HENRI DAVID THOREAU : WALDEN (Kniha poprvé vyšla v roce 1854)
Když jsem pak sbíhal z kopce k rudnoucímu
západu, duhu přímo na rameni, můj dobrý génius jako by mi říkal: Choď si
rybařit a lov daleko široko a den co den – dál a šíř – a bez obav odpočívej u
bystřin a ohnišť! Prost starostí vstaň před svítáním a vzhůru na pouť
dobrodružnou! Poledne ať zastihne tě u jiných jezer, a všude buď doma, kde noc
tě překvapí! Vyrůstej divoce podle své přirozenosti, jak tato ostřice a
kapradí, z nichž se nikdy nestane pícnina! Ať hrom burácí! Že hrozí zničit
farmářovu úrodu? Tobě tu hrozbu neposílá. Protože v lidech není dost
průbojnosti a dost víry, jsou tam, kde jsou: kupují a prodávají a marní život
jako otroci.
Nedokážu rybařit, aniž bych přitom neztratil trochu sebeúcty. Navíc je v této stravě a v masu vůbec cosi bytostně nečistého. Praktickou námitkou proti živočišné stravě byla v mém případě její nečistota; a kromě toho, když jsem si své ryby nachytal, očistil, uvařil a snědl, nezdálo se mi, že by mě nějak vydatně nasytily. Byla to strava chatrná a nepotřebná a stála mě víc, než aby stála za to. Krajíček chleba nebo pár brambor by mi posloužily stejně a obešlo by se to bez nesnází a bez špíny. Odpor k živočišné stravě se nezakládá na zkušenosti, je prostě pudový. Myslím si, že každý, kdo se kdy doopravdy snažil zachovat si své vyšší či básnické schopnosti na vynikající úrovni, byl obzvlášť nakloněn zdržovat se živočišné stravy a vůbec množství jídla jakéhokoli druhu. Je významnou skutečností, doloženou entomology – zjistil jsem to ve spisech Kirbyho a Spence -, že ‚některý hmyz ve svém dovršeném stadiu nepoužívá kusadel, byť jimi byl dokonale vybaven‘; a tito vědci vyhlásili jako ‚obecné pravidlo, že téměř veškerý hmyz v tomto stavu požírá mnohem méně než ve svém larválním stadiu. Žravá housenka, jakmile se promění v motýla… a nenasytná larva, když se stane mouchou‘, se spokojí jednou dvěma kapkami medu nebo jiné sladké tekutiny. Nezřízený jedlík je člověk v larválním údobí; a v tomto stavu se nacházejí celé národy, národy bez fantazie či obrazotvornosti – prozrazuje je jejich obrovský teřich. Není v tom výtka, že člověk je masožravý živočich? Pravda, může žít a také do značné míry žije díky tomu, že požírá jiné živočichy, ale tohle je hanebný způsob obživy – jak by se mohl poučit každý, kdo by si šel chytit králíka do oka nebo odpravit jehně -, a myslím, že lidstvo bude jednou jako svému dobrodinci blahořečit tomu, kdo je naučí uspokojit se s nevinnější a zdravější krmí. Ať už to sám praktikuji jakkoli, nepochybuji o tom, že lidskému rodu v jeho postupném zušlechtění je osudově určeno upustit od pojídání zvířat, právě tak jako divoši přestali pojídat jeden druhého, když přišli do styku s civilizovanějšími kmeny.
Nasloucháte-li sebetiššímu, leč trvalému a dozajista pravdivému našeptávání svého génia, nedbáte, do jakých krajností či dokonce bláznovství vás může zavést. Sebemírnější nepochybná námitka, kterou v sobě zdravý jedinec cítí, nakonec zvítězí nad argumenty a zvyklostmi lidstva. Největší přínosy a hodnoty bývají nejméně oceňovány. Snad ta nejúchvatnější a nejreálnější fakta člověk člověku ani nesděluje. Pravá žeň mého denního života je cosi tak nehmatatelného a nepopsatelného jako barevné nádechy jitra či večera. Je to hrstka zachyceného kosmického prachu, segment duhy, který jsem sevřel v dlani.
Kdož ví, jaký druh života by se vyvinul, kdybychom dosáhli čistoty? Obávám se, že jsme jen takoví bozi a polobozi, božství zkřížené s hovadstvím, opeslá stvoření, a že je sám náš život do jisté míry naší ostudou.
Jak šťastni bychom byli, kdybychom dokázali žít stále v přítomné chvíli a vytěžit něco z každé nepatrné příhody, která nás potká, jako tráva, která na sebe ochotně dává působit i malé kapičky rosy, jež na ni padnou, a nemarnit čas doháněním dávno zmeškaných příležitostí, kterým říkáme plnění povinností.
Měli bychom přece jen častěji vyhlížet přes zábradlí svého plavidla jako zvědaví cestující. Co je nám po Africe – co po Západu? Cožpak naše nitro není na mapě ponecháno bílé, zatímco by mělo být zašrafováno černě jako pobřeží, které už bylo objeveno? Buďte raději průzkumníky svých vlastních veletoků a oceánů, bádejte ve svých vlastních vyšších zeměpisných šířkách. Říkám vám, buďte Kolumbem nových světadílů a světů v sobě, otvírejte nové průplavy ne pro obchod, ale pro myšlenky.
Nejraději se řídím vlastním kompasem – nemíním kráčet v lesku a pompě slavnostního průvodu, na význačném místě, ale pokojně – nechci žít v tomto neklidném, nervózním, rušném, povrchním století, ale v rozjímání stát nebo sedět a nechat je míjet. Co vlastně lidé oslavují?
Raději než peníze, než slávu, dejte mi pravdu. Seděl jsem u tabule, kde byla hojnost jídla a vína i úslužná obsluha, ale upřímnost a pravda tam nebyly; a tak jsem odešel hladový od toho nepohostinného stolu. Zjemnělé společenské mravy, vznešený dům a jeho prostředí, ‚přijímání‘ návštěv, to všecko mi zhola nic neříká. Byl jsem krátce navštívit krále, on mě však nechal čekat v hale a choval se jako člověk, který není schopen být hostitelem. Jistý chlapík v mém sousedství přebýval v dutém stromě. Jeho způsoby byly vpravdě královské. Byl bych udělal lépe, kdybych byl navštívil jeho.
Pokud jde o budoucnost či z hlediska možného, měli bychom žít zcela bez zábran a navenek neurčitelně, s obrysy v tu stranu matnými a mlhavými. Proč vždycky všechno snižujeme na úroveň svých nejtupějších představ a vychvalujeme si je jako něco, co nám dává zdravý rozum?
Jakžtakž se vyznáme pouze v tenké pelikule planety, na které žijeme. Nevíme, kde jsme. A navíc, téměř polovinu času, který je nám vyměřen, prospíme. Přesto se domýšlíme, kdovíjak nejsme moudří a jaký na tom povrchu máme zavedený pořádek. Když se v lese zastavím nad nějakým hmyzem, tu si musím vzpomenout na vyšší Rozum, který stojí nad lidským hmyzem.
Ze svého pokusu v lesích jsem získal aspoň tohle poučení: jestliže člověk zamíří bez váhání tam, kam ho vedou jeho sny, a vynasnaží se žít životem podle svých představ, dosáhne výsledku, s jakým se běžně nesetká. Některé věci hodí za hlavu, překročí neviditelnou hranici a on bude žít, jak žijí svobodné bytosti vyššího řádu. Jestliže jste si vystavěli vzdušné zámky, pak jste nepracovali nadarmo; tam ve vzduchu totiž mají být. A teď je čas, postavit pod nimi základy.
Pro toho, jehož pružné, silné myšlenky drží krok se sluncem, je každý den ustavičným ránem.
David Henry Thoreau se narodil 12. července 1817 v Concordu ve státě Massachusetts jako třetí ze čtyř dětí Johna a Cynthie Thoreauových. Jeho sourozenci byli starší sestra Helen, mladší Sophia a o dva roky starší bratr John. V letech 1828–33 navštěvoval concordskou akademii (Concord Academy) a poté pokračoval ve studiích na Harvard College, kde se věnoval angličtině, řečtině, latině, filosofii, matematice, astronomii, teologii a nepovinně také přírodopisu, mineralogii, anatomii, francouzštině, němčině, italštině a španělštině.
Přestože vedl asketický, víceméně vegetariánský život, nezávislý na většině vnějších zdrojů, byl po nedlouhé době zatčen pro daňový dluh. Thoreau totiž vědomě odmítl finančně podporovat stát, který vede bezdůvodnou válku (tč. s Mexikem). Pobyt ve vězení se pro něj stal základní životní zkušeností a jeho názory se začaly formovat s ještě větší razancí. Ve vězení se stále snažil udržet svou hrdost a přesvědčení o špatnosti války (odmítal daň zaplatit, přestože se mu prostředky dostávaly).
16. ledna 1848 přednášel na téma „Práva a povinnosti jedince vůči vládě“ na concordském lyceu. Jeho projev byl sice omezen, ale o rok později byl text přednášky uveřejněn a přejat i do eseje o Občanské neposlušnosti (1849), který jej navždy učinil známým.
Střídavě si vydělával na živobytí jako učitel, zemědělec nebo jako pracovník v továrně na tužky, jež patřila jeho rodině. Vynalezl rovněž stroj na zjednodušení výroby, a podařilo se mu tak snížit výrobní náklady.
"WALDEN"ke stažení:
http://tracker.cztorrent.net/torrent/henry-d-thoreau-walden/136545
http://www.uloz.to/hledej/?q=Henry+David+Thoreau+-+Walden
knihy:
http://www.srovname.cz/henry-david-thoreau--walden-aneb-zivot-v-lesich/srovnani-cen/k.1343692
http://knihy.hledajici.cz/detail.php?id=4243&action=autor
"TOULKY PŘÍRODOU"
http://www.outdoorguide.cz/thoreau---toulky-prirodou---cetba-na-zimu-1039.html
http://www.youtube.com/playlist?list=PLF90EF9A0507ECC94
Chůze existuje od počátku, stejně jako příroda, do níž se Henry David
Thoreau vracel při svých procházkách. Po určitou dobu trávil chůzí denně
několik hodin a vyhýbal se civilizaci, do níž se pak zase vrátil, poté
co si udělal jasno v některých svých dilematech. Ve své eseji apeluje na své současníky i na nás, abychom se při hledání
otázek na své odpovědi, stali jeho meditujícími bratry – chodci. Je s
podivem, že již tehdy – knížečku esejí „Chůze“ napsal v roce 1861 –
kolem sebe spatřoval problémy, s jakými se potýkáme dnes: lidé se
vzdalují přírodě, upřednostňují pohodlí za každou cenu.Thoreau hovoří o krajině, o jejím utváření člověkem a naopak, o utváření
člověka krajinou. Vypráví o cestách v doslovném i přeneseném významu.
Vznáší mnoho otázek, a na řadu z nich také odpovídá.
LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE
JAN AMOS KOMENSKÝ
http://www.labyrint.cz/cs/
Když jsem pak sbíhal z kopce k rudnoucímu
západu, duhu přímo na rameni, můj dobrý génius jako by mi říkal: Choď si
rybařit a lov daleko široko a den co den – dál a šíř – a bez obav odpočívej u
bystřin a ohnišť! Prost starostí vstaň před svítáním a vzhůru na pouť
dobrodružnou! Poledne ať zastihne tě u jiných jezer, a všude buď doma, kde noc
tě překvapí! Vyrůstej divoce podle své přirozenosti, jak tato ostřice a
kapradí, z nichž se nikdy nestane pícnina! Ať hrom burácí! Že hrozí zničit
farmářovu úrodu? Tobě tu hrozbu neposílá. Protože v lidech není dost
průbojnosti a dost víry, jsou tam, kde jsou: kupují a prodávají a marní život
jako otroci.Nedokážu rybařit, aniž bych přitom neztratil trochu sebeúcty. Navíc je v této stravě a v masu vůbec cosi bytostně nečistého. Praktickou námitkou proti živočišné stravě byla v mém případě její nečistota; a kromě toho, když jsem si své ryby nachytal, očistil, uvařil a snědl, nezdálo se mi, že by mě nějak vydatně nasytily. Byla to strava chatrná a nepotřebná a stála mě víc, než aby stála za to. Krajíček chleba nebo pár brambor by mi posloužily stejně a obešlo by se to bez nesnází a bez špíny. Odpor k živočišné stravě se nezakládá na zkušenosti, je prostě pudový. Myslím si, že každý, kdo se kdy doopravdy snažil zachovat si své vyšší či básnické schopnosti na vynikající úrovni, byl obzvlášť nakloněn zdržovat se živočišné stravy a vůbec množství jídla jakéhokoli druhu. Je významnou skutečností, doloženou entomology – zjistil jsem to ve spisech Kirbyho a Spence -, že ‚některý hmyz ve svém dovršeném stadiu nepoužívá kusadel, byť jimi byl dokonale vybaven‘; a tito vědci vyhlásili jako ‚obecné pravidlo, že téměř veškerý hmyz v tomto stavu požírá mnohem méně než ve svém larválním stadiu. Žravá housenka, jakmile se promění v motýla… a nenasytná larva, když se stane mouchou‘, se spokojí jednou dvěma kapkami medu nebo jiné sladké tekutiny. Nezřízený jedlík je člověk v larválním údobí; a v tomto stavu se nacházejí celé národy, národy bez fantazie či obrazotvornosti – prozrazuje je jejich obrovský teřich. Není v tom výtka, že člověk je masožravý živočich? Pravda, může žít a také do značné míry žije díky tomu, že požírá jiné živočichy, ale tohle je hanebný způsob obživy – jak by se mohl poučit každý, kdo by si šel chytit králíka do oka nebo odpravit jehně -, a myslím, že lidstvo bude jednou jako svému dobrodinci blahořečit tomu, kdo je naučí uspokojit se s nevinnější a zdravější krmí. Ať už to sám praktikuji jakkoli, nepochybuji o tom, že lidskému rodu v jeho postupném zušlechtění je osudově určeno upustit od pojídání zvířat, právě tak jako divoši přestali pojídat jeden druhého, když přišli do styku s civilizovanějšími kmeny.
Nasloucháte-li sebetiššímu, leč trvalému a dozajista pravdivému našeptávání svého génia, nedbáte, do jakých krajností či dokonce bláznovství vás může zavést. Sebemírnější nepochybná námitka, kterou v sobě zdravý jedinec cítí, nakonec zvítězí nad argumenty a zvyklostmi lidstva. Největší přínosy a hodnoty bývají nejméně oceňovány. Snad ta nejúchvatnější a nejreálnější fakta člověk člověku ani nesděluje. Pravá žeň mého denního života je cosi tak nehmatatelného a nepopsatelného jako barevné nádechy jitra či večera. Je to hrstka zachyceného kosmického prachu, segment duhy, který jsem sevřel v dlani.
Kdož ví, jaký druh života by se vyvinul, kdybychom dosáhli čistoty? Obávám se, že jsme jen takoví bozi a polobozi, božství zkřížené s hovadstvím, opeslá stvoření, a že je sám náš život do jisté míry naší ostudou.
Jak šťastni bychom byli, kdybychom dokázali žít stále v přítomné chvíli a vytěžit něco z každé nepatrné příhody, která nás potká, jako tráva, která na sebe ochotně dává působit i malé kapičky rosy, jež na ni padnou, a nemarnit čas doháněním dávno zmeškaných příležitostí, kterým říkáme plnění povinností.
Měli bychom přece jen častěji vyhlížet přes zábradlí svého plavidla jako zvědaví cestující. Co je nám po Africe – co po Západu? Cožpak naše nitro není na mapě ponecháno bílé, zatímco by mělo být zašrafováno černě jako pobřeží, které už bylo objeveno? Buďte raději průzkumníky svých vlastních veletoků a oceánů, bádejte ve svých vlastních vyšších zeměpisných šířkách. Říkám vám, buďte Kolumbem nových světadílů a světů v sobě, otvírejte nové průplavy ne pro obchod, ale pro myšlenky.
Nejraději se řídím vlastním kompasem – nemíním kráčet v lesku a pompě slavnostního průvodu, na význačném místě, ale pokojně – nechci žít v tomto neklidném, nervózním, rušném, povrchním století, ale v rozjímání stát nebo sedět a nechat je míjet. Co vlastně lidé oslavují?
Raději než peníze, než slávu, dejte mi pravdu. Seděl jsem u tabule, kde byla hojnost jídla a vína i úslužná obsluha, ale upřímnost a pravda tam nebyly; a tak jsem odešel hladový od toho nepohostinného stolu. Zjemnělé společenské mravy, vznešený dům a jeho prostředí, ‚přijímání‘ návštěv, to všecko mi zhola nic neříká. Byl jsem krátce navštívit krále, on mě však nechal čekat v hale a choval se jako člověk, který není schopen být hostitelem. Jistý chlapík v mém sousedství přebýval v dutém stromě. Jeho způsoby byly vpravdě královské. Byl bych udělal lépe, kdybych byl navštívil jeho.
Pokud jde o budoucnost či z hlediska možného, měli bychom žít zcela bez zábran a navenek neurčitelně, s obrysy v tu stranu matnými a mlhavými. Proč vždycky všechno snižujeme na úroveň svých nejtupějších představ a vychvalujeme si je jako něco, co nám dává zdravý rozum?
Jakžtakž se vyznáme pouze v tenké pelikule planety, na které žijeme. Nevíme, kde jsme. A navíc, téměř polovinu času, který je nám vyměřen, prospíme. Přesto se domýšlíme, kdovíjak nejsme moudří a jaký na tom povrchu máme zavedený pořádek. Když se v lese zastavím nad nějakým hmyzem, tu si musím vzpomenout na vyšší Rozum, který stojí nad lidským hmyzem.
Ze svého pokusu v lesích jsem získal aspoň tohle poučení: jestliže člověk zamíří bez váhání tam, kam ho vedou jeho sny, a vynasnaží se žít životem podle svých představ, dosáhne výsledku, s jakým se běžně nesetká. Některé věci hodí za hlavu, překročí neviditelnou hranici a on bude žít, jak žijí svobodné bytosti vyššího řádu. Jestliže jste si vystavěli vzdušné zámky, pak jste nepracovali nadarmo; tam ve vzduchu totiž mají být. A teď je čas, postavit pod nimi základy.
Pro toho, jehož pružné, silné myšlenky drží krok se sluncem, je každý den ustavičným ránem.
David Henry Thoreau se narodil 12. července 1817 v Concordu ve státě Massachusetts jako třetí ze čtyř dětí Johna a Cynthie Thoreauových. Jeho sourozenci byli starší sestra Helen, mladší Sophia a o dva roky starší bratr John. V letech 1828–33 navštěvoval concordskou akademii (Concord Academy) a poté pokračoval ve studiích na Harvard College, kde se věnoval angličtině, řečtině, latině, filosofii, matematice, astronomii, teologii a nepovinně také přírodopisu, mineralogii, anatomii, francouzštině, němčině, italštině a španělštině.
Přestože vedl asketický, víceméně vegetariánský život, nezávislý na většině vnějších zdrojů, byl po nedlouhé době zatčen pro daňový dluh. Thoreau totiž vědomě odmítl finančně podporovat stát, který vede bezdůvodnou válku (tč. s Mexikem). Pobyt ve vězení se pro něj stal základní životní zkušeností a jeho názory se začaly formovat s ještě větší razancí. Ve vězení se stále snažil udržet svou hrdost a přesvědčení o špatnosti války (odmítal daň zaplatit, přestože se mu prostředky dostávaly).
16. ledna 1848 přednášel na téma „Práva a povinnosti jedince vůči vládě“ na concordském lyceu. Jeho projev byl sice omezen, ale o rok později byl text přednášky uveřejněn a přejat i do eseje o Občanské neposlušnosti (1849), který jej navždy učinil známým.
Střídavě si vydělával na živobytí jako učitel, zemědělec nebo jako pracovník v továrně na tužky, jež patřila jeho rodině. Vynalezl rovněž stroj na zjednodušení výroby, a podařilo se mu tak snížit výrobní náklady.
"WALDEN"ke stažení:
http://tracker.cztorrent.net/torrent/henry-d-thoreau-walden/136545
http://www.uloz.to/hledej/?q=Henry+David+Thoreau+-+Walden
knihy:
http://www.srovname.cz/henry-david-thoreau--walden-aneb-zivot-v-lesich/srovnani-cen/k.1343692
http://knihy.hledajici.cz/detail.php?id=4243&action=autor
"TOULKY PŘÍRODOU"
http://www.outdoorguide.cz/thoreau---toulky-prirodou---cetba-na-zimu-1039.html
"CHŮZE"
VideoBook: (Všechny kapitoly obsahují synchronizovaný text, interaktivní přepis a skryté titulky.)http://www.youtube.com/playlist?list=PLF90EF9A0507ECC94
Chůze existuje od počátku, stejně jako příroda, do níž se Henry David
Thoreau vracel při svých procházkách. Po určitou dobu trávil chůzí denně
několik hodin a vyhýbal se civilizaci, do níž se pak zase vrátil, poté
co si udělal jasno v některých svých dilematech. Ve své eseji apeluje na své současníky i na nás, abychom se při hledání
otázek na své odpovědi, stali jeho meditujícími bratry – chodci. Je s
podivem, že již tehdy – knížečku esejí „Chůze“ napsal v roce 1861 –
kolem sebe spatřoval problémy, s jakými se potýkáme dnes: lidé se
vzdalují přírodě, upřednostňují pohodlí za každou cenu.Thoreau hovoří o krajině, o jejím utváření člověkem a naopak, o utváření
člověka krajinou. Vypráví o cestách v doslovném i přeneseném významu.
Vznáší mnoho otázek, a na řadu z nich také odpovídá.
Budeme-li se jen zaměřovat na to co lidé zpackali a packají...neuvidíme v tunelu tu jiskřičku světla ven ...
LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCEhttp://www.labyrint.cz/cs/
Žádné komentáře:
Okomentovat