně podaného homeopatického
konstitučního léku. Někdy je poznatelné zhoršení v prvních týdnech po
podání, které se mění ve zlepšování. Jindy nastane zlepšování okamžitě.
Zřetelně je možné rozeznat působení v homeopatii ověřených Heringových
zákonů, tj. potíže odcházejí směrem z centra ven, v opačném pořadí
symptomů než v jakém se objevily, a také, u ekzémů, obvykle shora dolů.
Vždy se také po čase začnou objevovat a rychle zase samy mizet některé
staré symptomy. Děje se tak na cestě, na níž organismus prodělává
staré stavy, když se postupně přelaďuje do původní, zdravé frekvence,
schopné konstituovat zdravé orgány. Vývoj je vždy postupný, rychlost
pozitivních změn hodně záleží na tom, jak dlouho daný člověk potížemi
trpí a v jakém je celkovém stavu. Obecně lze snad říci, že na jeden rok
trvání problému připadá minimálně jeden měsíc pozitivního vývoje, než se
radikálně zlepší. SLINA NESE CELOU INFORMACI Opakování léčby se
děje výhradně při zaznamenání příznaků relapsu, tedy navracení symptomů
zpět k startovnímu špatnému stavu. Při známkách prvního poklesu je včas
podán ve vyšší potenci, čímž je opět nastolena cesta vzhůru k harmonii a
zlepšování potíží. Pro včasné rozpoznání relapsu si klient vede
poznámky o svém celostním vývoji, zahrnující nejen pozorovaný a
pociťovaný vývoj fyzických problémů, ale i mysli, emocí a dojmů a
životní pohody. Poznámky předkládá při kontrole u poradce, nebo se,
podle svých poznámek, kontroluje sám. Vývoj ovšem vždy probíhá
kolísavě, a tak vyžaduje opakování léčby (preparátu) specifické
znalosti, zejména v případech, kde jde o složité nebo vážné stavy.
Předpokladem k tomu, aby tato metoda mohla být úspěšně a standardně
používána, je zvládnutí správného postupu pro přípravu osobního
autopatického preparátu z vlastní sliny. Předávám svým klientům
speciální skleněný nástroj (nazval jsem jej Autopatická lahvička
harmonie) a s ním asi stránkový návod, jak jednoduše, vlastními
prostředky a přitom spolehlivě, dosáhnout potence vlastní sliny s
použitím čisté vody. Podání je vždy jednorázové. Minimální doba
působení jediného podání byla zatím tři měsíce i při užití nejnižší
potence. Maximální pozorovaná doba pozitivního vývoje po jediném podání
zatím přesahuje 18 měsíců. Užije se jednorázově čerstvý preparát
okamžitě po skončení ředění. V lahvičce harmonie probíhá potencování na
průtokovém, tzv. fluxním, principu, používaném v homeopatii již přes
sto let. Průkopníkem této metody byl Američan Dr. Bernhard Fincke,
který jí ve své laboratoři produkoval i nejvyšší potence. Významný
homeopat Dr. Kent o jeho lécích prohlásil, že je na ně "vždy
spolehnutí". Průtokové ředění užívají i někteří současní známí výrobci,
protože s sebou přináší četné výhody a zvyšuje kvalitu preparátu. Pro
dosažení velmi vysokých potencí je možné postavit lahvičku harmonie pod
vodovodní kohoutek opatřený běžným kuchyňským uhlíkovým filtrem a
dosáhnout během deseti minut velmi vysokých potencí 1M (C 1000) a během
100 min. dokonce10M (C 10 000). Čím vyšší je potence, tím hlouběji
zasahuje jádro problému. Lahvička harmonie je určena pro jednorázové
použití, aby při opakovaném použití nemohlo dojít k tzv. „křížové
kontaminaci“ , smíšení frekvencí staré a nové potence. Z přípravy
homeopatických léků je totiž známo, že sklo uchovává potenci, byť bylo
zbaveno potencované kapaliny. Proto se i v homeopatických výrobnách
používá vždy nové sklo. Vhodné je začínat působení s potencemi do C 200
a při opakování preparátu potenci zvyšovat na dvojnásobek zvýšením
objemu vody. Potence C 40 je pro zahájení harmonizace naprosto vhodná i
u lidí nad 80 let s mnoha chronickými potížemi. Po jednorázovém podání
nastává dlouhodobá pozitivní reakce, pozoroval jsem zatím nejméně tři a
nejvíce devatenáct měsíců, po které se organismus vyvíjel postupně
vlastními silami ke zdraví, bez potřeby dalšího opakování preparátu. K
potencování doporučuji zásadně vlastní sliny klienta, i když stejně tak
by mohlo jít o moč, hlen, slzy, mateřské mléko či jinou, mikroorganismy
nadměrně nekontaminovanou a relativně zdravou tělesnou tekutinu,
nesoucí frekvenční otisk celku. Vhodnost sliny podtrhuje to, že vzniká
mezi hrdelní čakrou a čakrou třetího oka, čili vysoko v jemnohmotném
energetickém systému člověka. Proto je dobrou spojnicí mezi jemnohmotnou
organizační sférou, nacházející se „nad“ sedmou čakrou, a lidským
tělem. Poté, co jsem opustil používání moči a dalších tělesných tekutin
ve prospěch sliny, jsem zpozoroval pronikavější působení. Slina nese
informaci o celé vibrační struktuře systému těla a mysli. JDE O
SPIRITUÁLNÍ METODU Odborné poradenství při autopatické harmonizaci je
nutné zejména v případech vážných a dlouhodobých poruch. Nemocný
potřebuje průvodce na nejednoduché cestě k uzdravení a volba vhodné
potence i sledování případu s cílem podat preparát hned na začátku
případného relapsu vyžadují znalost metody a specifického vývoje po
podání. Proto pořádám v Praze na téma autopatie zvláštní kurzy.
Autopatie není homeopatie, přestože z ní jednoznačně vyrůstá. Nehledá
similimum (lék podobný) a nepoužívá homeopatické léky. Má filozofii
vycházející z myšlenek Hahnemanna, Swedenborga a Kenta. Při úvahách o
autopatii mi hodně pomohlo studium buddhistického kánonu. Buddhisté vidí
veškerý svět jevů včetně hmoty jako systém mentálních
vysokofrekvenčních vibrací. Povýšením vlastní hmotné substance (sliny)
do jemnohmotné, nadřazené sféry, která je vůči nižším frekvenčním sférám
původní, vůdčí a kreativní, je na principu rezonance posílena slábnoucí
kreativní sféra jedince a ta obnovuje v těle organizaci a pořádek.
Neléčí ani lahvička harmonie, ba ani nehmotný preparát. Léčí výhradně
spirituální organizační sféra, dynamis. Proto jsem přesvědčen, že
podobně jako homeopatie v původním Hanemannově a Kentově pojetí, je
autopatie čistě spirituální metodou a musí být chápána jako spirituální
cesta k duchovnímu osvobození, jejímž vedlejším logickým produktem je
i postupné zlepšování v hmotné a mentální sféře. Autopatie může být
použita i jako podpůrná metoda a neinterferuje s žádnými chemickými či
jinými hmotnými preparáty. Jinou léčbu nenarušuje a nezpozoroval jsem,
že by naopak mohla být vážně narušena např. užíváním chemických léčiv.
Zatímco chemický lék působí jen v materiální sféře, autopatický preparát
ovlivňuje to opravdu podstatné: spirituální či jemnohmotnou dimezi
člověka. Mezi pozitivními účinky na mentální a hmotné úrovni jsem
pozoroval u svých klientů výrazné zlepšení či úplné uzdravení
chronických potíží, jako bolestí hlavy, dušností, ekzémů, alergií,
chronické únavy, poruch ledvin, jater, kloubů, střev, žlučníku,
odstranění chronického strachu, úzkosti, nespavosti, srdečních arytmií
atd. Škála léčitelných problémů pravděpodobně zahrnuje veškeré lidské
utrpení, které vždy vyplývá z poklesu centrální frekvence jemnohmotného
organizačního centra v člověku – a tím z postupného rozpadu zdravých
původních struktur mysli a těla. Preparát může vrátit na principu
rezonance toto jemnohmotné centrum do jeho původního harmonického stavu,
v jakém bylo před počátkem všech nemocí. To pak samo postupem času
zjednává pořádek podle svých vlastních možností a preferencí.
Samozřejmě, někdy jsou orgány silně změněny a životní síla je již slabá –
i tady je ale možné dosáhnout určitých zlepšení. A pak je tu náš skrytý
vnitřní stav. Každý máme své skladiště nečistot a překážek, kterému se
někdy říká karma. Proto u někoho pozoruji přímo bleskovou úzdravnou
reakci, zatímco u jiných se to jaksi vleče ... Je to metoda dostupná
každému a vhodná jak pro odbornou poradenskou praxi, tak, zejména u
lehkých chronických či akutních problémů, i k samoléčbě. Nevyžaduje
žádnou schopnost diagnostikovat nemoci či určovat léky. Pod vlivem
autopatického preparátu vše zařídí nehmotná řídící složka organismu. Je
však nutné znát, jakými cestami působí „životní síla“, jaký je řád
vývoje po užití vysoko potencované sliny. Proces harmonizace je často
dosti složitý, mohou se vyskytnout i krize a především relapsy, tj.
upadání do původního stavu ve chvíli, kdy účinnost preparátu začíná
mizet. Základním úkolem poradce pak je vystihnout vhodný okamžik
k podání další, vyšší potence vlastní sliny. KDY POMÁHÁ AUTOPATIE?
Pokud chápeme autopatii jako doplňkovou metodu, pak přichází v úvahu
všude tam, kde se případ nevyvíjí pod vlivem homeopatických léků
optimálním způsobem, nebo tam, kde je obtížné nalézt přesný
homeopatický lék, například u kojenců, apod. Také tehdy, když je,
z nejrůznějších důvodů, pacient závislý na velkém příjmu chemických
léků. Při autopatii nebyl zpozorován podstatný rozdíl mezi vývojem lidí
závislých a nezávislých na lécích. Jsou případy, např. při
bronchiálním astmatu, kdy mohly být běžné léky vysazeny s klidným
svědomím až poté, co byla potíž autopaticky odstraněna. Pokud je
autopatie použita jako základní metoda, má nejširší rejstřík možností
při zlepšování a odstraňování dlouhodobých problémů. Osvědčila se např. i
při zvládání akutních horečnatých potíží – k podstatné úlevě docházelo
obvykle do 24 hodin po užití vysoko ředěného preparátu z vlastní
sliny. Autopatie je málo prozkoumaná metoda, donedávna praktikovaná jen
náhodně, na základě neutříděných a částečných znalostí. Teprve
začátek Vodnářského věku nám dává poznat netušené možnosti, spočívající
ve využití vlastností čisté vody při přenosu jemnohmotné informace,
zakódované v našich vlastních tělech. Informace, která oslovuje
spirituální sféru člověka, nastoluje harmonii a mírní utrpení.
Ekologická Medicína
Podstata autopatie i homeopatie - jsou nejmenší elementární částice a jejich energie. Přesto, že mnoho i skvělých léčitelů a přírodních lékařů s úspěchem hovoří jazykem více spirituálním a lidovým o účincích a způsobech přírodní medicíny, fyzika elementárních částic, kvantová fyzika odkrývá, krok za krokem, fakta. Nejmenší energetické částice "všeho, jsou pokládány - superstruny, nebyly, díky matematické neprůkaznosti (což bývá značně zavádějící argument), prokázány, pouze vydedukovány. Z nich jsou složeny nejmenší elementární částice energie - fotony a hmoty - kvarky. Ve Starověké Číně - energie hmoty - jin a energie - jang.... Více, zase jindy. prof. Luděk Janouch.
Žádné komentáře:
Okomentovat