Stránky

▼

pátek 27. července 2012

STAROVĚKÉ A ZTRACENÉ CIVILIZACE,PODZEMNÍ MĚSTA

SINTRA.PORTUGAL

  ****************************************************

MYSTERIÓZNÍ JESKYNĚ V CHUA-ŠAN

*Podzemní město objevené v čínských horách Chua-šan bývá přirovnáváno k pyramidám, Noemově arše či k záhadě Bermudského trojúhelníku. Nádherné jeskyně jsou vytesané lidskou rukou.

http://pravdu.cz/zahada/mysteriozni-jeskyne-v-chua-san-osmy-div-sveta

**************************************************

DERINKUY-TURECKO

http://www.national-geographic.cz/detail/obrazem-podzemni-mesta-v-turecku-zachranovala-civilizaci-24446/

FOTOGALERIE : http://www.national-geographic.cz/fotogalerie/podzemni-mesto-1411/24446

****************************************************

Prehistorická podzemní města

Autor : F. Javůrek. O nedávné historii Země máme jen kusé informace, ovšem o prehistorii této planety nemáme informace žádné. Proto je nanejvýš obdivuhodné a pro nás nepochopitelné, když se objeví natolik technicky vyspělá díla z pradávné minulosti, jako jsou například nedávno archeology objevená podzemní města v Turecku.
Podzemní civilizace ?
Z několika velmi starých "písemností", ale i ústně předávaných legend a v neposlední řadě i Bible, se dozvídáme, že v dávné minulosti na naší Zemi existovala i civilizace, která se uchýlila k životu v podzemních městech. Podle jedné legendy to bylo ze strachu před návratem legendární planety Nibiru, jejíž návrat k Zemi po extrémně elipsoidní dráze vždy zpustošil život na Zemi. Podle druhé legendy to bylo z důvodu zvyšující se nesnášenlivosti, agresivity a neustálého válčení jiných národů žijících na Zemi. V každém případě těmto legendám věřili jen skalní zastánci záhad. Ostatní tvrdili, že v dobách "předbiblických" by rozhodně nebylo technicky možné taková města vybudovat. Ať tak, či onak, donedávna to byly jen nepotvrzené legendy, o nichž bylo možné jen spekulovat.
Podzemní města v Turecku
V Turecku u Derinkyu bylo archeology objeveno podzemní město, kde v mnoha poschodích, sahajících hluboko pod zemský povrch, žilo podle zjištění asi 20.000 obyvatel. Vzhledem k tomu, že šlo o velmi propracovanou infrastrukturu, je celkem jisté, že se jednalo o trvalé osídlení podzemí, nikoliv nějakou improvizaci. Byly objeveny velké společenské prostory, celé kompletní bytové jednotky s obývacími pokoji, ložnicemi, a kuchyněmi, dále stáje pro dobytek, vinné sklepy, obchody, dokonce i vodárenské nádrže. Doposud bylo archeology objeveno 13 poschodí. Jednotlivé obytné i servisní úrovně jsou vzájemně propojeny šachtami. Vchody jsou tvořeny velkými těžkými kulatými dveřmi, ( na fotografii jsou vidět v levé stěně ) jež se zavíraly a otevíraly pouze zevnitř, a zvenčí je nebylo možné otevřít. V nejhlubších poschodích byly objeveny studny, skladiště zbraní a dokonce i pohřebiště ! Z těchto úrovní vedly i únikové cesty. Toto město projektovali naprosto dokonalí architekti, protože mysleli i na dokonalou samooběžnou klimatizaci. Doposud archeologové objevili 52 větracích šachet projektovaných tak, že jimi vzduch samovolně cirkuloval takovým způsobem, že byl průběžně obměňován i v nejspodnějších patrech a prostorách.


Další stejně dokonalé podzemní město bylo objeveno v tureckém Kaymakli, ovšem nepoměrně větší. Podle rozlohy a vybavení bylo toto město projektováno pro 1.200.000 !!! lidí. Další zajímavostí je podzemní spojení obou uvedených měst, která jsou od sebe vzdálena 9 km. Avšak nejen tato dvě podzemní města jsou vzájemně spojena, ale i dalších 14 podzemních měst, která již archeologové znají. Takové množství obyvatel se ovšem muselo nějak živit, tedy i pěstovat plodiny. Pokud by je však pěstovali na povrchu, veškerá tato podzemní dokonalost by stratila na významu.
Archeologové přesto soudí, že by města mohla pocházet z počátku letopočtu, kdy by se pod zem zavrtali křesťané před pronásledovateli. To ovšem nebude pravdou. Pokud by to byla pravda, především bychom se to dozvěděli z Bible, která je zatím nejdokonalejším historickým dokumentem, jaký známe. Navíc v těchto dobách rozhodně nebyla technologie, kterou by bylo možné takové mamutí komplexy s veškerou infrastrukturou vybudovat. Další ne nepodstatnou skutečností je to, že by se museli živit, jak jsem uvedl výše, i pěstováním plodin, protože i ustájený dobytek musel žrát, a jiná technologie získávání potravin v počátcích letopočtu rozhodně nebyla. V podzemí se plodiny pěstovat nedaly kvůli nepřítomnosti slunečního světla potřebného pro růst. Povrchovým pěstováním plodin by podzemní město v případě trvalého osídlení ztratilo svůj strategický význam, protože v případě zmíněné katastrofy na povrchu by lidstvo bylo bez jídla, a v případě napadení nepřáteli by je stačilo prostě vyhladovět obsazením vstupů.
O tom, že tato města existovala již dříve svědčí písemnosti od starověkého spisovatele Xenofonta, který o těchto městech psal již v roce 401 před naším letopočtem.
Takže tuto teorii archeologů můžeme s klidem opustit. Ať už byl důvod budování těchto obřích podzemních komplexů jakýkoliv, jeho cílem bylo v každém případě zajistit nezávislost na světě na povrchu. To znamená, že obyvatelé museli mimo vyspělých důlních technologií ovládat i dosud neznámé technologie získávání potravin jiným způsobem, než pěstováním rostlin. A to na počátku letopočtu křesťané neměli.
I my v dnešní technologiemi prošpikované době máme rozsáhlé podzemní komplexy. Ať už se ale jedná o vojenské, či vládní objekty, jsou závislé na pravidelně obnovovaných zásobách potravin, počítaných pro pobyt pouhých několika měsíců. To znamená, že ani dnes by nebylo možné trvalé osídlení těchto objektů bez závislosti na světě na povrchu. Sice se v současnosti rozvíjí možnost pěstování geneticky šlechtěných mořských řas bohatých na minerály a vitamíny, které by bylo možné v takovýchto podzemních objektech pěstovat, ale prozatím je tento výzkum z počátcích.
Podzemní města v Guatemale a Egyptě
Nedlouho poté, co byl před několika lety odtajněn nový typ radaru schopného nahlížet hluboko pod zemský povrch, se vynořila řada ohromujících údajů o důmyslných labyrintech systémů podzemních tunelů v různých částech světa. V jihoamerické Guatemale byly pod mayským pyramidovým komplexem Tikal zmapovány tunely, táhnoucí se v délce plných 800 kilometrů na druhou stranu této země. Badatelé míní, že jejich přítomnost zřejmě vysvětluje způsob, jak mohlo asi půl miliónu Mayů uniknout zhoubným událostem, které decimovaly jejich kulturu. Podzemní radar (SIRA), použitý za stejným účelem v Egyptě před rokem 1978, zaznamenal přítomnost mimořádného podzemního komplexu pod gízskými pyramidami. Opatření, která následně udělal egyptský prezident Sadat, měla za následek tři desetiletí přísně tajných vykopávek podniknutých za účelem vniknutí do tohoto systému a jeho pečlivého prozkoumání. Na nedávném setkání v Austrálii předvedl Dr. Jim Hurtak, jeden z klíčových vědců Projektu Giza, filmový záznam z průběhu prací probíhajících pod názvem KOMORY V HLUBINĚ, uvolněný na konci století.
Udivující záběry odhalují objev rozlehlé podzemní megalitické metropole staré 15 000 let, která se rozkládá v několika úrovních pod gízskou plošinou. Zatímco ostatní badatelé atomového věku hloubali nad skrytou komorou pod levou prackou Sfingy, rozprostíralo se legendární "město bohů" přímo pod nimi. Film kromě podzemních vodních kanálů ukazuje impozantní sály o proporcích našich největších katedrál, zdobených přímo na místě vytesanými, obdobně obrovskými plastikami jako jsou ty v nilském údolí. Životy riskující výzkumníci vybavení světly a kamerami opatrně postupovali v gumových člunech napříč podzemními řekami a přes kilometr široké jezero, aby nakonec pronikli až do zapečetěných komor. Zde byly nalezeny pozoruhodné depozitáře se záznamy a artefakty.
***********************************************************************
Tajemství "Měsíční jeskyně"
Babia hora a tzv. skleněné tunely?
Zápisky kpt. Horáka mají zajímavou souvislost se svědectvím o existenci systému „skleněných tunelů“ v masivu na slovenské straně Babí hory. Opět se pokusíme sledovat události, jak je popsal polský fyzik, profesor Dr. Jan Pajak.
Jak to bylo v šedesátých letech v zimním období obvyklé, toho večera znovu vypadl proud. Seděl jsem se skupinkou lidí u hřejících kamen a naslouchal praskání dřeva. A Vincent začal s vyprávěním.
„Když jsem byl ve tvém věku, jednou večer mi otec oznámil, že se následujícího dne vydáme na dalekou cestu. Druhý den ráno mne udivilo, že místo přípravy na jarmark otec zabalil jen petrolejku, zápalky a zásobu jídla. Moje zvědavost ještě narostla, když jsme se vydali na cestu pěšky a ne jako obvykle žebřiňákem.
Jen co jsme překročili hranice naší vsi, otec, který do té doby mlčel, řekl: ,Vincku, přišel čas, abys poznal tajemství našich předků. Odevzdáváme ho už dlouho z otce na syna. Uchováváme ho v rodině pro případ zlých časů. Kromě mě ho zná jen několik členů rodin roztroušených po jiných vesničkách. Tím tajemstvím je ukrytý vstup do podzemí. Dávej teď dobrý pozor na cestu, protože ti ji ukážu jen jednou. Musíš si ji proto dobře zapamatovat.'
Další cesta probíhala mlčky. Přišli jsme k úpatí hory z české strany. Obě hory leží opodál na východ od slovensko-české hranice. Otec se znovu zastavil a ukázal na skálu ve třetině úbočí té hory. ,Vincku,´ řekl, ,podívej se na tu skálu, protože ta skrývá vstup do podzemí.´
Vyšplhali jsme k ní, ale udivilo mě, že nebyl vidět žádný vchod. Otec se opřel zády o hranu a začal tlačit. Stál jsem tam jako opařený, protože zblízka vypadala skála příliš velká na to, aby se dala odtlačit. Nezahálej! Pomoz mi ji odtlačit! Přiskočil jsem, zatlačil, skála se zatřásla a po počátečním odporu se odsunula až podivuhodně lehce. Objevil se otvor tak velký, že by jím mohl projet i vůz. Otec zapálil petrolejku, a pak zatlačil skálu na původní místo tak, že úplně zakryla vstup. Vyrazil do tunelu, který začínal hned za skálou a vedl strmě dolů. Tunel byl obrovský, vešel by se do něj nejen povoz, ale i celý vlak. Vedl rovně, jako podle pravítka. Měl skoro kruhový průřez, ale byl tak trochu zploštělý. Povrch byl pokrytý jemnými záhyby, jako vyhloubený hrotem obrovského vrtáku.
Stěny se třpytily jako ze skla. Chodba klesala dolů, byla obdivuhodně suchá, ani stopa po vodě stékající po stropě a stěnách. Také jsem si všiml, že naše boty, kráčející po jakoby skleněné podlaze, nevydávaly vůbec žádný zvuk, jaký by člověk očekával při chůzi po skále – ozvěna kroků byla tlumená, jako by byl prostor vyložen nějakým izolačním materiálem.
Po dost dlouhém pochodu tunel vyústil do ohromné komory ve tvaru šikmého válce. Stěny této komory byly skleněné jako stěny tunelu, kterým jsme přišli, ale neměly rýhy. Zato strop byl zformovaný do jakéhosi zvláštního figurálního vzoru, připomínajícího zmrzlý vodní vír. Do této komory ústilo několik tunelů, některé s trojúhelníkovým, jiné s kruhovým průřezem.
Otec položil lampu na zem a na chvilku si sedl, aby si odpočinul, a já si začal prohlížet jeskyni. U stěn, od ústí tunelů, byla podlaha pokryta nějakými předměty, truhlicemi, sudy a také rozmanitými zbraněmi. Viděl jsem součásti rytířské zbroje, kyje, meče, šavle i starobylou střelnou zbraň.
Vzal jsem pušku, abych si ji prohlédl, případně vzal domů, ale otec mě okřikl. Nech ji! To všechno tady musí zůstat na horší časy.
Přisedl jsem si k otci a on začal vyprávět: Tunely, které tady vidíš, vedou do každé země, do každého kontinentu. Můžeš se jimi dostat, kam jen chceš, samozřejmě pokud víš, jak se v nich orientovat. V tomto labyrintu bys mohl lehce zahynout. Proto už naši předci používali návěstí, aby je informovala, který tunel vybrat – pojď, ukážu ti, jak některé značky vypadají.
Vešli jsme do jednoho z tunelů. Tehdy jsem zpozoroval při vchodu do něj množství primitivních obrázků namalovaných černou nebo zaschlou barvou. Otec mi ukazoval obrázek po obrázku a vysvětloval mi jejich význam. Jeden z nich označoval Wawel v Krakově (Královský hrad Wawel v Krakově stojí na vyvýšenině, která skrývá celý podzemní labyrint). Jedna ze zpřístupněných jeskyní se nazývá ,Dračí jáma´ – Smocza jama.
Když mi vysvětloval jednotlivé znaky, najednou se ozvalo dunění, syčení a kovové řinčení. Otec zmlkl a řekl: ,Zpátky, vysvětlím ti to cestou, teď se musíme rychle vrátit.´ Začali jsme tedy rychle stoupat vstupní chodbou, následováni stále hlasitějším duněním a řinčením kovu. Znepokojený otec se často ohlížel za sebe. Když jsme dorazili ke skále u východu, hluk byl tak silný, jakoby tajemný vlak brzdil už skoro za našimi zády. Jakmile jsme byli venku a zavalili otvor balvanem, otec padl úplně vyděšený k zemi. Až po dost dlouhém odpočinku začal znovu vysvětlovat.
Tunely, které jsi viděl, nepostavili lidé, ale bytosti obývající podzemí. Tito tvorové používají tunely k přesunům pod zemí z jedné strany světa na druhou. K tomuto účelu používají i ohnivé létající stroje. Kdybychom na takový stroj v podzemí narazili, nepochybně by nás to spálilo. Naštěstí se ozvěna nese daleko a je dost času, aby se jim dalo uhnout z cesty. Tito tvorové obývají jiné části světa a sem přilétají jen zřídka. Naši předci využívali tunely jako úkryt před nájezdníky nebo k rychlému přesunu na jiná místa. Tolik stará legenda.
(z knihy Tajemství měsíční jeskyně, autor Miloš Jesenský, Robert K. Lesniakiewicz, Allpres 2008) 
 
Události, o nichž píšeme dále, pocházejí z diáře dnes už nežijícího kapitána, doktora Antonína Horáka, z nějž byl do 3 čísla bulletinu National Speeleological Society NSS News z roku 1965 doslovně převzat téměř celý text. Odtud byl přeložen do antologie Jacquese Bergiera „Le livre de l'inexplicable“, vydané v Paříži roku 1972. Autor textu se snažil přimět vědce k pátrání po něčem, co nositel Noobelovy ceny Jacques Bergier nazval „jednou z nejpodivnějších záhad naší planety“ – šachtu prehistorického dolu objevenou v jedné ze slovenských jeskyň.
Včera brzo ráno nás našel Slávek a ukryl nás v jeskyni.
23. října 1944
V sobotu odpoledne ustupovaly zbytky našeho praporu (184 vojáků a důstojníků, z nichž čtvrtina byla zraněna, z toho šestnáct na nosítkách) sněhem po severním svahu. Moje rota tvořila zadní řadu. V neděli za úsvitu na nás ze tří set metrů zahájila palbu dvě 70mm děla. Střetl jsem se s nepřítelem a dostal ránu bajonetem, kulku do levé dlaně a úder do hlavy, který mě vyřadil z boje. Bez kožešinové čepice bych měl určitě rozbitou hlavu.
Probral jsem se, když mne někdo tahal ze zákopu. Jakýsi vysoký vesničan. Třel mi ruce a hlavu sněhem a usmíval se. Pak ten rázný samaritán vzal Jurka. Svlékl mu kalhoty, vytáhl mu ze stehna střepinu a sténajícího ho s holýma nohama položil do sněhu. Martinovi opatrně obvázal hlubokou ránu, která se mu táhla přes celé břicho. Když vyrobil provizorní nosítka, představil se nám jako bača Slávek, kterému patří okolní pastviny. Do tohoto úkrytu jsme se s jeho pomocí dostali za čtyři hodiny.
Odvalil pár balvanů a odkryl úzký otvor, vchod do široké jeskyně. Uložil Martina do kouta, potom se k našemu překvapení pomodlil, všem nám požehnal křížem, i jeskyni, a s úklonou udělal znamení kříže na zadní stěnu, v níž jsem si povšiml jakéhosi otvoru.
Když odcházel, provedl stejný rituál a prosil mne, abych hlouběji do jeskyně nechodil. Šel jsem kousek s ním nasbírat jedlové větve. Řekl mi, že v jeskyni byl jen jednou, a to se svým otcem a dědou. Že je to rozsáhlé bludiště plné propastí, které nikdy ani neměli chuť zkoumat. Že je tam špatný vzduch a určitě tam straší. 
**************************************************************
http://www.crystalinks.com/ancientaircraft.html

METAFYZIKA A VĚDA

http://www.crystalinks.com/directory2.html



  
v

Žádné komentáře:

Okomentovat